35 Co 4/2000 — Nejvyšší správní soud

Konf 80/2003- 8 - text Konf 80/2003-11 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Cheb na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Cheb a Okresním soudem v Chebu, za další účasti žalobkyně M. H., a žalovaného Pozemkového fondu České republiky, se sídlem Ve Smečkách 33, 110 00 Praha 1, ve věci nařízení předběžného opatření spočívajícího v omezení dispozice s pozemkem p. č. 16 v kat. území Ú., obec Mariánské Lázně, okres Cheb, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci nařízení předběžného opatření spočívajícího v omezení dispozice s pozemkem p. č. 16 v kat. území Ú., obec Mariánské Lázně, okres Cheb, je soud. II. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 22. 11. 2000, čj. 6 Nc 405/99-19, se zrušuje. Odůvodnění: Dne 21. 7. 2003 se obrátilo Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Cheb na zvláštní senát s návrhem na zahájení řízení o kompetenčním sporu, který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Chebu ve věci žaloby žalobkyně M. H. proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR o nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu dispozice s nemovitostí. Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti: Žalobkyně podala dne 15. 8. 2000 u Okresního soudu v Chebu návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by soud žalovanému uložil neučinit žádný úkon, kterým by bylo změněno vlastnictví státu k pozemku p. č. 16 v kat. území Ú., obec Mariánské Lázně, okres Cheb, omezena vlastnická práva státu k tomuto pozemku nebo byl tento pozemek zatížen závazky, a to až do doby rozhodnutí Ministerstva zemědělství o stížnosti žalobkyně na postup Pozemkového fondu České republiky (dále jen „pozemkový fond“) při přidělování náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb. (dále též „zákon o půdě“). Okresní soud v Chebu zastavil řízení o vydání předběžného opatření svým usnesením ze dne 22. 11. 2000, čj. 6 Nc 405/99, neboť projednávaná věc nespadá podle jeho názoru do pravomoci soudů v občanském soudním řízení; zároveň vyslovil, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu pozemkovému úřadu v Chebu. V odůvodnění rozhodnutí poukázal na to, že žalobkyně se domáhá vydání předběžného opatření z důvodu vypořádání svých restitučních nároků, které zčásti nemohly být uspokojeny přímým vydáním nemovitosti podle § 6 odst. 1 zákona o půdě. Náhradní plnění, kterým tyto nároky měly být uspokojeny, se však provádí podle § 11 odst. 2 tohoto zákona a nejde tedy o věc vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních nebo obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 občanského soudního řádu). Pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí sporů vznikajících při uspokojování restitučních nároků náhradním plněním podle § 11 odst. 2 zákona o půdě by musela být stanovena zákonem; zákon o půdě nicméně takovou pravomoc nezakládá. Naopak podle § 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb. je dána pravomoc vykonávat činnost podle zákona o půdě, popřípadě podle dalších zvláštních předpisů, okresnímu pozemkovému úřadu. Okresní pozemkový úřad v Chebu vrátil věc svým přípisem ze dne 26. 3. 2001 Okresnímu soudu v Chebu. Uvedl, že zákon č. 284/1991 Sb. sice zakládá pravomoc pozemkových úřadů vykonávat činnost podle zákona o půdě, avšak nikoli v celém rozsahu: výkon některých činností svěřují ustanovení zákona č. 284/1991 Sb. i jiným subjektům (okresním či krajským soudům, povinným osobám apod.). Ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě pak výslovně uvádí, že náhradní pozemky převede oprávněné osobě pozemkový fond. Pozemkový úřad není oprávněn zasahovat do jednání mezi oprávněnou osobou a pozemkovým fondem a závěr o jeho pravomoci rozhodovat v projednávané věci je tak nesprávný. Okresní soud v Chebu reagoval přípisem ze dne 29. 1. 2003, v němž konstatoval, že postup okresního pozemkového úřadu nemá oporu v zákoně, a vrátil věc Ministerstvu zemědělství – Pozemkovému úřadu Cheb, na nějž působnost tohoto správního orgánu přešla. Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Cheb jako navrhovatel pak předložilo věc k rozhodnutí zvláštnímu senátu. Odpůrce – Okresní soud v Chebu – se k věci nevyjádřil s poukazem na to, že nemá k dispozici příslušný spis; žalobkyně zaslala zvláštnímu senátu listiny dokládající její několikaleté úsilí domoci se rozhodnutí ve své věci (žalobami u obecného soudu i u soudu správního), případně dosáhnout vydání pozemku jinou cestou (podnětem k Veřejnému ochránci práv). Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Cheb a Okresním soudem v Chebu se zvláštní senát řídil následující úvahou: Pravomoci pozemkových úřadů, resp. okresních pozemkových úřadů, při rozhodování podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, byly podle názoru okresního soudu v době jeho rozhodování obecně stanoveny v § 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, podle nějž okresní pozemkové úřady vykonávají činnost podle zákona o půdě, popřípadě podle dalších zvláštních předpisů. Obdobná formulace je obsažena i v § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jímž byl s účinností k 1. 1. 2003 zrušen zákon právě citovaný. Okresní soud popírá svou pravomoc ve věci rozhodovat proto, že v ustanovení § 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb. spatřuje obecně založenou pravomoc pozemkových úřadů k rozhodování podle zákona o půdě. Tak tomu však není. Pozemkový úřad je sice orgánem, který postupuje podle zákona o půdě nejčastěji; tento zákon nicméně vždy výslovně přiřazuje konkrétní pravomoci k rozhodování – resp. stanoví povinnosti – při jednotlivých úkonech podle zákona o půdě jak pozemkovým úřadům, tak i jiným subjektům (příslušnému orgánu státní správy republiky – § 6 odst. 6; příslušnému ústřednímu orgánu státní správy republiky – § 17 odst. 6; pozemkovému fondu – § 11 odst. 2, § 17 odst. 3, § 18a; soudu, jak bude pojednáno níže), a neobsahuje žádnou obecnou klauzuli, která by pozemkovým úřadům přikazovala rozhodovat ve sporech a jiných právních věcech plynoucích ze zákona o půdě všude tam, kde zákon nesvěřuje tuto pravomoc jinému subjektu. Ustanovení § 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb. takovou klauzulí není. Zákon č. 284/1991 Sb., jak vyplývá z jeho § 1, vymezujícího účel tohoto zákona, jednak upravoval řízení o pozemkových úpravách a dále zřízení a funkci pozemkových úřadů; v části druhé (označené nadpisem Pozemkové úřady) pak v § 11 stanovil soustavu pozemkových úřadů (tvořenou okresními pozemkovými úřady a ústředním pozemkovým úřadem), v následných § 12 a § 13 vymezoval působnost okresních pozemkových úřadů a ústředního pozemkového úřadu. Ustanovení § 12 tedy jako celek vymezuje působnost, k níž je pozemkový úřad povolán, jeho písmeno a) pak obecně odkazuje na působnost pozemkového úřadu podle zákona o půdě, normativního významu však nabývá pouze ve spojení s ustanoveními zákona o půdě, která konkrétní pravomoc pozemkového úřadu zakládají (§ 4a, § 9 odst. 2, 5, § 19 odst. 2). Jinak řečeno, pozemkovým úřadům náleží pravomoc k rozhodování, popř. dalším činnostem podle zákona o půdě pouze v rozsahu, v jakém ji zakládá zákon o půdě, ustanovení § 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb. tuto skutečnost pouze deklaruje, aniž by jakkoliv tuto působnost rozšiřovalo či naopak zužovalo. Okresní soud se tedy mýlil, dovozoval-li pravomoc pozemkového úřadu k rozhodování o právní věci žalobkyně z § 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb.; nezakládá ji však ani § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb. Okresní soud se rovněž mýlí, má-li za to, že postup podle § 11 odst. 2 zákona o půdě není věcí vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních nebo obchodních vztahů a že pravomoc soudu by byla dána pouze tehdy, pokud by byla příslušným zákonem výslovně založena. Toto ustanovení je součástí zákona o půdě, který upravuje mj. i četné vztahy vznikající mezi pozemkovým úřadem a oprávněnou osobou ve správním řízení; z toho však neplyne, že postup podle § 11 odst. 2 zákona o půdě se děje ve správním řízení. Citované ustanovení upravuje postup pozemkového fondu, tedy subjektu od pozemkového úřadu odlišného. Zatímco pozemkový úřad jako správní orgán schvaluje dohody o vydání nemovitosti, resp. rozhoduje o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti (§ 9 odst. 2, 4 zákona o půdě), a činí tak ve správním řízení, pozemkový fond – který je právnickou osobou zřízenou zákonem za účelem správy majetku státu a jeho převodu na jiné osoby – převádí bezúplatně náhradní pozemky do vlastnictví oprávněných osob v případě, že pozemky, na něž tyto osoby uplatnily nárok podle zákona o půdě, nelze vydat. Převod náhradních pozemků přitom není rozhodováním ve správním