1 Ao 3/2007 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 3/2007- 60 - text 1 Ao 3/2007 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci navrhovatelů a) M. D., b) A. R. a. s, proti odpůrci Radě města Špindlerův Mlýn, se sídlem Špindlerův Mlýn, Svatopetrská 173, zastoupenému JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem se sídlem Praha 9, K Hutím 5/665, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního opatření o stavební uzávěře, vydaného odpůrcem dne 18. 5. 2007, č. j. V-135/07, t a k t o : I. Územní opatření o stavební uzávěře, vydané odpůrcem dne 18. 5. 2007, č. j. V135/07, s e z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Podstata návrhu Návrhem, došlým soudu dne 4. 6. 2007, se navrhovatelé domáhali zrušení opatření obecné povahy – územního opatření o stavební uzávěře ze dne 18. 5. 2007, č. j. V-135/07, vydaného odpůrcem, kterým se ve vymezeném území (celé katastrální území B. v K. a část katastrálního území Š. M. – mimo část S. P., vše obec Š. M.) do dne nabytí účinnosti nového Územního plánu sídelního útvaru města Špindlerův Mlýn zakazuje výstavba bytových domů, přestavba stávajících objektů na bytové domy, výstavba objektů s více než jedním bytem určeným pro majitele či správce nebo s označením jako byt služební a výstavba doplňkových staveb – zejména administrativních budov a budov pro doplňkovou funkci objektu. Cílem tohoto omezení je zákaz stavební činnosti, která by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Navrhovatelé jsou vlastníky nemovitostí v dotčených katastrálních územích. Navrhovatel M. D. uvedl, že měl v úmyslu na svých dotčených pozemcích postavit venkovní krytý bazén a saunu, kryté garážové stání pro deset vozidel, garáž pro svoji potřebu a provést dostavbu ubytovacího zařízení s cílem rozšířit ubytovací kapacitu pro personál a pro sebe vybudovat kancelář pro realitní činnost. Vydáním územního opatření se cítí být přímo dotčen na výkonu svých vlastnických práv, neboť uvedené záměry nemůže realizovat. Navrhovatel A. R. a. s. uvedl, že na jím vlastněných parcelách u svých ubytovacích zařízení hodlal v letošním roce vybudovat technické zázemí (garáže a sklady) a rozšířit ubytovací kapacitu pro personál. Uvedené územní opatření mu však tyto záměry zhatilo, je jím tedy přímo dotčen na svých právech. Navrhovatelé dále uvedli, že územní opatření bylo vydáno v rozporu s § 97 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon“, nebo „nový stavební zákon“), neboť jednou z podmínek pro jeho vydání je existence schváleného zadání územního plánu. Město sice zahájilo přípravné práce na novém územním plánu, avšak jeho zadání dosud schváleno nebylo. Splněna nebyla ani další z podmínek uvedených ve zmíněném ustanovení, totiž, že stavební činnost lze omezit či zakázat pouze v „nezbytném rozsahu“. V daném případě se zákaz vztahuje i na stavby plnící doplňkové funkce, což rozhodně oním nezbytným rozsahem omezení stavební činnosti není. Napadené územní opatření má však i procesní vady. V rozporu s § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není součástí odůvodnění opatření obecné povahy rozhodnutí o námitkách, jež podaly dotčené osoby, nýbrž tvoří pouze jeho přílohu. V odůvodnění územního opatření je dále uvedeno, že jeho návrh byl písemně projednán s dotčenými orgány a tyto vydaly souhlasné stanovisko, aniž by však bylo možno zjistit, s jakými dotčenými orgány byl návrh projednán a uveden obsah jejich stanovisek. Z takto formulovaného odůvodnění není zřejmé, zda byl okruh dotčených orgánů vymezen správně a zda skutečně všechny vydaly souhlasné stanovisko, a je proto nepřezkoumatelné. Z odůvodnění též nelze zjistit, proč je pro zóny I/18, II/22 a III/23 (střed města) v katastrálním území Š. M. stavební činnost zakazována duplicitně, když odpůrce uvedl, že v těchto zónách je již limit výstavby nových objektů, stanovený úpravou směrné části stávajícího územního plánu, naplněn. Je zřejmé, že odpůrce zneužil institutu územního opatření o stavební uzávěře, neboť jeho vydání bylo v rozporu s účelem stanoveným v § 97 stavebního zákona. Pokud odpůrce hovoří o snaze zabránit devastaci středu města a o obavě z porušení krajinného rázu výstavbou bytových domů určených pro rekreaci, pak měl dostatek možností, jak těmto obavám čelit. Bez schváleného zadání územního plánu však nelze znemožňovat výstavbu širokého okruhu druhů staveb, aniž by existoval pro takový zákaz dostatečný podklad, jež by zásady budoucího využití území jasně stanovil (jak plyne z požadavků přílohy č. 6 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Ze všech těchto důvodů navrhovatelé trvali na tom, aby předmětné územní opatření o stavební uzávěře bylo zrušeno. II. Vyjádření odpůrce Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že ve věci byl ze strany navrhovatelů podán též podnět Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje k provedení přezkumného řízení. Soud by tedy měl zvážit, zda nejsou naplněny důvody pro postup dle § 48 odst. 2 s. ř. s. Dále poukázal na skutečnost, že návrh nesměřuje proti Radě města Špindlerův Mlýn (správnímu orgánu), nýbrž proti městu Špindlerův Mlýn (územnímu samosprávnému celku). Návrh tedy označuje jako odpůrce někoho, kdo pro dané řízení není pasivně legitimován. Jedná se o procesní chybu navrhovatele, jejíž důsledky by měl soud zohlednit při rozhodování ve věci samé. Není možné, aby ke změně účastníka řízení došlo pouze tím, že se soud na osobu, která není v návrhu označena, začne v rámci soudního přezkumu obracet jako na účastníka řízení. Dále namítl, že navrhovatelé nejsou osobami věcně oprávněnými k podání návrhu. Z textu § 101a odst. 1 s. ř. s. plyne, že ke zkrácení na právech opatřením obecné povahy již muselo dojít. Z věty druhé tohoto ustanovení je pak zřejmé, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je principielně přípustný výhradně v situaci, kdy navrhovateli nebylo v určité věci přiznáno právo s odkazem na existenci napadeného opatření obecné povahy. Oba navrhovatelé však svou aktivní legitimaci odvozují de facto pouze od vlastnictví nemovitostí v oblasti dotčené stavební uzávěrou a od tvrzení, že mají v úmyslu v blíže neurčené budoucí době vykonávat stavební činnost, která má být územním opatřením o stavební uzávěře údajně zakázána. Žádný z navrhovatelů však netvrdí, že by ke zkrácení jeho práv již došlo tím, že by mu popsaná stavební činnost nebyla na základě územního opatření povolena. Pojem „zákaz stavební činnosti“ nelze vykládat tak, že by stavební uzávěra měla absolutní povahu. Obecný popis stavebních záměrů navrhovatelů tak neumožňuje řádně posoudit, zda by tyto stavební uzávěře podléhaly. Protože navrhovatelé své záměry nijak časově neurčili, není též jasné, zda by vůbec o uvažovaných stavebních činnostech bylo rozhodováno v době účinnosti předmětného územního opatření nebo zda by byly posuzovány již podle nového územního plánu. K námitce neschválení zadání územně plánovací dokumentace odpůrce uvedl, že územní opatření bylo v souladu s § 97 odst. 1 stavebního zákona vydáno nikoli na základě tohoto zadání, ale v návaznosti na jiné rozhodnutí či opatření v území, jímž v daném případě bylo usnesení zastupitelstva města Špindlerův Mlýn ze dne 1. 3. 2006, č. 1/1-06-z, kterým bylo schváleno pořízení územního plánu města Špindlerův Mlýn, a usnesení zastupitelstva města Špindlerův Mlýn ze dne 12. 12. 2006, č. 137/8-06-z, kterým bylo upraveno využití území města Špindlerův Mlýn tím způsobem, že byla zakázána výstavba bytových domů, vyjma staveb, jejichž výstavba je ve veřejném zájmu (toto usnesení bylo přijato k ochraně veřejného zájmu, vyjádřeného mimo jiné i peticí třetiny občanů města). Důkazní návrh navrhovatelů týkající se posouzení stavu rozpracovanosti nového územního plánu odpůrce v této souvislosti označil za neproveditelný. Dodal, že při přípravě napadeného územního opatření se řádně zabýval otázkou nezbytného rozsahu omezení stavební činnosti a nastavil je striktně v takové míře, aby bylo dosaženo zákonného účelu, tedy vyloučení ztížení či znemožnění budoucího využití území. V daném případě tak byla zakázána i výstavba staveb plnících doplňkovou funkci. Jako nepodložená se dle odpůrce jeví námitka navrhovatelů ohledně formálního nedostatku územního opatření. Způsob, jímž bylo do jeho odůvodnění zakomponováno rozhodnutí o námitkách, není v rozporu se zákonnými požadavky a naopak posílil přehlednost a srozumitelnost daného správního aktu. Rozhodnutí o námitkách je v textu územního opatření specifikováno a je výslovně stanoveno, že tvoří součást odůvodnění územního opatření. Obsah napadeného územního opatření zahrnuje veškeré obligatorní náležitosti. Mezi tyto však nelze zařadit konkrétní uvedení jednotlivých dotčených orgánů státní správy, stejně jako přesný obsah jejich stanovisek. Skutečnost, že všechny dotčené orgány stá