7 Azs 28/2011 — Nejvyšší správní soud

39 Az 1/2026- 63 - text 9 39 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci žalobce: S. M., narozený dne X státní příslušnost Republika Uzbekistán proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 05.12.2025 č. j. MV-195725-3/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zastavil řízení o poslední žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), z důvodu, že se jedná o další opakovanou žádost ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) téhož zákona. Žalobní body 2. Žalobce nejprve v žalobě poukázal na to, že ačkoli v žádosti uvedl nové skutečnosti, přesto byla jeho žádost zamítnuta. Pro jeho dceru i družku bude jeho vyhoštění znamenat velkou psychickou újmu, neboť nebude moci sdílet své otcovské povinnosti. Pro družku bude těžké opustit její domov. V dalším podání uvedl, že se nachází ve vyhošťovací vazbě ve Věznici Praha Ruzyně a po rozhodnutí obvodního soudu se zhoršil zdravotní stav otce i matky. Družka situaci nezvládá psychicky ani finančně. Družka je občankou ČR. Po propuštění z výkonu trestu dne 1. 1. 2026 obnovoval kontakt s dcerou, která je také zklamaná, že je nyní ve vyhošťovací vazbě. Kromě uvedených důvodů má navíc obavy o svůj život při návratu do Uzbekistánu, protože má problémy s tou rodinou. Při propuštění z vazby nemá v úmyslu se schovávat, má kde bydlet a chce pracovat. V podstatě žádá o to, aby získal na nějaký čas pozastavením jeho vyhoštění, aby mohl co nejrychleji vyřešit své problémy a problémy družky, a vysvětlit dceři, že musí opustit ČR a koupit letenku na svoje náklady a oznámit PČR a MVČR, že v nějaký den odlétá se svojí družkou. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Aktuální žádost jmenovaného o mezinárodní ochranu v ČR podaná 01. 12. 2025 je již čtvrtá v pořadí. Za novou skutečnost žalobce v žádosti uvádí, že letos zjistil, že rodina, s níž má problém, kontaktovala jeho rodinu s tím, že vědí, že bude vrácen do země původu. Žalovaný zrekapituloval průběh a důvody předchozích žádostí a konstatoval, že z opisu rejstříku trestů zjistil, že žalobce byl na území ČR opakovaně odsouzen, naposledy k trestu odnětí svobody v délce 250 dnů za zanedbání povinné výživy dle § 196 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., který mu byl uložen rozsudkem OS pro Prahu 9, sp. zn. 50 T 90/2024. V minulosti byl odsouzen ještě ve 3 případech, a to rozsudkem MS v Praze, sp. zn. 4 T 5/2015 ze dne 14. 9. 2015 k trestu odnětí svobody na 5 let pro spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže dle § 173 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zák. č. 40/2009 Sb. Dále rozsudkem OS pro Prahu 2, sp. zn. 2 T 77/2016 ze dne 10. 11. 2016 pro spáchání přečinů krádeže dle § 205 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb. a výtržnictví dle § 358 odst. 1 téhož zákona. Vzhledem k rozsudku MS Praha, sp. zn. 4 T 5/2015 bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu a rozsudkem OS pro Prahu 8, sp. zn. 2 T 12/2025 ze dne 29. 4. 2025 k trestu odnětí svobody na 10 měsíců a k trestu vyhoštění na 5 let pro spáchání trestných činů omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 téhož zákona a týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 téhož zákona. Zdůraznil, že žalobcova žádost o mezinárodní ochranu, kterou jmenovaný podal 01. 12. 2025, je další opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Správní orgán posoudil důvody další opakované žádosti o mezinárodní ochranu a provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozích správních řízeních ve věci mezinárodní ochrany a následně dospěl k závěru, že jmenovaný neuvedl žádné nové skutečnosti, nedoložil žádnou podstatnou změnu v jeho případu a ani správní orgán neshledal, že by v případě jmenovaného vznikly nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy v zemi původu. Správní orgán žalobci doporučil, pokud hodlá i nadále pobývat na území ČR, aby svůj pobyt legalizoval na území dle zák. č. 326/1999 Sb. Správní orgán na tomto místě poznamenává, že z Cizineckého informačního systému bylo k výše uvedenému zjištěno, že v minulosti disponoval v ČR opakovaně dlouhodobým pobytem za různými účely (ostatní, strpění), poslední žádosti ze dne 30. 4. 2015, č.j. OAM-11816/DP-2015, o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem strpění byla pravomocně zastavena usnesením dne 05. 5. 2017. Jmenovaný pouze zopakoval některé z důvodů uváděných již v předchozích žádostech, tedy že má v ČR nezletilou dceru a také přítelkyni, s níž by chtěl uzavřít manželství a že má obavy z návratu do země původu. Za novou skutečnost považuje informaci, kterou letos zjistil, že rodina, s níž má problém, kontaktovala jeho rodinu s tím, že vědí, že bude vrácen do země původu. K tomuto správní orgán uvedl, že se nejedná o novou skutečnost, ale o doplnění a rozvíjení již uvedeného azylového příběhu, který již správnímu orgánu opakovaně uvedl v minulých žádostech. V této souvislosti správní orgán odkázal na rozsudek NSS, č.j. 9 Azs 5/2009 ze dne 11. 6. 2009; rozsudek NSS, č.j. 3 Azs 323/2017 ze dne 22. 1. 2018 a dále na rozsudek NSS, č.j. 5 Azs 250/2020 ze dne 3. 6. 2021, ze kterého vyplývá, že institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví zcela nové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatit vlastní vinou během předchozí řízení. Správní orgán dospěl k závěru, že tento závěr platí i v případě další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 4. K námitce žalobce, že v případě jeho vyhoštění do Uzbekistánu bude jeho družka a nezletilá dcera čelit psychické újmě správní orgán uvedl, že se s tímto tvrzením jmenovaného neztotožňuje s ohledem na opis RT, ze kterého vyplývá, že byl na území ČR opakovaně pravomocně odsouzen, mimo jiné, za zanedbání povinné výživy (trest v délce 250 dnů) a za omezování osobní svobody a týrání osoby žijící ve společné domácnosti (trest v délce 10 měsíců). 5. Správní orgán v této souvislosti připomíná, že mezinárodní ochrana ve smyslu zák. č. 325/1999 Sb. je naprosto výjimečným a specifickým právním institutem, jež má poskytnout žadateli ochranu před porušováním jeho základních lidských práv, neslouží však k legalizaci pobytu v ČR a nelze ji tak zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR. Pokud tedy žalobce chce v ČR žít v budoucnu, po uplynutí trestu vyhoštění, může využít některý z institutů zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Správní orgán považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 7. Žalobce podal dne 26. 6. 2021 první žádost o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti uvedl, že je státním příslušníkem Uzbekistánu, hlásí se k uzbecké národnosti a je schopen se dorozumět v českém, uzbeckém a ruském jazyce. Je vyznavačem islámu a nemá žádné politické přesvědčení. Žalobce má dceru, která je státní příslušnicí ČR a žije na území se svou matkou, bývalou partnerkou žalobce. Uzbekistán žalobce opustil v říjnu nebo listopadu roku 2008, kdy vycestoval na základě studijního víza. O mezinárodní ochranu požádal, protože byl v ČR ve výkonu trestu po dobu pěti let a obdržel rozhodnutí o vyhoštění na dobu 1 roku. Dále uvedl, že v zemi původu chodil s dívkou, se kterou plánoval svatbu, ale jejich rodiny byly proti. Dívka otěhotněla, což je v jejich víře zakázané, otec dívky je policista a žalobci slíbil, že jej zabije. Následně se žalobce snažil vycestovat do Anglie, ale nebylo mu uděleno vízum, proto vycestoval do ČR. V ČR se popral s kamarádem a byl odsouzen. 8. Při pohovoru dne 8. 7. 2021 sdělil, že přicestoval na studijní vízum, následně měl přechodný pobyt, o který ale přišel, bylo s ním vedeno řízení o vyhoštění. Byl trestně stíhán a odsouzen k trestu pět let odnětí svobody za těžké ublížení na zdraví. Vzhledem k tomu, že neměl jinou možnost, jak si legalizovat pobyt, požádal o azyl. V zemi původu měl potíže s otcem své přítelkyně, který byl policista. Přítelkyně otěhotněla a její otec žalobci slíbil, že ho zabije. Přítelkyně otěhotněla na konci roku 2006, v roce 2007 otec dívky žalobci vyhrožoval a v roce 2008 žalobce vycestoval do ČR. Má za to, že jeho ohrožení z let 2006 - 2008 přetrvává. Uvedl, že na policii se neobrátil. 9. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 11. 2021, č. j. OAM-455/ZA-ZA11-VL13-2