6 As 233/2015 — Nejvyšší správní soud

31 A 1/2026- 25 - text 10 č. j. 31 A 1/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci žalobce V. R., bytem X zastoupeného Mgr. Petrem Machem, advokátem, Se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému Ministerstvo dopravy, se sídlem Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 10. 2025, č. j. MD-60784/2025-160/3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2025, č. j. MD-60784/2025-160/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Na základě rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 9. 4. 2024, č. j. MS/04889/2024 byly žalobci zaznamenány 4 body v bodovém hodnocení řidiče dle § 123f zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“). 2. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), č. j.: MHMP 483834/2025/Dit, sp. zn.: S-MHMP 249781/2025, ze dne 13.05.2025, byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu 4 bodů na podkladě shora uvedeného rozhodnutí MÚ Soběslav ze dne 09.04.2024, č. j.: MS/04889/2024, a provedený záznam 4 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 08.05.2024 potvrzen. 3. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl zamítavě žalovaný, žalobou napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, replika žalobce 4. Žalobce v podané žalobě rekapituluje, že správní orgány založily svá rozhodnutí na závěru, podle něhož je v řízení o námitkách proti záznamu bodů přípustné posuzovat pouze způsobilost podkladu pro záznam bodů, soulad provedeného záznamu s tímto podkladem a správnost přiřazeného počtu bodů podle přílohy k zákonu o silničním provozu. Oba správní orgány dospěly k závěru, že rozhodnutí Městského úřadu Soběslav splňuje požadavky způsobilého podkladu, neboť identifikuje žalobce jako pachatele přestupku, uvádí místo a čas jeho spáchání a specifikuje přestupek, za který mu byly připsány 4 body. Z těchto skutečností dovodily, že žalobci byly ke dni 8. 5. 2024 body zaznamenány po právu. 5. Žalobce však namítá, že podmínka způsobilého podkladu splněna nebyla, protože rozhodnutí Městského úřadu Soběslav nemohlo ke dni 8. 5. 2024 nabýt právní moci. Tvrdí, že mu toto rozhodnutí nebylo řádně doručeno, neboť doručovatel k výzvě k vyzvednutí zásilky nepřipojil zákonné poučení o důsledcích jejího nevyzvednutí. V řízení před správním orgánem tuto skutečnost doložil kopií výzvy k vyzvednutí zásilky, která podle něj vyvrací údaje uvedené na doručence. Žalovaný i správní orgán I. stupně jeho námitku odmítli s poukazem na doručenku, aniž by se zabývali jím předloženým důkazem. 6. Žalobce dále namítá, že žalovaný nesprávně odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, kterým bylo jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Soběslav posouzeno jako opožděné. Toto rozhodnutí však není podkladem pro záznam bodů a nemůže zhojit vady doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Podle žalobce je právně irelevantní i tvrzení správních orgánů, že písemnost měla být dne 23. 4. 2024 vložena do domovní schránky, neboť (i) žalobce toto tvrzení popřel, (ii) doručenka není veřejnou listinou a lze ji zpochybnit předložením jiné věrohodné verze reality, a (iii) samotné vložení písemnosti do schránky by u písemnosti doručované do vlastních rukou nevyvolalo účinek doručení. I pokud by však ke vhození do schránky došlo dne 23. 4. 2024, nemohlo rozhodnutí nabýt právní moci již ke dni 8. 5. 2024, neboť by ještě běžela patnáctidenní lhůta pro podání odvolání. 7. Žalobce podpírá svá tvrzení ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudkem ze dne 16. ledna 2024, č. j. 1 As 191/202326, podle něhož je podmínkou vzniku fikce doručení mimo jiné výzva k vyzvednutí zásilky doplněná o řádné poučení o právních důsledcích. Není-li poučení adresátovi doručeno, fikce doručení nenastává. Dále poukazuje na judikaturu (např. rozsudek NSS ze dne 14. července 2017, č. j. 5 As 242/201627), podle níž doručenka není veřejnou listinou a její údaje lze zpochybnit tím, že adresát předloží jinou srovnatelně pravděpodobnou verzi průběhu doručování. 8. Na základě uvedeného žalobce uzavírá, že žalovaný potvrdil záznam bodů provedený na základě rozhodnutí, které ke dni 8. 5. 2024 nebylo pravomocné. Správní orgány nevzaly v potaz jím předložený důkaz, nezabývaly se jeho tvrzeními a opřely svá rozhodnutí o doručenku, jejíž údaje žalobce věrohodně zpochybnil. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ze správních spisů vyplývá následující průběh řízení. Dne 25. 3. 2025 bylo správnímu orgánu prvního stupně, tj. Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, postoupeno od Městského úřadu Soběslav podání žalobce, jímž žalobce uplatnil námitky proti záznamu 4 bodů provedenému na podkladě rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 9. 4. 2024, č. j. MS/04889/2024. 10. Správní orgán I. stupně vyzval písemností ze dne 26. 3. 2025 zástupce žalobce k doložení plné moci; ta byla doručena dne 7. 4. 2025. Písemností ze dne 27. 3. 2025 si správní orgán I. stupně vyžádal od Městského úřadu Soběslav doručenku předmětného rozhodnutí. Doručenka byla doručena dne 28. 3. 2025 společně s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 1. 2025, č. j. KUJCK 2775/2025. 11. Písemností ze dne 15. 4. 2025 vyrozuměl správní orgán I. stupně žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu; žalobce této možnosti využil dne 28. 4. 2025. 12. Dne 13. 5. 2025 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. MHMP 483834/2025/Dit, jímž námitky žalobce zamítl a potvrdil záznam 4 bodů ke dni 8. 5. 2024. Rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky žalobce dne 16. 5. 2025. Proti tomuto rozhodnutí bylo dne 2. 6. 2025 podáno včasné odvolání, které správní orgán I. stupně postoupil žalovanému. 13. K meritu věci žalovaný uvedl, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal s námitkou žalobce ohledně doručení rozhodnutí Městského úřadu Soběslav odkazem na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Podle údajů na doručence byla dne 10. 4. 2024 zástupci žalobce v poštovní schránce ponechána výzva k vyzvednutí písemnosti včetně poučení o důsledcích jejího nevyzvednutí; desetidenní úložní doba uplynula marně a písemnost tak byla doručena dne 22. 4. 2024 podle § 24 odst. 1 správního řádu. Od tohoto data počala běžet lhůta pro podání odvolání, přičemž žalobce podal odvolání až dne 12. 12. 2024. 14. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 1. 2025, které se zabývalo otázkou doručení a dospělo k závěru, že doručování bylo provedeno v souladu se zákonem a rozhodnutí Městského úřadu Soběslav nabylo právní moci dne 8. 5. 2024. Dle názoru žalovaného se žalobci nepodařilo zpochybnit údaje uvedené na doručence. 15. Žalovaný dále uvedl, že pokud žalobce zpochybňuje doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, je třeba řešit tuto otázku v rámci řízení o přestupku před příslušnými správními orgány. V řízení o námitkách podle § 123f zákona o silničním provozu správní orgány zkoumají pouze to, zda existují způsobilé podklady pro provedený záznam bodů, avšak nepřísluší jim přezkoumávat zákonnost nebo správnost jiných správních aktů. 16. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na svém závěru, že podmínky fikce doručení podle § 23 odst. 4 a 5 a § 24 odst. 1 správního řádu nebyly splněny, neboť k výzvě k vyzvednutí zásilky nebylo připojeno poučení o právních důsledcích jejího nevyzvednutí. Tuto skutečnost doložil originálem tiskopisu výzvy k vyzvednutí zásilky, na němž podle něj chybí vyznačení o zanechání poučení. Tímto důkazem podle žalobce předložil jinou, srovnatelně pravděpodobnou verzi skutkového děje, jak požaduje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu. 17. Žalobce zdůrazňuje, že doručenka není veřejnou listinou a její obsah nepožívá presumpce správnosti. Ke zpochybnění údajů v doručence není nutné prokazovat jejich nepravdivost; postačí předložit alternativní, věrohodnou verzi reality. Za této situace přechází důkazní břemeno k prokázání splnění podmínek fikce doručení na správní orgán. Podle žalobce však žalovaný žádné další dokazování neprovedl a omezil se na pouhý odkaz na doručenku. 18. Dále žalobce uvádí, že fikce doručení představuje výjimečný právní institut, jehož použití předpokládá striktní splnění všech zákonných podmínek. Nebyloli prokázáno, že poučení bylo adresátovi skutečně zanecháno, nelze dovozovat nabytí právní moci rozhodnutí od marného uplynutí úložní doby. 19. Žalobce tvrdí, že žalovaný ani ve svém vyjádření nevyvrací podstatnou námitku žalobce,