2 Afs 39/2004 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 39/2004- 62 - text č. j. 2 Afs 39/2004 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra Příhody v právní věci žalobce O. Z., právně zastoupeného Mgr. Liborem Zemancem, advokátem, se sídlem Široká 8, České Budějovice, proti žalovanému Celnímu ředitelství České Budějovice, se sídlem Kasárenská 6, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 21. 10. 2003, č. j. 7727/02-21, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2004, sp. zn. 10 Ca 215/2003, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice (dále jen „žalovaný“) ze dne 21. 10. 2003, č. j. 7727/02-21, kterým bylo změněno rozhodnutí Celního úřadu Dolní Dvořiště ze dne 8. 11. 2002, č. j. 22999-02/02-01, o vydání platebního výměru stěžovateli na částku 448658 Kč. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje zákonné důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a namítá tak nesprávné posouzení právní otázky a vady v řízení. Stěžovatel zejména odkazuje na svá stanoviska uvedená v žalobě ke krajskému soudu a tvrdí, že krajský soud nedostatečně vážil argumenty zde obsažené. Dále tvrdí, že krajský soud ve svém rozsudku nesprávně uvedl, že zbožím jsou podle § 2 písm. d) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, v tehdy platném znění, veškeré věci movité a elektrická energie a věci obsažené v kombinované nomenklatuře celního sazebníku. Podle stěžovatele tak krajský soud rozšířil obsah daného ustanovení v rozporu se zákonem. Stěžovatel rovněž namítá, že mezinárodně obchodovatelné uzanční slitky nelze podřadit podpoložce 710820000 – zlato mincovní, neboť o zařazení zlatých slitků k této podpoložce se zmiňují pouze vysvětlivky v harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, které nejsou součástí závazného právního předpisu. Stěžovatel shledává tvrzení o tom, že bankovní zlato je zbožím, tvrzením ryze účelovým, neboť zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve svém § 1 písm. d) považoval zlato za devizovou hodnotu, což bylo ve znění účinném do 31. 12. 2001 konkretizováno v písm. e) téhož ustanovení. Náležitosti mincovního zlata přitom byly dle historického výkladu provedeného stěžovatelem v našem právním řádu naposledy definovány v zákoně č. 25/1934 Sb. z. a n., jenž dle stěžovatele odlišoval kvality zlata mincovního a zlata ryzího. Rozhodnou otázku, zda jím dovezené zlato bylo nutno považovat za zboží či za devizovou hodnotu, navrhuje stěžovatel rozhodnout na základě účelu dovozu zlata. Vzhledem k tomu, že účelem dovozu zlata stěžovatelem byl opětovný vývoz po přechodu šilinků na euro, je z tohoto účelu dle stěžovatele jasně čitelný devizový účel operace, která je dle § 28 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) od této daně osvobozena. Stěžovatel dále trvá na svém stanovisku, že žalobou napadené rozhodnutí celního ředitelství bylo nicotné, neboť bylo vydáno na podkladě nicotného správního aktu Celního úřadu Dolní Dvořiště, a proto mu chyběl právní podklad. Důvody této nicotnosti, jež byly vylíčeny již v žalobě, přitom nebylo dle stěžovatele možno zhojit doplněním údajů ve výroku žalovaného coby odvolacího orgánu, neboť nicotnost je zcela jinou kategorií než neplatnost a pouhou změnou výroku zhojena být nemůže. Konečně stěžovatel uvádí, že krajský soud chybně posoudil jeho námitku, že neměl možnost se vyjádřit ve správním řízení k výpovědím některých osob, což shledává být v rozporu se zásadami zaručenými v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušit a zároveň žádá, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti vykládá ustanovení § 2 písm. d) celního zákona na rozdíl od stěžovatele tak, že výčet zde obsažený není možno ani spojením „dále věci“ již nijak rozšířit, neboť již tím, že obsahuje všechny hmotné věci, z nichž každou lze podřadit některé položce kombinované nomenklatury, je rozšíření o jakékoli další věci již logicky nemožné. Zlaté slitky zbožím nesporně jsou, stejně jako jiné podobné výrobky ze zlata. Celní zákon obsahuje i další druhy zboží označené v devizovém zákoně jako devizové hodnoty, např. bankovky, obligace a podobné cenné papíry či platné mince. Z hlediska zákona o DPH však již peníze a cenné papíry za zboží považovány nejsou, díky vylučovacímu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Na zlaté slitky se však toto vylučovací ustanovení nevztahuje, a proto je lze z hlediska zákona o DPH považovat za zboží, díky čemuž bylo vyměření této daně zcela v souladu se zákonem. Žalovaný dále dovozuje, že nelze na transakci uskutečněnou stěžovatelem vztáhnout výjimku obsaženou v § 28 zákona o DPH, kterým jsou od daně osvobozeny devizové operace. K devizové operaci, tedy k nákupu zlata, došlo již v Rakousku, a proto se na ni český zákon o DPH vůbec nevztahuje, dopadá však na následný dovoz takto nakoupených slitků do ČR. Konečně žalovaný zpochybňuje stěžovatelovo označení obou správních rozhodnutí za nicotná, neboť dle názoru žalovaného je neúplné uvedení právního předpisu, podle nějž bylo ve správním řízení rozhodováno, sice vadou rozhodnutí, nezakládá však nicotnost takového rozhodnutí a použitelným prostředkem nápravy je změna nebo zrušení takového aktu. Žalovaný zpochybňuje rovněž tvrzení, že stěžovatel neměl možnost se vyjádřit k dalším důkazům, zejména k výslechu dalších osob; ze správního spisu dostatečně vyplývá nedůvodnost takové námitky, když v daném správním řízení žádné další důkazy, než ty, jichž byl stěžovatel účasten, prováděny nebyly a stěžovatel ani žádné další důkazy nenavrhoval. Ze všech těchto důvodů navrhuje žalovaný, aby byla kasační stížnost zamítnuta jako nedůvodná. Ve své replice k tomuto vyjádření stěžovatel polemizuje s tvrzením žalovaného, že se krajský soud nedopustil rozšiřujícího výkladu ustanovení § 2 písm. d) celního zákona a že celní nomenklatura obsahuje sama o sobě veškeré movité věci. Stěžovatel trvá na argumentaci, že dovážené zlaté slitky byly výhradně devizovou hodnotou, přičemž na účelu, pro nějž je stěžovatel do republiky dovezl, nic nemění ani fakt, že kurz rakouského šilinku byl již v době dovozu na euro pevně fixován, takže obava z kurzovních výkyvů byla lichá, což ovšem dle stěžovatele mimounijní veřejnost netušila. Zároveň opakuje i argumentaci týkající se tvrzené nicotnosti napadených správních rozhodnutí, stejně jako to, že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady správního rozhodování. V projednávané věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především zjistil, že dne 25. 3. 2002 zahájil Celní úřad Dolní Dvořiště daňové řízení ve věci vyměření vzniklého celního dluhu u nezákonně dovezeného zboží – zlata. V tomto řízení bylo dne 4. 4. 2002 vykonáno u celního úřadu ústní jednání, při němž stěžovatel uvedl, že dne 26. 11. 2001 převezl on a jeho kolegyně I. R. v osobním automobilu zlato, za které chtěl v budoucnu, po směně na euro po zániku rakouského šilinku, koupit v Rakousku auto, popřípadě takto získaná eura jinak využít. Při přejezdu státní hranice v D. D. odpověděl na dotaz celníka, zda má něco k proclení, negativně, neboť se domníval, že převáží devizy nepodléhající zdanění, ovšem po několika kilometrech jízdy byl zadržen policií a celní policií, poté se musel vrátit na celnici, kde proběhla prohlídka vozu končící nalezením 6 kg zlata v podobě uzančních slitků o váze po jednom kilogramu. Na základě takto zjištěných skutečností a také na základě informací od Policie ČR – Správy Jihočeského kraje, která kvůli tomuto pokusu o převoz zlatých slitků zahájila proti stěžovateli trestní stíhání, vydal Celní úřad Dolní Dvořiště dne 8. 11. 2002 výše označený platební výměr pro porušení povinností stanovených v § 80 odst. 1 a 5 celního zákona. V tomto platebním výměru celní úřad určil, že dovozem 6 kg mincovního zlata v ceně 2039352 Kč vznikla stěžovateli povinnost zaplatit DPH ve výši 448658 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 25. 11. 2002 odvolání, v němž uvedl, že z předmětných 6 kg zlata mu patřily pouze 3 kg, neboť zbytek si nakoupila paní I. R., jakkoli měl veškeré zlato při přejezdu hranice u sebe v ledvince z důvodu bezpečnosti a váhy on. Ochranu proti výkyvům kurzů při přechodu rakouského šilinku na euro formou nákupu zlat