8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

6 Af 2/2026- 63 - text 12 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Wakena Invest s. r. o. sídlem Na Folimance 2155/15, Praha 2 zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Šlencem sídlem Velké náměstí 148, Hradec Králové proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2025, č. j. 232875/25/5300-21441-712906 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) žalobkyni, která vykonává činnost agentury práce, třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 6. 8. 2025, resp. 7. 8. 2025, doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců červenec až září 2022 a uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně. Odvolání žalobkyně proti těmto dodatečným platebním výměrům žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 12. 2025, č. j. 232875/25/5300-21441-712906, zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. 2. Daňové orgány dospěly k závěru, že žalobkyně nesplnila hmotněprávní podmínky podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) pro přiznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od společnosti DEVELOPMENT INDUSTRIES a. s., v likvidaci (dále jen „společnost DI“) které měly podle daňových dokladů spočívat v přijetí služeb podle smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 1. 2021. Žalobkyně sice předložila daňové doklady, neprokázala však, že by se deklarovaná plnění fakticky uskutečnila. 3. Žalobkyně deklarovala, že plnění měla spočívat v tom, že jí společnost DI vyhledala a dodala pracovníky, převážně ze zahraničí, vyřídila jim víza, našla ubytování, zajišťovala dopravu do zaměstnání, kontrolovala jejich docházku, vozila jim výplaty a jiné dle potřeby, přičemž žalobkyně tyto pracovníky přidělovala k výkonu práce ke svým odběratelům. Žalobní body 4. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Navrhuje, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak dodatečné platební výměry správce daně. 5. Do textu žaloby nejprve překopírovala celé znění jejích odvolání, jen s minimálními úpravami a doplněními. K doslovně zopakované odvolací námitce, že vyslechnutí pracovníci smluvních partnerů, u kterých žalobkyně umisťovala zaměstnance k výkonu práce, nemohli vědět, kdo je S. P. st. a ani neměli důvod se o to zajímat, doplnila námitku, že zde existuje jedna výjimka. Tou je výslech J. K., který vypověděl, že se s panem P. st. asi dvakrát setkal a jednali ohledně žalobkyně. Tento svědek podle žalobkyně znevěrohodňuje výpověď pana P. st., o kterou se opírá správce daně. 6. Dále do převzatého textu odvolání doplnila sdělení, že v rozhodné době v ČR pracovalo množství zahraničních pracovníků, které k výkonu činnosti dodávali tzv. bossové, se kterými neexistovaly žádné smlouvy a oficiální vztahy, kterým se vyplácely odměny hotově bez účetních dokladů. Pokud by se tímto způsobem chovala i žalobkyně, pak by nebylo daňové kontroly a dodatečných platebních výměrů. Protože se však žalobkyně chovala poctivě a v souladu se zákonem, vystavila se perzekučnímu jednání správce daně. 7. Na závěr převzatého textu odvolání doplnila sdělení, že je ze zákona nepřípustné, aby si pracovní agentury mezi sebou převáděly pracovníky a za takové převody si vzájemně fakturovaly. Žalobkyně se proto obracela na jiné osoby, které byly schopné zajistit pracovníky a které zákazu fakturace nepodléhaly. Takovou osobou byla nejprve společnost ElDopa trans s. r. o. a následně společnost DI. 8. Dále již nad rámec textu odvolání žalobkyně uvádí, že se pozastavuje nad tím, že pokud by nebylo zahájeno trestní stíhání pana P. st. v souvislosti se společností DI, u které se nepodařilo vymoci DPH, pak by neproběhla daňová kontrola u žalobkyně. Dále, pokud by správce daně měl pochybnosti ve vztahu k daňovým přiznáním k DPH v roce 2022 nebo 2023, zahájil by daňovou kontrolu v dané době, nikoliv až poté, co se mu nepodařilo vymoci daň od společnosti DI. 9. Žalobkyně označuje za spekulativní argumentaci, jíž se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami stran otázky, zda unesla své důkazní břemeno k prokázání faktického uskutečnění deklarovaných plnění – přijetí služeb od společnosti DI. Podle žalobkyně je cílem za každou cenu docílit zaplacení DPH z její strany, neboť se daň nepodařilo vymoci od uvedené společnosti. 10. K poukazu žalovaného, že žalobkyně hradila část služeb v hotovosti, žalobkyně uvádí, že při dodržení zákonných limitů je takový postup v souladu se zákonem a je na smluvních stranách, jaký způsob úhrad zvolí. Způsob úhrad jí nelze přičítat k tíži. 11. Dále namítá, že se žalovaný odvolává na výpověď pana P. st., přikládá tak důvěru a vážnost osobě opakovaně trestané za daňovou trestnou činnost, naproti tomu žalobkyni považuje za podvodníka. 12. K závěru žalovaného, že nebylo prokázáno faktické uskutečnění zdanitelného plnění, namítá, že pokud se žalovaný zabýval pouze vystavenými fakturami, pak skutečně plnění nebylo prokázáno. Na zdanitelná plnění je třeba nahlížet z toho hlediska, že dodaní zahraniční pracovníci fakticky existovali, žalobkyně je řádně zaměstnala, umístila je k výkonu práce, odváděla za ně povinné dávky, vyplácela jim mzdy. V žalobkynin prospěch svědčí, že pracovníci společností, do kterých žalobkyně pracovníky umístila, vypověděli, že v nich zahraniční pracovníci fakticky pracovali. 13. Ve vztahu k otázce věrohodnosti vystavených faktur, žalobkyně uvádí, že pánové F. a Š. na nich byli uvedeni jako osoby podílející se na vyfakturované činnosti společnosti DI. Žalobkyně má za to, že není její povinností zkoumat, kdo konkrétně se podílel na činnosti jejího dodavatele. Pro žalobkyni je rozhodující, že služby byly provedeny, což je nezpochybnitelné. Zahraniční pracovníci, které umisťovala k výkonu práce, se k žalobkyni museli nějak dostat, jistě se nehlásili sami. Žalobkynina jednatelka logicky objasnila způsob, jakým se pracovníci k žalobkyni dostali. Na tvrzení jednatelky, že na shánění pracovníků neměla kontakty a kapacity, není nic neobvyklého. Nadto se jí v roce 2019 narodila dcera, měla tak jiné starosti než shánět zahraniční pracovníky. 14. Ve vztahu ke smlouvě o spolupráci žalobkyně uvádí, že její jednatelka paní P. D. při výslechu uvedla, že původně byla dne 1. 4. 2019 uzavřena písemná smlouva o spolupráci se společností ElDopa trans s. r. o. Od 1. 1. 2021 smluvní vztah přešel za stejných podmínek na společnost DI. Nicméně formálně nebyla provedena změna smluvního partnera. Spolupráce s původním dodavatelem byla do konce roku 2020 fakturována stejným způsobem jako v nyní dotčených zdaňovací obdobích. Zákon nestanoví, že by příslušný typ spolupráce vyžadoval uzavření smlouvy v písemné formě, postačí forma ústní. 15. Za nestandardní žalobkyně označuje závěr žalovaného vyjádřený v odst. 47 napadeného rozhodnutí. 16. Dále označuje za „zajímavé“, že v měsících před červencem 2022 a od října 2022 důkazní břemeno unesla, zatímco za zcela totožných podmínek jej v dotčených zdaňovacích obdobích neunesla. Namítá, že žalovaný pomíjí, že do 31. 12. 2020 probíhala spolupráce se získáváním zahraničních pracovníků stejným způsobem, jako se společností DI od 1. 1. 2021, přitom danou spolupráci správce daně nezpochybnil. Správce daně rovněž nezpochybnil spolupráci od 1. 1. 2021 do července 2022. Zájem správce daně právě o měsíce červenec až září 2022 má své pozadí, které správce daně nesdělil. 17. Žalobkyně je přesvědčena, že unesla důkazní břemeno k prokázání nároku na odpočty DPH za příslušná zdaňovací období. Jednání správce daně podkládá za perzekuční, neboť správce daně požaduje údaje a sdělení odporující všem zásadám daňového řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 18. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl, neboť v ní žalobkyně opakuje odvolací námitky, s nimiž se žalovaný vypořádal. Případně, aby ji jako nedůvodnou zamítl. 19. Uvádí, že daňovou kontrolu lze zahájit kdykoliv v prekluzivní lhůtě pro stanovení daně, aniž by musel správce daně specifikovat důvody pro její zahájení. Pokud jde o poukazy na trestní stíhání pana S. P. st., žalobkyni nebyl nárok na odpočet DPH přiznán pro neprokázání fakticity deklarovaných plnění, nikoliv pro to, že by spolupracovala s později trestně stíhanou osobou. Důvodem pro vydání dodatečných platebních výměrů rovněž nebylo selhání společnosti DI při odvodu DPH. Správce daně provedl v rámci daňové kontroly rozsáhlé dokazování; přihlédl ke všem relevantním skutečnostem. 20. Pokud jde o námitku, že žalobkyni nepřísluší zkoumat, kdo konkrétně prováděl jednotlivé služby, tato argumentace se míjí s rozhodovacími důvody. Žalobkyně sice nemá povinnost kontrolovat, kdo služby za společnost DI prováděl, má však povinnost prokázat to, co