§ 2 Zákon České národní rady o správě daní a poplatků – Základní zásady daňového řízení
Zákon České národní rady o správě daní a poplatků · 337/1992 Sb. · § 2 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 2 stanovuje základní pravidla a principy, kterými se správci daně musí řídit při správě daní, a definuje práva a povinnosti daňových subjektů v tomto procesu.
§ 2 Základní zásady daňového řízení
(1) Při správě daně jednají správci daně v řízení o daních (dále jen „daňové řízení“) v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají při tom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.
(2) Správci daně postupují v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.
(3) Při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; při tom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.
(4) Daňové řízení je vždy neveřejné.
(5) Jakékoliv osoby, s výjimkou daňových subjektů v daňovém řízení o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly; tato povinnost však nezprošťuje správce daně povinnosti poskytnout údaje osobě, která prokáže, že je oprávněna tyto údaje získat podle zvláštního právního předpisu3a). Této povinnosti mohou být zproštěny jen za podmínek stanovených tímto zákonem.
(6) Daňové řízení je povinen správce daně i z vlastního podnětu zahájit vždy, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro vznik či existenci daňové pohledávky, a to i v případech, kdy daňový subjekt nesplnil v tom směru buď vůbec, nebo řádně své povinnosti.
(7) Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.
(8) Všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti.
(9) Právem i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. Při tom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy.
Paragraf 2 stanovuje základní pravidla a principy, kterými se správci daně musí řídit při správě daní, a definuje práva a povinnosti daňových subjektů v tomto procesu.
Co to znamená v praxi
Správci daně musí jednat podle zákonů a chránit zájmy státu, ale zároveň dbát na práva a zájmy daňových subjektů.
Správci daně mají postupovat v součinnosti s daňovými subjekty a volit co nejméně zatěžující prostředky pro dosažení cíle řízení, kterým je správné stanovení a vybrání daně.
Daňové řízení je neveřejné a osoby zúčastněné na něm (kromě daňových subjektů ohledně jejich vlastní daňové povinnosti) mají povinnost mlčenlivosti.
Správce daně je povinen zahájit daňové řízení, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro vznik daňové pohledávky, i když daňový subjekt nesplnil své povinnosti.
Na co si dát pozor
Při rozhodování správce daně hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě i v souvislosti s ostatními, přičemž přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.
Při uplatňování daňových zákonů se bere v úvahu skutečný obsah právního úkonu, pokud se liší od formálně právního stavu.
Všechny daňové subjekty mají stejná procesní práva a povinnosti a jsou povinny úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.