— Nejvyšší správní soud

6 A 89/2002- 95 - text 6 A 89/2002 - 105 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Marie Součkové a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce U., a. s., zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 4, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2002, č. j. 16/36598/2002/954, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 5. 6. 2002, č. j. 16/36598/2002/954, a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 3. 2002, č. j. 951/27/02, s e z r u š u j í . Věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci k rukám zástupce JUDr. Jiřího Voršilky na nákladech řízení částku 4650 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce brojil žalobou proti rozhodnutí ze dne 5. 6. 2002, č. j. 16/36598/2002/954, jímž Ministerstvo financí zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 3. 2002, č. j. 951/27/02, a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo. Finanční ředitelství uložilo žalobci pokutu ve výši 1 000 000 Kč za porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že v období od ledna do června 2001 prodejem programové nabídky M. a K. za cenu vyšší než obvyklou zneužil své hospodářské postavení při sjednávání ceny podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o cenách. Hlavní žalobní námitkou je nedostatek působnosti finančního ředitelství i Ministerstva financí k provedení cenové kontroly a následnému uložení pokuty. Žalobce poukazuje na to, že působnost kontrolních orgánů v oblasti cen je stanovena v zákoně ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen (dále jen „zákon č. 265/1991 Sb.“); s účinností od 1. 7. 2000 (změna provedená zákonem č. 151/2000 Sb.) platí ustanovení § 2b, podle něhož Český telekomunikační úřad vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen telekomunikačních služeb. Uvedené ustanovení je speciální k § 2 odst. 1 téhož zákona, podle kterého Ministerstvo financí vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen výrobků, výkonů, prací a služeb, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákon však stanoví jinak v § 2b odst. 2, který výkon působnosti při uplatňování, regulaci a kontrole cen telekomunikačních služeb svěřil Českému telekomunikačnímu úřadu. Argumentace žalovaného ustanovením § 5 odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb. neobstojí, neboť toto ustanovení je třeba aplikovat pouze na působnost okresních úřadů a obcí, kterým však zákon od počátku svěřoval tzv. obecnou působnost na úseku uplatňování, regulaci a kontrole cen, což je něco zcela jiného než v případě § 2b téhož zákona, který skutečně stanoví jinak a svěřuje působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen Českému telekomunikačnímu úřadu. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., ze kterého vyplývá, že finanční ředitelství provádějí cenovou kontrolu právnických a fyzických osob, které mají sídlo v obvodu jeho působnosti, pokud Ministerstvo financí nestanoví jinak, a ukládá pokuty za porušení cenových předpisů, se vztahuje pouze na cenové kontroly v rámci působnosti ministerstva financí, tj. v oblastech svěřených do jeho působnosti a nikoli do působnosti jiných ústředních orgánů. V daném případě podle názoru žalobce jde nepochybně o telekomunikační službu podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o telekomunikacích“): jedná se o poskytování služby jednosměrného šíření televizního vysílání prostřednictvím veřejné telekomunikační sítě, přičemž provozovatelem takové sítě je žalobce (§ 2 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů; dále jen „zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání“). Žalobce je mj. držitelem osvědčení o registraci dle generální licence Č. ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě určené výhradně k jednosměrnému šíření televizních a rozhlasových signálů po vedení; dle článku 3 této licence je její držitel oprávněn vykonávat telekomunikační činnost. Ani tato generální licence, ani § 2 odst. 5 – vymezující pojem telekomunikační služby – nevyjímají šíření-přenos televizních a rozhlasových signálů po vedení ve veřejné telekomunikační síti z telekomunikačních služeb; tato činnost naopak naplňuje znaky telekomunikační služby. Žalobce poskytuje svým zákazníkům mj. službu spočívající v dodávce televizního a rozhlasového signálu, který jim dodává prostřednictvím zařízení naplňujících znaky funkčně propojeného souboru telekomunikačních zařízení ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o telekomunikacích. Vzhledem k tomu, že žalobcem poskytovaná služba – dodávka televizního a rozhlasového signálu – je telekomunikační službou, je dána ve smyslu § 2b zákona č. 265/1991 Sb. výlučná působnost Českého telekomunikačního úřadu při uplatňování, regulaci a kontrole cen telekomunikačních služeb. Finanční ředitelství ani Ministerstvo financí neměly vůbec pravomoc k provedení cenové kontroly, zahájení správního řízení a udělení pokuty. Další žalobní body se týkají nedodržení lhůty pro uložení pokuty, vymezení relevantního trhu a předpokladů pro uložení pokuty. Žalobce z těchto důvodů navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ze dne 23. 9. 2002 ohledně námitky nedostatku pravomoci odkázal na rozhodnutí o odvolání a navrhl zamítnutí žaloby. Přípisem ze dne 10. 11. 2003 zaslal žalovaný soudu kopii dopisu Českého telekomunikačního úřadu, v němž tento úřad uvádí, že služba dodávky programů kabelové televize není telekomunikační službou. V podání ze dne 11. 2. 2004 žalobce zopakoval již v žalobě uvedenou argumentaci, z níž dovozoval, že finanční ředitelství nebylo vůbec oprávněno cenovou kontrolu provést a pokutu uložit, a připojil usnesení zvláštního senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 16. 12. 2003, č. j. Konf 10/2003-6, jímž byla správnost jeho argumentace potvrzena, resp. jímž zvláštní senát vyslovil, že šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení je veřejnou telekomunikační službou. Podáním ze dne 14. 4. 2004 žalobce soudu zaslal na vědomí další usnesení zvláštního senátu, tentokrát ze dne 15. 3. 2004, č. j. Konf 9/2003-11, v němž zvláštní senát zopakoval shora uvedený názor. Podáním ze dne 4. 3. 2005 žalobce informoval Nejvyšší správní soud, že dne 17. 1. 2005 mu byl doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 6 A 43/2002-75, jímž bylo ve věci se stejným skutkovým základem zrušeno pro nezákonnost i pro vady řízení rozhodnutí Ministerstva financí. Ze správního spisu vyplynuly tyto pro věc podstatné skutečnosti: Podle protokolu o kontrole dodržování zákona o cenách a navazujících předpisů ve společnosti U. ze dne 7. 12. 2001 byla u žalobce provedena od 2. 5. 2001 do 30. 11. 2001 cenová kontrola možného zneužití hospodářského postavení žalobce při sjednávání cen za programovou nabídku M. a K., tj. televizních programů šířených prostřednictvím kabelových rozvodů. Cenový kontrolní orgán vymezil relevantní trh věcně jako trh dodávky televizního signálu prostřednictvím sítě televizního kabelového rozvodu. Ve stejné lokalitě přitom tutéž službu více provozovatelů kabelových televizí neposkytuje. Příjem televizního signálu prostřednictvím kabelových rozvodů není zastupitelný ani příjmem pomocí individuálních nebo společných antén, příjmem satelitního vysílání nebo prostřednictvím vícekanálového mikrovlnného distribučního systému. Geograficky byl relevantní trh vymezen lokalitami, do nichž byl nebo mohl být v kontrolovaném období dodáván televizní signál prostřednictvím kabelového rozvodu provozovatele. Z časového hlediska byl relevantní trh vymezen jako trh s trvalými a plynulými dodávkami, které nepodléhají v průběhu kalendářního roku významnějším výkyvům; z hlediska vývoje ceny v čase bylo bráno v úvahu kontrolované období leden až červen 2001. Cenový kontrolní orgán dovodil, že žalobce zaujímá dominantní postavení na trhu služeb spočívajících v dodávce televizního signálu prostřednictvím kabelových rozvodů na určitém přesně vymezeném území, což lze kvalifikovat jako výrazně výhodnější hospodářské postavení ve smyslu zákona o cenách. Pro účely určení obvyklé ceny provedl cenový kontrolní orgán průzkum trhu v jiných regionech ohledně téhož, resp. srovnatelného zboží, tj. zkoumal obvyklou měsíční cenu nabídky televizních programů šířených prostřednictvím kabelových rozvodů v období leden až červen 2001, a to pro variantu M. (či s