3 Ads 91/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 6/2024- 48 - text 10 9Ad 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyně: J. T. zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B. sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 30. 1. 2024, č. j. MZDR 35936/2023-4/PRO, takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 30. 1. 2024, č. j. MZDR 35936/2023-4/PRO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 363 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B., advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 3. 2024 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala zrušení rozhodnutí ministra zdravotnictví (dále jen „ministr“) ze dne 30. 1. 2024, č. j. MZDR 35936/2023-4/PRO (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl žalobkyní podaný rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví (dále jen „žalovaný“) ze dne 6. 11. 2023, č. j. MZDR 22097/2023-7/PRO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 27. 7. 2023 o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 297/2021 Sb.“), za sterilizaci provedenou protiprávně dne X (dále jen „Žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky“). 3. Důvodem pro zamítnutí Žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky byl závěr správního orgánu, že sterilizace byla provedena na žádost žalobkyně v souladu se Směrnicí ministerstva zdravotnictví ČSR č. LP-252.3-19.11.71 ze dne 17. 12. 1971, publikovanou též ve Věstníku MZd č. 1-2 ze dne 29. 2. 1972, o provádění sterilizace (dále jen „Směrnice“), z důvodu porodnicko-gynekologické indikace, přičemž byla schválena na jednání sterilizační komise, a tedy ze shromážděných podkladů nevyplynulo, že by sterilizace byla provedena v rozporu s právem, ani že by žalobkyně požádala o sterilizaci za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu. II. Napadené rozhodnutí 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 20. 11. 2023 rozklad. V něm předně namítala, že k její sterilizaci došlo na zdravých pohlavních orgánech v den blízký porodu (den následující po porodu dcery), aniž by k tomu udělila informovaný souhlas. Žalobkyně v podaném rozkladu trvala na tom, že souhlas dala pouze k porodu své dcery. Dále žalobkyně upozornila, že ve zdravotnické dokumentaci absentuje žádost o provedení sterilizace. Ve vztahu k protiprávnosti provedené sterilizace žalobkyně uvedla, že nebyla dostatečně poučena o zákroku, nebyla jí nabídnuta alternativní řešení a ani jí nebyla vysvětlena možná rizika. Žalobkyně se rovněž ohradila vůči tomu, že by provedení sterilizace bylo řádně odůvodněno, k čemuž dodala, že pouhý odkaz na ustanovení Směrnice není dostatečný. Současně žalobkyně uvedla, že byť námitku stran absence náležitého odůvodnění zákroku zmínila již v Žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky, nebylo na ni žalovaným reagováno. V této souvislosti žalobkyně vyjádřila pochybnost o řádném, svědomitém a odborném přístupu a o nepodjatosti pracovníků žalovaného. 5. V napadeném rozhodnutí ministr nejprve uvedl, že v rámci řízení o Žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky vyšlo najevo, že mezi porodem dítěte a sterilizací žalobkyně muselo uplynout nejméně 2 a půl měsíce. Dále ministr konstatoval, že se případná protiprávnost sterilizace podle § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. posuzuje podle tehdejších právních předpisů. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně podstoupila zákrok dne X. V rozhodné době platilo, že ve smyslu § 11 Směrnice musí osoba, u níž má být provedena sterilizace, podepsat prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní, což žalobkyně dle vlastnoručně podepsaného prohlášení, obsaženého na listu s protokolem o jednání sterilizační komise, učinila. Ministr shrnul, že závěry žalovaného mají oporu ve spisovém materiálu a rovněž z hlediska procesních pravidel neshledal žádnou vadu, která by měla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. 6. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 1. 2. 2024. III. Žaloba 7. V podané žalobě žalobkyně předně popsala skutkový stav a tvrdila, že dne X podstoupila v nemocnici v L. sterilizační zákrok, o nějž nežádala a nikdy k němu neudělila informovaný souhlas. Žalobkyně namítala, že lékařský zákrok podstoupila pouze z důvodu, že se domnívala, že sterilizace je druhem antikoncepce, kterou bude možné případně v budoucnu odstranit, aby mohla, bude-li mít zájem, znovu otěhotnět. V této souvislosti žalobkyně připustila, že do Žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky nedopatřením uvedla, že ke sterilizaci došlo v souvislosti s porodem – jednalo se však o administrativní pochybení při přípravě této Žádosti. 8. Žalobkyně dále namítala, že nebyla poučena o povaze, alternativách, následcích a rizicích daného zákroku, což dokládá i skutečnost, že ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně absentuje žádost o provedení sterilizace a také jakýkoliv dokument prokazující řádné poučení žalobkyně. Podepsání prohlášení v protokolu o jednání sterilizační komise, na které poukázal ministr, nelze dle žalobkyně v žádném případě považovat za žádost o provedení sterilizace, když v něm zcela chybí upozornění na reparabilitu zákroku, alternativy řešení, možná rizika apod. Žalobkyně dovozuje povinnost zdravotnického personálu náležitě poučit pacienta o rizicích, povaze a alternativách sterilizace z § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném ke dni provedení zdravotního výkonu sterilizace (dále jen „zákon č. 20/1966 Sb.“), dle kterého platilo, že lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného o potřebných výkonech tak, aby se mohl stát aktivním spolupracovníkem při poskytování léčebné preventivní péče. Žalobkyně rovněž namítala, že její prohlášení („trvám na své žádosti, souhlasím s provedením a byla jsem poučena, že zákrok je trvalý“), obsažené v protokolu o jednání sterilizační komise, nesplňuje náležitost spočívající v prohlášení, že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní, když její prohlášení se zmiňuje pouze o poučení, nikoliv však o písemném poučení. Žalobkyně nesouhlasila s ministrem ani v tom, že provedení sterilizačního zákroku bylo řádně odůvodněno. 9. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 4. 2024 argumentoval obdobně jako v odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Předně uvedl, že považuje tvrzení o administrativním pochybení ohledně provedení sterilizace v den blízký porodu za zcela účelové, neboť žalobkyně to, že jí byla sterilizace provedena v návaznosti na porod, tvrdila konzistentně nejen v Žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky, ale i v rozkladu vůči prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný dále zopakoval, že se žalobkyně se podrobila řadě předoperačních vyšetření a následně se k plánovanému sterilizačnímu zákroku dostavila. 11. Dle žalovaného není pravdou, že ve zdravotnické dokumentaci absentuje žádost žalobkyně o provedení sterilizace. Ve zdravotnické dokumentaci se nachází prohlášení podepsané žalobkyní ve znění „trvám na své žádosti, souhlasím s provedením a byla jsem poučena, že zákrok je trvalý“. V době sterilizace byla písemná forma v případě sterilizace nutná pouze u žádosti o sterilizaci a u informace o nemožnosti dalšího početí, což bylo v daném případě v dokumentaci zachyceno a žalobkyní stvrzeno. Zákrok byl proveden v době, kdy právní předpisy požadavky na písemné zaznamenání obsáhlého informovaného souhlasu nestanovily. Dle žalovaného plyne z § 23 zákona č. 20/1966 Sb., že lékař musí poskytnout pacientovi poučení o povaze onemocnění, nikde z ustanovení ale neplyne, že toto poučení musí být zachyceno písemnou formou. Právě naopak, až pokud pacient odmítne poskytnutí potřebné péče, vyžádá si lékař jeho písemné prohlášení (revers). Dle žalovaného byla žádost o provedení sterilizace dostatečně odůvodněna. Nad prohlášením žalobkyně je uvedeno, že žádosti se vyhovuje dle části XIV/III přílohy Směrnice. Jedná se o tentýž list a právní předpisy nestanovovaly formu či strukturu znění takového odůvodnění. 12. S ohledem na výše uvedené žalovaný nav