20 A 49/2024 – Městský soud v Praze

20 A 49/2024- 68 - text 13 20 A 49/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: D. M., narozený dne X státní příslušností X zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2024, č. j. MV-116276-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2024, č. j. MV-116276-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 3. 2024, č. j. OAM-7351-14/TP-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu pro nesplnění podmínek uvedených v ustanovení § 67 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to podle ustanovení § 75 odst. 1 písm. h) téhož zákona. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě nejprve zmínil, že žalovaná založila napadené rozhodnutí na zcela nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, v důsledku čehož dospěla k nesprávnému závěru, že nebyla naplněna podmínka 4 let nepřetržitého pobytu ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Následně shledala posuzování důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců nadbytečným a stejně tak nepřistoupila ani k posuzování možné přítomnosti důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Také nedostatečně zhodnotila přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života rodiny. Napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné. 3. Co se týče podmínky 4 let nepřetržitého pobytu, žalobce uvedl, že v období od X do X pobýval na území na základě dlouhodobého víza. Dne X podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu z pozice rodinného příslušníka občana Evropské unie. Tato žádost byla pravomocně zamítnuta dne X. V průběhu celého řízení mu přitom svědčila fikce pobytu ve smyslu ustanovení § 87y zákona o pobytu cizinců. Toto období tak přesahuje uvedené 4 roky nepřetržitého pobytu. 4. Dále žalobce zdůraznil, že nelze dovodit, že v jeho případě nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Bylo na místě nejprve tento neurčitý právní pojem vymezit a poté pečlivě posoudit individuální skutkové okolnosti. Této povinnosti přitom správní orgán prvního stupně nedostál a žalovaná se s uplatněnou námitkou nijak nevypořádala. V tomto ohledu poznamenal, že nebezpečí ohrožení života a zdraví vyplývá především z toho, že v případě vycestování by byl nucen absolvovat povinnou základní vojenskou službu. Správní orgány se nevěnovaly podmínkám v X armádě ani ozbrojeným konfliktem mezi X a X. Upozornil také na problémy v armádě. Dodal, že plně aplikovatelné jsou na jeho případ závěry vyjádřené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 9. 4. 2020, č. j. 7 Azs 367/2019-33, a poukázal také na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 55 A 15/2022-38. 5. Rovněž žalobce označil za nesprávný závěr, že rozhodnutím nebylo nepřiměřeně zasaženo do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života. Nesouhlasil s tím, že správní orgány neměly povinnost se otázkou přiměřenosti zabývat. Za nepřípadný označil odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/200871. K tomu odkázal na skutečnosti uvedené v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. V jeho rámci uvedl, že na území České republiky pobývá již od roku X, má zde veškeré zázemí a je plně integrován. Přicestoval ve věku X let, kdy se zásadním způsobem formuje osobnost jedince. Absolvoval zde střední školu v českém jazyce a pokračuje ve studiu na vysoké škole. Má zde veškeré přátele a sociální kontakty. Stejně tak zde má rodinné a ekonomické vazby, neboť zde žije jeho matka a bratr (X). Celá rodina sdílí společnou domácnost a vzhledem ke studiu si není schopen samostatně obstarat prostředky k životu. Naopak zemi původu již řadu let nenavštívil a na jejím území má pouze vzdálenější rodinu. V případě vycestování by byl také nucen ukončit studium na vysoké škole a šance na navázání v X je poměrně mizivá. Na pracovním trhu v X se navíc neumí orientovat. Znovu pak poukázal na ozbrojený konflikt mezi X a X s tím, že vycestováním by se vystavil nebezpečí ve smyslu ustanovení § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 6. Závěrem podané žaloby tedy žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil jí povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě předně odmítla uplatněné námitky a odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a spisový materiál. Žaloba podle ní nepřináší žádnou novou argumentaci, která by napadené rozhodnutí zpochybňovala. Dodala, že ustanovení § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců přesně vymezovalo, jaký druh pobytového oprávnění lze započítat do doby nepřetržitého pobytu v délce 4 let. Fikce pobytu dle ustanovení § 87y zákona o pobytu cizinců to nebyla. 8. Napadené rozhodnutí podle ní splňuje všechny požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí. Doplnila, že v totožné situaci se nachází bratr žalobce, v jehož případě je řízení vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. X. Závěrem svého vyjádření navrhla soudu, aby podanou žalobu pro nedůvodnost zamítl s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 10. Žalobce podal dne 28. 3. 2023 správnímu orgánu prvního stupně žádost o povolení k trvalému pobytu ve smyslu ustanovení § 67 zákona o pobytu cizinců. V průvodním dopisu k této žádosti uvedl, že splňuje podmínky ustanovení § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a žádá o trvalý pobyt podle ustanovení § 67 odst. 4 téhož zákona. Poznamenal, že řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany trvalo od X do X. Vyložil, že důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje v řadu let trvajícím pobytu na území. Přicestoval ještě před dosažením zletilosti a začal navštěvovat střední školu. Hovoří zcela plynně česky a studuje na vysoké škole. Žije zde se svou matkou a bratrem (X). Odkázal také na bezpečnostní situaci v X. V případě návratu by musel nastoupit k výkonu vojenské služby a byl by ohrožen mučením, ponižováním a nelidským a krutým zacházením, případně i smrtí. Doložil také potvrzení o studiu na Vysoké škole X v akademickém roce X. Rovněž doložil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 16 Az 21/202085, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2023, č. j. 10 Azs 318/2022-57 (v právní moci dne 21. 3. 2023), kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze. 11. Správní orgán prvního stupně také založil do správního spisu informace o vojenské službě v X z 27. 4. 2021, 24. 8. 2022 a ledna 2023. Posléze vyrozuměl žalobce o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobce se k podkladům rozhodnutí vyjádřil podáním ze dne 3. 10. 2023. Uvedl, že odmítá veškeré násilí spojené s výkonem povinné vojenské služby. Upozornil také na další okolnosti týkající se ozbrojeného konfliktu mezi X a X, bezpečnosti na území X a opětovné eskalace napětí. 12. Správní orgán prvního stupně následně vydal prvostupňové rozhodnutí. V jeho odůvodnění mimo jiné vyšel z toho, že žalobce splňuje podmínky ustanovení § 67 odst. 1 a 5 zákona o pobytu cizinců. Nesplňuje však podmínky ustanovení § 67 odst. 2 ani 3 téhož zákona. Nebylo ani prokázáno, že by žádal z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 67 odst. 4. Vyjádřil se i k obavám žalobce z bezpečnostní situace v X a služby v armádě. Uzavřel, že branná povinnost patří k základním státoobčanským povinnostem. Dodal, že trvalý pobyt je nejvyšším pobytovým oprávněním pro cizí státní příslušníky a žalobce má možnost usilovat o jiný druh pobytového oprávnění. Rovněž uvedl, že vazby žalobce na území nejsou tak silné, že by zpřetrhaly vazby k zemi původu. 13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. V něm mimo jiné namítl, že správní orgán prvního stupně nesprávně posoudil, zda je možné skutkové okolnosti podřadit pod pojem důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 67 odst. 4 zákona o pobyt