1 Aps 1/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 25/2026- 24 - text 6 Číslo jednací: 9 A 25/2026-24 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: S., z. s. IČO 123 sídlem P. proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě ze dne 16. 4. 2026 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v neukončeném řízení o výmazu školy a s ním spojených důsledcích, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za žalobu a návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 3 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který dle žalobce spočívá v tom, že žalovaný vede řízení o výmazu žalobce z rejstříku škol a školských zařízení bez vydání rozhodnutí, přičemž toto řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu a je používáno jako důvod pro omezení financování školy. V žalobě, kterou žalobce pojal jako jakýsi formulářový sumář jednotlivých bodů („odrážek“), žalobce uvedl, že řízení o výmazu školy bylo zahájeno na návrh České školní inspekce v roce 2024, trvá déle než 18 měsíců a žalovaný dosud nevydal rozhodnutí s tím, že čeká na další podklady. Zásah má dle žalobce trvající charakter, dochází k porušení povinnosti rozhodnout bez zbytečných průtahů. Existence tohoto řízení je využívána jako argument pro odepření financování a zpochybnění činnosti školy. Žalobce navrhl, aby soud a) určil, že postup žalovaného je nezákonným zásahem, b) zakázal žalovanému v tomto zásahu pokračovat, c) uložil žalovanému povinnost ve věci rozhodnout. 2. Do žaloby vtělil žalobce rovněž návrh na vydání předběžného opatření, kterým žádal, aby soud zakázal žalovanému provést výmaz školy do rozhodnutí ve věci a zakázal žalovanému využívat probíhající řízení jako důvod pro odepření financování. Návrh na vydání předběžného opatření žalobce nijak blíže nezdůvodnil. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě a k návrhu na nařízení předběžného opatření uvedl, že zahájil na základě návrhu ústředního školního inspektora ze dne 22. 5. 2024 z moci úřední řízení o výmazu základní školy, jejíž činnost žalobce vykonává, z rejstříku škol a školských zařízení, které je žalovaným vedeno pod sp. zn. MSMT-8772/2024 („řízení o výmazu školy“). Žalobci bylo zahájení řízení o výmazu školy oznámeno přípisem žalovaného ze dne 27. 6. 2024, doručeným do datové schránky dne 28. 6. 2024. Žalovaný uvedl, že žalobce následně podal žalobu na ochranu proti žalobcem tvrzené nečinnosti žalovaného v řízení o výmazu školy, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2026, č. j. 15 A 12/2026-18, odmítnuta. 4. Dle žalovaného je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nedůvodná, neboť žalobce v ní uplatňuje tytéž námitky, které již byly předmětem jeho předchozí žaloby na ochranu proti nečinnosti (řízení sp. zn. 15 A 12/2026) a aktuální žalobou zjevně usiluje o obcházení pravidel soudní ochrany tím, že skutkově i právně totožný stav nově kvalifikuje jako nezákonný zásah. Kromě toho žalovaný žalobci žádné přímé financování neposkytuje, proto mu je nemůže ani odepírat. Žalovaný uvedl, že vedení řízení o výmazu školy nepředstavuje zásah do práv žalobce, nýbrž výkon zákonné pravomoci žalovaného. Samotná skutečnost, že řízení dosud nebylo skončeno, nezakládá podle žalovaného nezákonný zásah, zejména pokud žalobce již zmeškal zákonnou lhůtu k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl, případně zamítl. 6. Žalovaný dále považoval za nedůvodný také návrh žalobce na nařízení předběžného opatření. Poukázal na zjevnou nesmyslnost tohoto návrhu, neboť žalobce se domáhal uložení zákazu žalovanému provést výmaz základní školy, jejíž činnost žalobce vykonává, z rejstříku škol a školských zařízení, přičemž však žalobcem tvrzený nezákonný zásah spočívající v nečinnosti žalovaného v řízení o výmazu školy může být ukončen zejména právě vydáním rozhodnutí ve věci samé. Návrh na nařízení předběžného opatření je tedy dle žalovaného v rozporu s petitem žaloby na ochranu před žalobcem tvrzeným nezákonným zásahem. K návrhu žalobce, aby soud předběžným opatřením zakázal žalovanému využívat probíhající řízení o výmazu školy jako důvod pro odepření financování, žalovaný uvedl, že se lze jen domnívat, že žalobce má na mysli poskytování dotací na základě veřejnoprávních smluv podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, které jsou však uzavírány s místně příslušným krajským úřadem, nikoliv s žalovaným. 7. Žalovaný navrhl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnout. 8. Soudu je známo z úřední činnosti, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2026, č. j. 15 A 12/2026-18, byla odmítnuta pro opožděnost žaloba podaná žalobcem proti žalovanému dne 18. 2. 2026 na ochranu proti nečinnosti žalovaného, která měla spočívat v nevydání rozhodnutí ve věci samé v řízení o výmazu školy. V této předchozí žalobě žalobce mimo jiné uvedl, že řízení o výmazu školy bylo zahájeno 28. 6. 2024, trvá již přibližně 19 měsíců a nebyl učiněn žádný procesní úkon k jeho ukončení. Nečinnost žalované má závažné dopady do práv žalobce, neboť probíhající řízení je používáno jako argument pro odepření financování školy. Žalobce žádal uložení povinnosti žalovanému vydat rozhodnutí ve věci samé do 60 dnů od právní moci rozsudku. 9. Aktuálně je u Městského soudu v Praze vedeno rovněž další řízení o žalobě žalobce na ochranu před nezákonným zásahem pod sp. zn. 12 A 26/2026, a to proti žalované České školní inspekci, které se týká téhož správního řízení o výmazu školy. 10. Městský soud v Praze podanou žalobu posoudil takto: 11. Podle § 150 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů („školský zákon“), řízení o výmazu se zahajuje i na návrh ústředního školního inspektora podle § 175 odst. 2. 12. Podle § 175 odst. 2 školského zákona, v případě zjištění nečinnosti školy nebo školského zařízení nebo zjištění závažných nedostatků v činnosti školy nebo školského zařízení může ústřední školní inspektor předložit orgánu, který vede školský rejstřík, návrh na výmaz školy, školského zařízení nebo oboru vzdělání ze školského rejstříku. 13. Podle § 82 soudního řádu správního („s. ř. s.“), každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 14. Podle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Poslední část citovaného ustanovení (tedy část věty „domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný“) je třeba vykládat tak, že jde o případy, kdy podaná žaloba směřuje proti zásahu, který byl již ukončen (srovnej rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160). 15. Soud vychází z ustálené judikatury správních soudů, dle níž je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem vůči ostatním žalobním typům upraveným s. ř. s. subsidiární. Dle § 85 s. ř. s. je tedy zásahová žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, než zásahovou žalobou (srov. například rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011-101 bod 38). Nemůže být užita případně ani deklaratorní zásahová žaloba, nabízí-li zákon žalobci odlišný procesní postup, v daném případě žalobu nečinnostní (srovnej rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 Azs 144/2015-30, body 28 a 29). 16. Lze odkázat například na rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 As 434/2018-35, který uvádí: „Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je subsidiární vůči ostatním žalobním typům zakotveným v soudním řádu správním, které mají proti jejímu podání přednost, a vůči prostředkům ochrany využitelným ještě v řízení před správními orgány. Zásahová žaloba není „náhražkou“ žaloby proti rozhodnutí libovolně použitelnou, nýbrž jejím doplňkem („záchrannou sítí“) pro situace, v nichž si nelze vystačit s instrumentáriem žaloby proti rozhodnutí proto, že akt veřejné správy, který je napadán, není možno jako rozhodnutí identifikovat pro absenci některého z jeho atributů. Tato subsidiarita vůči ostatním žalobním typům znamená, že zásahová žaloba je přípustná teprve tehdy, pokud nepřichází v úvahu podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a následující s. ř. s., ani žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a