5 Azs 62/2016 — Nejvyšší správní soud

38 Az 2/2026- 24 - text  7 38 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Bedřichem ve věci žalobkyně: M. A. státní příslušnost republika Kazachstán bytem X zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, čj. OAM-1346/ZA-ZA11-K01-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Důvodem její žádosti byla snaha legalizovat pobyt v České republice a obava z bývalého manžela, který jí v Kazachstánu vyhrožoval. Žalovaný žádost posoudil a mezinárodní ochranu žalobkyni neudělil. Dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. Pro věc bylo zejména podstatné, že se žalobkyně nepokusila zajistit si ochranu před bývalým manželem u kazašských státních orgánů. Žalobkyně se závěry žalovaného nesouhlasí, proto se obrátila na soud. 2. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobkyně v listopadu 2025 požádala o mezinárodní ochranu. Při pohovoru uvedla, že z Kazachstánu vycestovala z důvodu obav před bývalým manželem, který ji v minulosti bil a vyhrožoval, že ublíží jí a jejím dětem. Na státní orgány se neobrátila, protože v oblasti, kde žila, má bývalý manžel strýce a známé mezi policisty a jinými úředníky. Dva z jeho strýců jsou právníky. Na otázku, proč se neobrátila na policii jinde, odpověděla, že se tím nikdo nechce zabývat, protože bývalý manžel je narkomanem. To jí měl sdělit právník, který jí pomáhal s rozvodem a na kterého se obrátila s tím, že jí manžel vyhrožuje. Na otázku, zda se mohla obrátit na nějaký státní orgán či nevládní organizaci, která pomáhá ženám, odpověděla, že v Kazachstánu žádný úřad tyto věci neřeší a že neexistují ani nevládní organizace. V minulosti se s žádostí o přidělení bytu obrátila na státní organizaci Nurotan, která pomáhá sociálně slabším. Na organizaci pomáhající ženám se obrátit nezkoušela. S bývalým manželem se naposledy viděla v polovině roku 2020, telefonicky s ním hovořila v září 2023. Od roku 2020 se bývalý manžel s jejími dcerami nepotkal. Na dotaz potvrdila, že důvodem její žádosti je obava z exmanžela a snaha o legalizaci pobytu v České republice. Až by získala legální pobyt, ráda by do země pozvala své dcery. Pokud by to nevyšlo, nezbylo by jí, než se do Kazachstánu vrátit. Na podporu svých tvrzení nedoložila žádné dokumenty. 3. Žalovaný shromáždil informace o bezpečnostní a politické situaci, zahraniční mobilitě a návratech do země, místní policii a o postavení žen a situaci Uzbeků v Kazachstánu. Konkrétně vycházel z těchto podkladů: 1) Kazachstán – Informace OAMP, Postavení žen, Vdovy, rozvedené ženy a další kategorie žen, domácí násilí a další trestné činy vůči ženám ze dne 8. 12. 2025, 2) Kazachstán – Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 14. 3. 2025, 3) Kazachstán – Informace OAMP, Zahraniční mobilita a návraty do země ze dne 12. 4. 2024, 4) Kazachstán – Informace OAMP, Situace Uzbeků v Kazachstánu ze dne 9. 9. 2025, 5) Kazachstán – Informace OAMP, Policie, Struktura, kapacity, běžná kriminalita, ochranné mechanismy ze dne 25. 2. 2025, 6) Kazachstán – Informace MZV ČR, č.j. 108700-6-2025-MZV/LPTP, Výjezd a návrat občanů Kazachstánu z/do vlasti ze dne 10. 4. 2025. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádnou formu mezinárodní ochrany žalobkyni neudělil. Neshledal u ní důvody pro udělení azylu (ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů) nebo azylu za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu). Připomněl, že původcem pronásledování může být soukromá osoba pouze za předpokladu, že státní orgány nejsou schopny nebo ochotny žalobkyni před pronásledováním ochránit. Žalobkyně se však na státní orgány neobrátila. Její vysvětlení, proč tak neučinila, nepovažuje s ohledem na shromážděné informace o Kazachstánu za důvodné. Podle Informace OAMP, Postavení žen, Kazachstán dlouhodobě bojuje s domácím násilím i s násilím na ženách. Podle státního doporučení nemůže policista odmítnout podání oběti a úřady obecně přistupují k řešení případů souvisejících s násilím na ženách proaktivněji. Žalobkyně se rovněž mohla obrátit na neziskové organizace, s jejichž pomocí mohla výhrůžky bývalého manžela nahlásit státním orgánům. Žalobkyně nemá pravdu v tom, když tvrdí, že žádné takové organizace v Kazachstánu neexistují. 5. Žalovaný se zabýval také složitější situací občanů uzbecké národnosti. Z podkladů vyplývá, že pro ženy z etnických menšin je ve venkovských oblastech obtížnější domoci se ochrany před domácím násilím. Kazachstán se však v posledních letech snaží jejich situaci zlepšit (zákon o zvýšení ochrany před domácím násilím, vznik nových policejních stanic, kde pracují výhradně ženy). Žalobkyně se mohla obrátit na orgány v městě Šymkent, které je jedním z největších měst v zemi a které se nachází jen asi 20 km od obce, kde žila. Dále mohla u několika orgánů podat stížnost na postup policie, pokud by se jejímu případu nevěnovala, případně využít pomoc neziskových organizací. 6. Pokud jde o doplňkovou ochranu, žalovaný rovněž neshledal důvody pro udělení jakékoliv z jejích forem. Uvedl, že žalobkyně je bezúhonnou občankou Kazachstánu, které při návratu do vlasti nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy. V případě pokračujících konfliktů s exmanželem se může obrátit na kazašskou policii. Z podkladů, které žalovaný shromáždil, nevyplývá, že by zrovna žalobkyni tamní orgány odmítly poskytnout pomoc. Byť Kazachstán není země s vysokým stupněm demokracie, žalobkyně není tamním režimem jakkoli perzekuována. Podle shromážděných informací zároveň nehrozí občanům vracejícím se do země ze zahraničí jakýkoli postih. V zemi neprobíhá ozbrojený konflikt a tamní bezpečnostní situace je stabilní. Žalovaný proto nepovažoval návrat žalobkyně do Kazachstánu za něco, kvůli čemu by jí hrozilo nelidské zacházení. 3. Argumentace účastníků 3.1 Obsah žaloby 7. Žalobkyně má za to, že jí žalovaný měl azyl udělit, protože se v domovské zemi sama stará o dvě nezletilé dcery, zatímco jí jejich otec a její bývalý manžel, který ji v minulosti bil, vyhrožuje fyzickým násilím. Je proto přesvědčena, že jí v případě návratu do Kazachstánu hrozí vážná újma ve smyslu ustanovení § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. 8. Namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože se nijak nezaobírá ekonomickou, sociální a bezpečnostní situací v zemi. Z rozhodnutí nevyplývá, co si žalovaný myslí o žalobkynině životní situaci. Žalobkyně přitom žalovanému předestřela jasný a konkrétní azylový příběh, který dokládá, že jí v případě návratu do vlasti hrozí pronásledování a vážná újma, byť ze strany soukromé osoby. Na státní orgány se nemůže obrátit s žádostí o pomoc z důvodů korupce. Rodina bývalého manžela navíc působí v advokacii a v řadách policie. Žalobkyně se proto domnívá, že by k ní státní orgány nepřistupovaly spravedlivě. Žalovaný tato tvrzení odmítl, aniž by je ale na základě jakéhokoliv podkladu vyvrátil. Měl proto rozhodnout v její prospěch. K tomu žalobkyně upozorňuje na metodickou příručku Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN z roku 1992. Bylo povinností žalovaného, aby sám ověřil skutečný stav věci. Namísto toho žalovaný žalobkynina tvrzení bagatelizoval. Tvrzení o tom, že má svou situaci řešit jinými instituty zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, v platném znění, považuje za nepřiléhavé, neboť musí okamžitě řešit zdravotní stav svojí dcery. 9. Žalobkyně tak má za to, že žalovaný její obavy řádně nevypořádal a její životní situaci posoudil necitlivě a nehumánně. Vydal tak nepřezkoumatelné rozhodnutí, čímž porušil její právo na spravedlivý proces. Proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3.2 Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Přitom stručně zopakoval důvody, které jej vedly k neudělení mezinárodní ochrany. Napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné, zákonné i věcně správné. Poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území a nelze jej zaměňovat s jinými formami pobytu upravenými zákonem o pobytu cizinců. V daném případě je na místě, aby žalobkyně řešila svou situaci právě jinými instituty podle zákona o pobytu cizinců. 4. Posouzení věci soudem 11. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž účastníci konkludentně souhlasili [ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (s. ř. s.)]. Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního