— Nejvyšší správní soud

7 A 142/2002- 72 - text  7 A 142/2002 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce J. P., proti žalovanému Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze, Tychonova 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2002, č. j. 421/3-55/2002-7542, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou včas podanou u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2002, č. j. 421/3-55/2002-7542, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva obrany, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení, ze dne 15. 4. 2002, o zastavení výplaty výsluhového příspěvku, a kterým bylo současně napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě zpochybňuje způsob, jakým byl seznámen s podklady pro rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 15. 4. 2002, neboť výzva o možnosti seznámit se s těmito podklady, kterou mu tento adresoval, nebyla poslána do vlastních rukou, čímž byla doručena jiné osobě než žalobci a tento ji tak obdržel se zpožděním. Namítá, že mu nebyly předloženy kádrové rozkazy a judikát vysvětlující pojem reatestace. Poukazuje na fakt, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zastavení výsluhového příspěvku, což je v rozporu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 86/99  43. Dále uvádí, že až po fyzickém převzetí funkcí mohl ve skutečnosti funkce vykonávat, proto je výpočet doby tak, jak byl proveden žalovaným, nesprávný, což platí i pro stanovení doby počátku funkce dle rozkazu velitele 1. armády č. 094/1977. Nesouhlasí s tím, že mu byl ze zápočtu dob vyloučen tříměsíční pobyt na Vojenské politické škole, když mu bylo započteno tříleté studium na téže škole. Namítá, že „Protokol“ ani „Popis činnosti“ neobsahuje žádnou funkci, která by ji žalovanému dle zákona č. 34/1995 Sb. umožnila nezapočítat. Poukazuje na okolnost, že byl přijat zákon č. 221/1999 Sb., který zrušil zákon č. 34/1995 Sb., a proto měl být zrušen i rozkaz Ministra obrany č. 35/1995, se kterým nebyl žalobce nikdy seznámen. Trvá na faktu, že celková doba jeho služby, která by mu měla být započtena, činí 20 roků, 1 měsíc a 1 den. Žalobce je přesvědčen, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení ust. § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 221/1999 Sb., ust. § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy o diskriminaci, čl. 12 Evropské sociální charty, dále i Doporučení Mezinárodní organizace práce a Úmluvy o skončení pracovního poměru. Navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodnutí mu předcházející a potvrdil vykonatelnost původního rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 11. 10. 1993, č. j. 53106207660701, s tím, že žalovaný má povinnost nahradit žalobci náklady řízení. V podání ze dne 11. 7. 2003, nazvaném „Opravy přepisových chyb žaloby, návrhy důkazů k prokázání žalobních bodů uvedených v žalobě a upřesnění návrhu na vydání rozsudku“, žalobce uvedl, že nikdy neztratil svůj nárok na výplatu výsluhového příspěvku, že žalovaný „má nepořádek“ v archivovaných materiálech, neboť tyto neodráží skutečnou dobu služby žalobce, když snahou žalovaného nebylo zjistit veškeré právně významné skutečnosti. Nesouhlasí se svým zařazením jako příslušníka Hlavní politické správy ČSLA a s aplikací rozkazu ministra obrany č. 35/1995. K podání přiložil právní stanovisko JUDr. A. G., které cituje a komentuje i ve vlastním podání. Navrhl provedení listinných důkazů, výslech svědků a zpracování právní analýzy rozkazu ministra obrany č. 35/1995. V závěru podání žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí a rozhodnutí jemu předcházející a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení, s tím, že se mu započítá doba 20 let, 1 měsíce a 1 dne jako doba rozhodná pro výsluhový příspěvek, přičemž žalovaný je povinen mu nahradit náklady řízení a cenu stanoviska. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě provedl rekapitulaci sporné věci. Citoval nález Ústavního soudu č. 107/1996 Sb. s tím, že zákon č. 34/1995 Sb. byl součástí platného právního řádu, který byl žalovaný jako správní orgán nucen respektovat. Z tohoto důvodu považuje žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Ze správního spisu, který byl předložen žalovaným, vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal podáním nazvaným Žádost o výsluhový příspěvek ze dne 19. 6. 1993 o výplatu výsluhového příspěvku, a to od 1. 9. 1993. Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 11. 10. 1993, č. j. 53106207660701, mu byl tento příspěvek ve výši 3432 Kč měsíčně přiznán, když doba rozhodná pro jeho přiznání činila 20 roků, 1 měsíc a 1 den, tj. 20 ukončených roků. Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 15. 9. 1995, č. j. 53106207660701, byl žalobci výsluhový příspěvek upraven na 4182 Kč měsíčně, neboť na základě zákona č. 34/1995 Sb. byla přehodnocena doba činné služby, která se započítává pro výpočet výsluhového příspěvku, na 18 ukončených roků. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím Ministerstva obrany, finančního odboru, ze dne 30. 11. 1995, č. j. 34/21-1459-44/2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, na základě které Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 1998, č. j. 5 A 16/96 - 27, rozhodnutí správního orgánu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení z důvodu nedostatečného odůvodnění rozhodnutí a nemožnosti žalobce seznámit se s obsahem spisu správního orgánu. Poté rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 21. 1. 1999, byl upraven výsluhový příspěvek na 4182 Kč měsíčně. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí změněno rozhodnutím Ministerstva obrany, finanční sekce, dne 24. 3. 1999, č. j. 1149-26/1999-OFZO, s tím, že výsluhový příspěvek náleží žalobci od 1. 9. 1993 do 31. 8. 1995; v dalších částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 86/99 - 43, bylo zrušeno posléze uvedené rozhodnutí a věc vrácena zpět k dalšímu řízení z důvodu, že žalobce byl zkrácen na svých procesních právech tím, že se nemohl seznámit s obsahem spisu. Rozhodnutím Ministerstva obrany, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení, ze dne 15. 4. 2002, byla žalobci dnem 1. 9. 1995 zastavena výplata výsluhového příspěvku. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí potvrzeno napadeným rozhodnutím. Součástí spisu je dále zejména žádost žalobce ze dne 26. 1. 1977 o přijetí do politického aparátu, Rozkaz velitele 1. armády ze dne 10. 10. 1977, č. 094, kterým byl žalobce ustanoven do funkce zástupce velitele pro věci politické roty týlového zabezpečení 104. motostřeleckého pluku 19. motostřelecké divize 1. vševojskové armády Západního vojenského okruhu, Rozkaz náčelníka hlavní politické správy ze dne 30. 6. 1978, č. 060, kterým byl dnem 28. 8. 1978 žalobce vyslán ke studiu na Vysoké vojenské politické škole samostatné fakulty Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda v Bratislavě, Rozkaz velitele 311. těžké dělostřelecké brigády Západního vojenského okruhu ze dne 13. 8. 1981, č. 08, kterým byl žalobce ustanoven do funkce zástupce velitele pro politické věci baterie velení 311. těžké dělostřelecké brigády Západního vojenského okruhu, dále listina nazvaná Popis činnosti s průběhem vojenské činné služby, pplk. J. P., nar. 24. 5. 1956, která obsahuje údaje o délce trvání (uvedením počátku a konce) zastávání jednotlivých funkcí a o jejich názvu, a Zpráva o propuštění vojáka z povolání ze služebního poměru ke dni 31. 8. 1993. Protože věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), věc byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu s odkazem na ust. § 132, větu druhou, s. ř. s., podle kterého věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ust. § 33 odst. 1 a 2 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění platném pro projednávanou věc, příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c), e) a f) a odst. 2, kteří konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 20 r