3 Ads 16/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 16/2007- 54 - text č. j. 3 Ads 16/2007 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně JUDr. J. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006 č. j. 42 Cad 221/2006 - 26, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyni s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006 č. j. 42 Cad 221/2006 - 26, kterým bylo pro nezákonnost zrušeno její rozhodnutí ze dne 21. 3. 2006 č. X, věc jí byla vrácena k dalšímu řízení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že shora uvedeným rozhodnutím žalované byla žalobkyni, která je soudkyní Městského soudu v Praze, zamítnuta žádost o přepočet starobního důchodu s tím, že doplatky mzdy za rok 2003 ve výši 86 508 Kč a za rok 2004 ve výši 127 807 Kč nelze pro důchodové účely započítat, neboť byly dodatečně zúčtovány až při rozúčtování platu za měsíc listopad 2005. Tento rok je však rokem, do něhož spadá datum přiznání důchodu, a proto již není rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu ve smyslu ust. § 18 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž namítla nesouhlas s tímto rozhodnutím, protože nevychází z právního názoru Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2005 sp. zn. II. ÚS 348/04, který je vyjádřen pro srovnatelnou právní situaci. Závaznost tohoto nálezu pro všechny orgány a osoby, včetně žalované, vyplývá z čl. 89 odst. 2 Ústavy. Z nálezu vyplývá, že „je nepřípustné, aby příslušné státní orgány pouze důsledně vyžadovaly plnění povinností ze strany občanů (v daném případě placení pojistného) a nedbaly přitom ochrany jejich zájmů…systém sociálního pojištění by v případě přijetí platby stěžovatele a jejího následného neuznání pro účely výpočtu výše důchodů připomínal princip mechanizmu označovaného jako perpetuum mobile druhého druhu…výrazem takového postupu je přepjatý formalizmus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, což vede k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.“ Jestliže Ústavní soud v daném případě dospěl k závěru, že i náhrada mzdy vyplacená stěžovateli až v souvislosti s rozhodnutím soudu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, je příjmem započitatelným do vyměřovacího základu, který lze rozpočítat na jednotlivé kalendářní měsíce a roky po dobu neplatného rozvázání pracovního poměru, pak obdobně je třeba i doplatky platů, vyplacených až v souvislosti s rozhodnutím Ústavního soudu o zrušení zákonných ustanovení, podle nichž byly tyto platy odňaty, považovat za příjmy započitatelné do vyměřovacího základu, které lze rozpočítat na jednotlivé kalendářní měsíce a roky, v nichž by byly zúčtovány, kdyby nebyly v rozporu s ústavním pořádkem odňaty. Skutečnost, že z dodatečně zúčtovaných platů bylo odvedeno pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, avšak uvedený příjem se nepromítl do osobního vyměřovacího základu rozhodného pro výpočet starobního důchodu, je výrazem přepjatého formalizmu, jehož důsledkem bylo sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, spočívající na jedné straně v akceptování vybírání pojistného na sociální zabezpečení, na druhé straně není akceptován pro výpočet plnění z takového obligatorního, státem garantovaného pojištění. Žalobkyně zdůraznila, že k včasnému nezúčtování platů, které jí náležely, nedošlo její vinou, nýbrž v důsledku příslušného legislativního opatření. Žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že odkazuje na ust. § 5 zákona č. 589/1992 Sb. Z tohoto ustanovení vyplývá, že příjem, který nebyl zúčtován, nezaložil a ani nemohl založit účast na nemocenském (a tedy ani důchodovém) pojištění. Pokud mzda zúčtována je, stává se příjmem v měsíci, za který byla zúčtována. Jelikož oba sporné doplatky byly zúčtovány v roce 2005, jde o příjmy roku 2005, který však nespadá do období rozhodného pro výpočet osobního vyměřovacího základu. Ke shora uvedenému nálezu Ústavního soudu žalovaná uvedla, že tento soud nezrušil ust. § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a ust. § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., ale pouze korigoval nejextrémnější exces a provedl výklad těchto ustanovení, pokud se týče nezapočtené mzdy vyplacené dodatečně, avšak pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu o neplatném skončení pracovního poměru. Žalovaná proto nesouhlasila s právním názorem žalobkyně, že pro aplikaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu svědčí srovnatelná právní situace. Žalovaná poukázala na změny provedené zákonem č. 24/2006 Sb., které se týkají důsledků neplatného skončení pracovního poměru a na projednávanou věc se nevztahují, a navrhla zamítnutí žaloby. Krajský soud se zabýval především shora uvedeným nálezem Ústavního soudu z toho pohledu, zda jeho závěry, resp. právní názor v něm vyjádřený, lze aplikovat na projednávanou věc, protože v tomto nálezu jde skutkově o situaci, kdy stěžovateli nebyly do vyměřovacího základu zahrnuty výdělky za určité roky, neboť mzda za tyto roky mu byla vyplacena najednou později v návaznosti na skončené soudní řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, v němž byl stěžovatel úspěšný. Krajský soud vycházel z obecných úvah nálezu Ústavního soudu, které jsou založeny na tom, že je nepřípustné, aby příslušné státní orgány pouze důsledně vyžadovaly splnění povinností ze strany občanů (v daném případě placení pojistného) a nedbaly přitom ochrany jejich zájmů. Systém sociálního pojištění by v případě přijetí platby za stěžovatele a jejího následného nerealizování pro účely výpočtu výše důchodu připomínal princip mechanizmu označovaného jako perpetuum mobile druhého druhu. Výrazem takového postupu je přepjatý formalizmus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, což vede k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud připomenul, že z pojišťovacího vztahu vyplývá, že při splnění podmínek ze strany pojištěného odpovídá vzniklému právu na důchod povinnost druhé strany (žalované) taková plnění v důchodovém pojištění poskytovat. Z nálezu Ústavního soudu rovněž plyne, že v jím projednávané věci nelze použít toliko gramatický výklad, bez přihlédnutí ke smyslu a účelu dotčených ustanovení i celého systému důchodového pojištění. Po zhodnocení těchto skutečností krajský soud dospěl k závěru, že je třeba přisvědčit žalobkyni, že v jejím případě jde o situaci zcela srovnatelnou, na níž lze aplikovat shora uvedený nález Ústavního soudu. Proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovanou zavázal, aby v dalším řízení do ročního vyměřovacího základu žalobkyně v roce 2003 započetla dodatečně vyplacenou částku 86 508 Kč a v roce 2004 částku ve výši 127 807 Kč. Žalovaná tak stanoví nově osobní vyměřovací základ, z něhož znovu vypočítá výši starobního důchodu žalobkyně. Žalovaná kasační stížnost podala z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaná nesouhlasí s právním hodnocením obsaženým v napadeném rozsudku. V případě žalobkyně se nejedná o mzdu vyplacenou v souvislosti s neplatným skončením pracovního vztahu zakládajícího účast na pojištění, jejíž zápočet v období, ve kterém byla zúčtována, by ve spojení s ust. § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb. a ust. § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. znamenal nezhodnocení určité doby pojištění. Novela ust. § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., provedená zákonem č. 24/2006 Sb. s účinností od 1. 2. 2006 stanovila podmínku, za níž lze, na rozdíl od úpravy dané v § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., zahrnout do vyměřovacího základu pojištěnce mzdu za období, za které náležela, bez ohledu na to, kdy byla zúčtována. Touto podmínkou je, že mzda byla pojištěnci dodatečně vyplacena v souvislosti s pravomocným rozhodnutím soudu o neplatném skončení pracovněprávního vztahu zakládajícího účast na pojištění. V žádném jiném případě takto postupovat nelze. Podle zásady stanovené v § 6 odst. 1 ve spojení s § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. je mzda započitatelná zásadně v tom kalendářním měsíci a roce, v němž byla zúčtována. Jiný výklad § 6 odst. 1 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb. s přihlédnutím k současnému znění § 16 odst. 3 věty třetí zákona č. 155/1995 Sb. podle názoru žalované nelze přijmout. Žalobkyni byla prokazatelně zúčtována část mzdy za roky 2003 a 2004 až v roce 2005, kt