43 Az 1/2026 – Městský soud v Praze

43 Az 1/2026- 16 - text  5 43 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Schneeweisem v právní věci žalobce: X. zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, č.j. OAM-1306/ZA-ZA11-ZA05-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“) podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) jako zjevně nedůvodná. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal tvrzení žalobce obsažená v žádosti a uvedená v rámci pohovoru s ním. Důvodem podání žádosti je skutečnost, že žalobce má ve vlasti dluh, který musí splatit. Jiné důvody odchodu z vlasti a následného podání žádosti žalobce nesdělil a neuvedl ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být ve své domovské zemi vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu tam hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. 3. Podle Informace OAMP: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 14. 3. 2025 (dále jen „Informace OAMP ze dne 14. 3. 2025“) právní systém v Uzbekistánu neumožňuje udělit trest smrti za žádný trestný čin. Z uvedeného materiálu a rovněž z výpovědi žalobce lze vyloučit, že v případě návratu do vlasti by žalobci hrozilo nebezpečí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, či vážná újma z důvodu svévolného násilí, které by mohlo vyplývat z mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu v zemi původu. Žalovaný dále odkázal na Informaci OAMP: Uzbekistán-Socio-ekonomická situace ze dne 6. 6. 2025 (dále jen „Informace OAMP ze dne 6. 6. 2025“), dle které v Uzbekistánu existují pro dlužníka neschopného splácet dvě varianty, vč. varianty tzv. osobního bankrotu. 4. Žalovaný tak shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, pročež žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou. 5. Žalobce v žalobě namítl, že ačkoli akcentoval humanitární důvody, žalovaný žádost neposoudil dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, nýbrž toliko odkázal na § 16 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona. Pokud žalovaný žádost zamítl pro údajně ryze ekonomické důvody, je takový závěr chybnou kvalifikací prezentované argumentace, neboť obavy žalobce z návrhu do vlasti se nedotýkaly toliko ekonomického strádání, ale též jeho humanitární situace. V této souvislosti žalobce uváděl, že je Uzbekem, muslimem, přičemž v domovském státě žije jeho rodina, kterou žalobce vyživuje. Dále sdělil, že se snaží v České republice vydělat prostředky, přičemž poukázal na tragickou ekonomickou situaci v domovském státě a faktickou nemožnost dosažení adekvátního výdělku. V domovské zemi je zatížen pro něj nesplatitelným úvěrem. Uplatněné důvody žádosti tudíž jsou ekonomicko-sociální, a proto mu měl být udělen humanitární azyl. Úvahy ohledně ekonomické situace v zemi původu či o tom, zda si žalobce může adekvátně vydělávat v domovském státě, v dokazování zcela absentují. Žalovaný se nezabýval možností udělení humanitárního azylu, potažmo doplňkové ochrany. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 6. Dále žalobce namítl, že žalovaný při posouzení situace v domovském státě čerpal z nepřípustného podkladu v podobě dokumentu nazvaného „Informace OAMP“, který je podkladem zpracovaným týmž správním orgánem, který tímto opírá závěry meritorního rozhodnutí o materiál, jehož je on sám autorem. Zároveň namítl, že správním orgánem zajištěné podklady soustředí svou pozornost na posouzení bezpečnostní a politické situace, nikoliv však na posouzení ekonomické situace a možnosti pracovního uplatnění a dosažení výdělku, kterým by žalobce zajistil krytí finančních nákladů rodiny. 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v Uzbekistánu. Přijaté řešení žádosti odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičně odůvodněno. Vyzdvihl, že žalobce v průběhu správního řízení neprezentoval jakékoli skutečnosti svědčící o tom, že by mu v Uzbekistánu hrozilo nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Žalobce žádosti využívá k legalizaci pobytu. 8. Po posouzení věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující pro věc rozhodné právní úpravy: 10. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 11. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 12. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. 13. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. 14. Podle § 16 odst. 4 zákona o azylu jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 15. Soud v prvé řadě s žalobcem nesouhlasí v tom, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno takovým vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006-63), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71) či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (viz rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc zásadních skutečnostech a uplatněných námitkách účastníka řízení, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené pak musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Soud však žádné takové pochybení v napadeném rozhodnutí neshledal. 16. Žalobce se domnívá, že žalovaný měl uvážit o důvodech humanitárního azylu, neboť jeho žádost se opírá nejen o ekonomické nýbrž též o ekonomicko-sociální důvody. V absenci těch