20 A 53/2025 – Městský soud v Praze

20 A 53/2025- 35 - text  9 20 A 53/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: D. T. H., nar. X státní příslušností X zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, č. ev. ČAK 12 373 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2025, č. j. CPR-29740-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 26. 7. 2025, č.j. KRPA-74810-44/ČJ-2024-000022-50 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Norského království, Lichtenštejnského knížectví a Švýcarské konfederace podle ust. § 50a odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Žaloba a její podstatný obsah 2. Žalobce ve své žalobě namítal především, že rozhodnutí správních orgánů postrádají bližší posouzení dopadů do jeho soukromého a rodinného života. Napadené rozhodnutí podle žalobce v podstatě pouze shrnuje jeho minulost (zejména trestní) a skutečnost, že pobývá na území bez pobytového oprávnění. Žalobce přitom považuje za nepřijatelné, aby byl tak závažný zásah do jeho soukromého a rodinného života, jaký v tomto řízení hrozí, odůvodněn konáním žalobce v minulosti, za něž byl již potrestán. 3. Žalobce dále poukázal na znění čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého postačí, aby došlo k naplnění jen jedné z podmínek, za nichž lze do soukromého a rodinného života osob zasáhnout, tj. podmínky zákonnosti a důležitého veřejného zájmu, veřejného zdraví či veřejné bezpečnosti. Poznamenal přitom, že spojka „a“ je slučovacího charakteru, z čehož vyplývá spíše nutnost kumulativního naplnění obou uvedených podmínek, nikoli pouze jediné. Opačný výklad by mohl vést k absurdním situacím, kdy by bylo možno zasáhnout do soukromého a rodinného života osob pouze z důvodu veřejné bezpečnosti, a to bez zákonného zmocnění. Jen stěží lze podle žalobce dovodit, že by tento výklad měli autoři Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na mysli. Tím spíše je tedy podle žalobce třeba považovat ust. čl. 8 Úmluvy za požadavek kumulativního splnění obou podmínek (tj. zákonnosti i veřejné bezpečnosti). Jelikož pak dle dlouhodobé judikatury Nejvyššího správního soudu nelze nelegální pobyt cizince na území sám o sobě považovat za narušení veřejného pořádku, považuje žalobce uvedený argument žalovaného za irelevantní. 4. Žalobce rovněž zdůraznil, že na území České republiky pobývá desítky let, má zde kompletní rodinné, sociální i ekonomické zázemí, je osobou vyššího věku, je dlouhodobě léčený s X a nemá v současné době prakticky jakékoliv vazby v zemi původu, jelikož na území X nemá žádné rodinné příslušníky či zázemí. Tyto skutečnosti pak jednoznačně dokládají, že jeho středisko života se nachází výhradně na území České republiky. Za těchto okolností je nesporné, že žalobce požívá odvozeného práva na vstup a pobyt na území členského státu Evropské unie, jak výslovně dovodil velký senát Soudního dvora EU ve svém rozsudku ze dne 12. 3. 2014, S. a G., bod 33. Podle názoru žalobce však nebyly výše uvedené skutečnosti vzaty žalovaným i správním orgánem I. stupně v potaz, tudíž nebyla posouzena přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí z hlediska zásahu do práva žalobce a jeho rodinných příslušníků na respektování soukromého a rodinného života, chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 5. Žalobce dále namítal, že mu jsou žalovanou i správním orgánem I. stupně v jeho věci opakovaně kladeny za vinu pravomocná odsouzení soudy České republiky pro spáchání trestných činů, přestože spáchané trestné činnosti upřímně lituje, dlouhou dobu již vede řádný život, nedopouští se již žádného závadného jednání a je plně orientován na svou rodinu. Rovněž poukázal na skutečnost, že je pro něj ztížena možnost získat pobytové oprávnění, neboť do okamžiku zahlazení odsouzení nebude splňovat podmínku trestní zachovalosti ve smyslu § 174 zákona o pobytu cizinců, jejíž nesplnění je překážkou udělení krátkodobého, dlouhodobého víza i vydání povolení k dlouhodobému pobytu, v důsledku čehož lze jen stěží předvídat, zda se mu v mezidobí podaří jakékoliv pobytové oprávnění získat. Úvahy žalované i správního orgánu I. stupně o mírnosti uložení povinnosti opustit území se tak podle žalobce míjí s realitou, když uložené správní opatření svými důsledky postihuje žalobce obdobně, jako by mu bylo uloženo správní vyhoštění se stanovením doby zákazu vstupu na území členských států Evropské unie 6. Žalobce tak uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné a navrhl jeho zrušení a přiznání náhrady nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný předně odkázal plně na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky jsou shodné s námitkami odvolacími. 8. K žalobcem namítanému porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod žalovaný uvedl, že v tomto případě byly splněny kumulativně podmínky obou částí čl. 8 Úmluvy, neboť vydané rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Norského království, Lichtenštejnského knížectví a Švýcarské konfederace bylo vydáno v souladu se zákonem o pobytu cizinců, kdy jednání žalobce a zjištěné okolnosti případu naplňují skutkovou podstatu § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců a dodržování podmínek pobytu cizinců na území České republiky lze podřadit pod pojem „ochrany důležitého veřejného zájmu.“ 9. Žalovaný tak byl přesvědčen o tom, že v odvolacím řízení postupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu a ze své strany neshledal žádné porušení zákonných ustanovení, pročež navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 11. Žalobce se dne 1. 3. 2024 dostavil na pracoviště správního orgánu prvního stupně. Z cestovního dokladu žalobce ani z jiného dokladu nevyplynulo žádné platné oprávnění žalobce k pobytu na území České republiky. Naposledy mu byl vydán výjezdní příkaz s platností od 12. 2. 2024 do 29. 2. 2024. Tím byl založen důvod se domnívat, že žalobce pobývá na území České republiky neoprávněně. 12. Rozhodnutím Ministerstva vnitra 24. 1. 2024, č. j. OAM-9330-27/PP-2023, byla podle ust. § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Žalobce toto rozhodnutí napadl správní žalobou. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, č.j. 4 A 7/2024-47, byla žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva vnitra zamítnuta. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku byla Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2024, č.j. 7 Azs 91/2024-41, odmítnuta pro nepřijatelnost. 13. Dne 1. března 2024 žalobce do protokolu o podání vysvětlení uvedl mimo jiné, že je zdravotně v pořádku kromě toho, že se léčí s X a má problémy s X, dále uvedl své jméno, datum narození a státní příslušnost. Bydlí s manželkou a synem na X s tím, že přesnou adresu nezná. Na adrese hlášeného pobytu bydlí dcera. V letech 2007 – 2023 měl na území České republiky trvalý pobyt, který mu byl zrušen, protože měl problémy se zákonem. Naposledy přicestoval do České republiky v roce 2018, kdy ještě disponoval trvalým pobytem a pracoval zde jako zaměstnanec a potom podnikal. Na základě výjezdního příkazu nevycestoval, protože zde má rodinu, třetinu života žije na území České republiky a ve X momentálně nemá nikoho. K osobním poměrům uvedl, že je ženatý a má dvě děti. Manželka má trvalý pobyt a děti české občanství. Dcera podniká na X v obchodě s potravinami a je na žalobci finančně nezávislá. Stará se o sebe a o svoji rodinu. Syn ještě studuje střední školu, stará se o něj finančně jeho matka a také jeho sestra. Žalobce aktuálně nepracuje s tím, že rodinu finančně zabezpečuje dcera a manželka žalobce. On se stará o syna a například vaří. Kromě spoluvlastnického podílu k bytu ve X, který užívá dcera, nemá v České republice žádný majetek. K páchané trestné činnosti uvedl, že v roce X dostal zákaz řízení. V roce X dostal podmíněný trest na 12 měsíců. V roce X dostal podmíněný trest na 4 roky za X. Ve X nemá nikoho z rodiny a neví, kde by tam bydlel. Naposledy tam byl na návštěvě v roce 2018. Vycestovat nechce, rád by získal