4 Ads 84/2005 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 84/2005- 40 - text č. j. 4 Ads 84/2005 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: A., zast. JUDr. Petrem Crhou, advokátem, se sídlem Most, Stavbařů 32, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 2005, č. j. 15 Ca 167/2004 – 20, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 2. 6. 2004, č. j. 510/9004/0006/2004/JCHL, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzen platební výměr Okresní správy sociálního zabezpečení Most, ze dne 4. 2. 2004, č. 2/80/04, jímž byl stěžovatelce předepsán k úhradě nedoplatek na pojistném ve výši 133 237 Kč (a penále z tohoto nedoplatku ve výši 58 111 Kč), a to za neodvedení zákonného pojištění. Důvodem vystavení platebního výměru na dlužné pojistné byly měsíčně vyplácené odměny za práci pro společnost jednatelům společnosti Z. K. a Ing. M. T., v období od 1. 2. 2002 až 31. 12. 2003, kteří byly v tomto období současně zaměstnanci dané organizace. V žalobě stěžovatelka zejména argumentovala tím, že jednatelé stěžovatelky byli vedle jednatelského vztahu ke stěžovatelce i ve vztahu pracovněprávním, pracovali ve funkci ředitelky a daňového specialisty. Z těchto vztahů byli k nemocenskému pojištění přihlášeni, a pojistné bylo řádně a včas hrazeno. Stěžovatelka dovozovala s odkazem na znění § 28 až 33 vyhlášky č. 165/1979 Sb., že v případě výkonu funkce jednatelů společnosti není splněna podmínka vymezená v § 3 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, neb pojištění není podle citovaných ustanovení povinen platit ten, který není v pracovním vztahu ke společnosti, a stěžovatelka tak v souvislosti s výkonem těchto funkcí nebyla povinna nemocenské pojištění platit. Stěžovatelka s odkazem na právě uvedené dovozovala, že nemohlo dojít k porušení § 5 odst. 1 písm. a) a b) označeného zákona, ani k porušení žádného jiného ustanovení zákona a navrhovala proto zrušení napadaného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byla žaloba zamítnuta. V odůvodnění soud zejména uvedl, že jednatel může být, což je i jak vyplývá ze správního spisu souzený případ, ke stěžovatelce ve dvojím postavení, a to jednak v postavení statutárního orgánu na základě ustanovení obchodního zákoníku, a dále rovněž také v postavení zaměstnance na základě vztahu pracovněprávního. S odkazem na § 4 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců soud uvedl, že pokud fyzická osoba vykonává pro společnost s ručením omezeným práci na základě pracovního poměru a zároveň je i jednatelem společnosti, přičemž jednatelskou funkci vykonává na základě samostatného smluvního závazku dle § 66 odst. 2 obchodního zákoníku a nikoliv na základě pracovněprávního vztahu, je nutno posuzovat podmínky pro její účast na nemocenském pojištění v každé této činnosti samostatně. Současně soud vyložil dikci § 3 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 589/1992 Sb., podle kterého jsou pojistné povinni platit mj. i společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, tak, že za situace, kdy je u stěžovatelky určitá osoba jednatelem (na základě ustanovení obchodního zákoníku) i současně zaměstnancem (na základě ustanovení zákoníku práce), je za ni stěžovatelka povinna odvádět pojistné vedle pracovněprávního vztahu i v souvislosti s výkonem funkce jednatele, neboť taková osoba i pro tento případ splňuje podmínky zákona pro její účast na nemocenském pojištění. Jedinou výjimkou by byla situace, pokud by příjem takové osoby nepřesáhl částku 400 Kč měsíčně, jak uvádí ustanovení § 28 vyhlášky č. 165/1979 Sb., což však není rovněž tento případ. S odkazem na výše uvedené pak soud dovodil zákonnost napadaného rozhodnutí a žalobu jako nedůvodnou zamítl. V podané kasační stížnosti stěžovatelka namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, tedy důvod vymezený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka zejména uvádí, že obchodní zákoník neumožňuje, aby funkce jednatele společnosti byla vykonávána na základě pracovněprávního vztahu, přičemž z ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 589/1992 Sb., …jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, vyplývá, že označeným ustanovením je myšlen jiný pracovní poměr a nikoliv vztah založený obchodním zákoníkem. Doplnila, že v situaci, kdy jednatel společnosti je současně i jejím zaměstnancem, nedochází k povinnosti odvádět pojištění i z odměny za výkon funkce jednatele, neb je v pracovním poměru a z příjmů z něho již pojistné hradí. Dovozovala tak, že při souběhu funkce jednatele (na základě obchodního zákoníku) a zaměstnance (na základě pracovního poměru) nedochází ke splnění podmínky pro účast jednatele na nemocenském pojištění, a že označené ustanovení bylo do textu zákona včleněno z důvodu, aby pojištěni byly toliko osoby, které vykonávají pouze funkci jednatele a které by tak nebyly pojištěny vůbec. Stejně tak uvedla, že soudem aplikované ustanovení § 4 zákona č. 54/1956 Sb. nehovoří o samostatném posuzování každé činnosti a dovozoval rovněž, že toto ustanovení nelze na souzenou věc vztáhnout. S odkazem na výše uvedené stěžovatelka uzavřela, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 54/1956 Sb. a nebyla tak povinna platit z odměn za výkon funkce jednatele pojistné. Současně doplnila, že ustanovení zákonů č. 54/1956 a č. 589/1992 jsou nejednoznačná a umožňují dvojí výklad, přičemž soud rozhodl nesprávně ve prospěch státu; odkázala i na důvodovou zprávu k zákonu č. 424/2003. Dovozovala i porušení práv zakotvených Listinou základních práv a svobod. Navrhla zrušení napadaného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaná nepodala ke kasační stížnosti žádné vyjádření. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem. Napadené rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud přezkoumával v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat pouze z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení by muselo spočívat v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Takovou nezákonnost však Nejvyšší správní soud v souzené věci neshledal. Zjednodušeně řečeno je předmětem sporu posouzení toho, zda v případě, kdy u zaměstnavatele je jedna a tatáž osoba současně jednatelem a zaměstnancem, je třeba platit nemocenské pojištění z každé z těchto profesí. Z ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 54/1956 Sb. vyplývá, že podle tohoto zákona jsou pojištěni, pokud splňují podmínky stanovené pro účast na nemocenském pojištění a jsou činni v České republice zaměstnanci v pracovním poměru. Z ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb. dále vyplývá, že podle tohoto zákona jsou pojištěni, pokud splňují podmínky stanovené pro účast na nemocenském pojištění a jsou činni v České republice i společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni. Z ustanovení 4 zákona č. 54/1956 Sb. vyplývá, že kdo vykonává několik činností zakládajících pojištění podle tohoto zákona, je pojištěn z každé z nich. Konečně pak z ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 4 zákona č. 589/1992 Sb.(ve znění platném v době rozhodování žalovaného) vyplývá, že pojistné jsou povinni mj. platit: 1. zaměstnanci v pracovním poměru; za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v p