3 As 22/2006 — Nejvyšší správní soud

3 As 22/2006- 138 - text č. j. 3 As 22/2006 - 146 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: T. C. R., a.s., proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 191/2004, o přezkoumání rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 8. 2004 č.j. 19140/2004-603, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005 č. j. 7 Ca 191/2004 - 87, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005 č. j. 7 Ca 191/2004 - 87, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 8. 2004 č.j. 19140/2004-603, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu, jak je specifikováno v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo podle ust. § 59 odst. 2 správního řádu zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 6. 2004 č.j. 11403/2004-610, jímž žalobci nebyla udělena telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné mobilní telekomunikační sítě v pásmu 450 MHz. Žalovaný v odůvodnění tohoto napadeného rozhodnutí shodně se správním orgánem I. stupně konstatoval, že kmitočtové pásmo 450 MHz je celé využito a požadovaný úsek nelze (bez celkového přerozdělení stávajícího úseku pásma pro veřejnou mobilní telekomunikační síť na základě standardu NMT 450) přidělit. Telekomunikační licence ke zřizování a provozování mobilní sítě v pásmu 450 MHz, udělená společností E. P., s. r. o., dne 7. 2. 2002, nebyla v době jejího udělení licencí zcela novou. Ve smyslu ust. § 7 odst. 4 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 151/2000 Sb.“) se jednalo o nezbytné nahrazení stávající licence a to vzhledem k přijaté nové právní úpravě. Nemohlo tedy dojít ke zvýhodnění společnosti E. P. a porušení ust. § 14 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb. Kmitočty v pásmu 450 MHz byly totiž uvedené společnosti přiděleny již v roce 1990 k původní licenci a nebyly předmětem licence obnovené. Žalobce namítl, že nedostatek disponibilních kmitočtů v pásmu 450 MHz je bezprostředním důsledkem ponechání kmitočtového přídělu společnosti E. P. v nedotčeném stavu, přestože je zachování tohoto přídělu v rozporu s ust. § 26 odst. 2 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb. a v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. 3. 2002 s autorizační směrnicí Evropské komise 2002/77/ES ze dne 16. 9. 2002 a směrnicí 90/338/EHS o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických telekomunikacích. Argument žalovaného, že zpráva ERC č. 25 – Evropská tabulka přidělení a využití kmitočtů pokrývající kmitočtové pásmo 9 kHz až 275 vyhrazuje pásmo 450 MHz pro sítě PMR/PAMR, přičemž umožňuje pouze provozování existujících veřejných mobilních telekomunikačních sítí v tomto pásmu, žalobce označil za účelový. Zachování stávajícího kmitočtového přídělu společnosti E. P. je pak v rozporu s povinností žalovaného zajistit hospodárné využívání kmitočtů a podporovat účinnou hospodářskou soutěž v telekomunikacích. Městský soud v Praze ze správního spisu zjistil, že žalobce podal dne 29. 3. 2004 žádost o udělení telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné mobilní telekomunikační sítě v kmitočtovém pásmu 450 MHz pro celé území České republiky. Rozhodnutí ze dne 4. 6. 2004 č.j. 11403/2004-610 Český telekomunikační úřad požadovanou telekomunikační licenci žalobci neudělil, neboť nebyla splněna základní podmínka pro její udělení, a to disponibilita požadovaných kmitočtů. Pásmo 450 MHz je totiž plně obsazeno veřejnými i neveřejnými sítěmi pozemní pohyblivé služby sloužícími pro poskytování veřejných i neveřejných telekomunikačních služeb i pro vlastní potřebu jejich provozovatelů. Bez přidělení kmitočtů nelze uvedenou telekomunikační síť provozovat, a tedy požadovanou telekomunikační licenci vydat. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které se v základních rysech shodovalo s žalobními body projednávané žaloby. Městský soud v Praze posoudil žalobu takto: Podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb. je ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě s výjimkou telekomunikačních sítí určeno výhradně k jednosměrnému šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení potřebná telekomunikační licence. Podle odst. 2 písm. d) tohoto ustanovení telekomunikační licenci Úřad udělí, nebude-li tím ohrožena bezpečnost státu nebo život, zdraví nebo bezpečnost osob, právnické osobě zapsané v obchodním rejstříku na základě písemné žádosti, jestliže jsou k dispozici kmitočty, které jsou nezbytné pro požadovanou telekomunikační činnost, pokud je vydání telekomunikační licence podmíněno k využitím kmitočtu. Žádost o udělení licence byla posuzována z toho hlediska, že licenci nelze udělit, není-li k dispozici dostatek kmitočtů nezbytných pro požadovanou činnost. Pokud dospěl správní orgán k závěru, že volné kmitočty k dispozici nejsou, nemohl postupovat jinak, než licenci neudělit. Žalobce absenci volných kmitočtů na frekvenci 450 MHz jako objektivně existující skutečnost nijak nezpochybnil, v tomto ohledu nelze žalobou napadené rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, považovat za nezákonné. Jejich právní závěry byly na základě existující skutkového stavu vyvozeny důvodně. Městský soud v Praze usoudil, že žalobce žalobou napadá rozhodnutí, které je nepochybně rozhodnutím o jeho právech ve smyslu ust. § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), žalobní body (jejich skutkové a právní vymezení), však směřuje nikoliv proti tomuto rozhodnutí, nýbrž proti licenci udělené společnosti E. P. a proti skutkovému a právnímu stavu v důsledku tohoto rozhodnutí existujícímu. Toto rozhodnutí však nelze považovat ve vztahu k žalobci za rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 s. ř. s. a žalobní tvrzení vztahující se k tomuto rozhodnutí nemohou být v rámci projednání žaloby směřující proti jinému rozhodnutí, které je napadeno žalobou, věcně posouzeny. Vůči žalobou napadenému rozhodnutí žalobce nesplnil povinnost tvrzení, žaloba tak s ohledem na tuto skutečnost nemůže být důvodná. Pokud žalobce argumentoval shora uvedenými směrnicemi, stalo se tak pouze opět ve vztahu k rozhodnutí, kterým byla udělena licence společnosti E. Toto rozhodnutí soud nepřezkoumával, nemohl se tedy věcně zabývat tvrzeným rozporem tohoto rozhodnutí a jeho důsledky s výše uvedenými směrnicemi. V tomto ohledu nebyl relevantní ani návrh žalobce na jejich přímou aplikaci. Žalobce totiž navrhoval přímou aplikaci směrnic k posouzení rozhodnutí o udělení telekomunikační licence společnosti E., respektive existence této licence a jejich důsledků. Posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí ve věci nerozhodné. Rozpor žalobou napadeného rozhodnutí s právem Evropského společenství žalobce netvrdil ani, že mu z uvedených směrnic vyplývá nějaké veřejné subjektivní právo. Pokud žalobce přímo ve vztahu k tomuto rozhodnutí netvrdil nezákonný postup způsobený absencí transpozice směrnic, nelze žalobu ani v tomto směru považovat za důvodnou. Obdobný závěr soud učinil i ohledně námitky o účelovém výkladů požadavků na harmonizaci kmitočtového pásma 450 MHz pro sítě PMR/PAMR. Soudu také nepřísluší řešit nesplnění povinností žalovaného zajistit hospodárné využívání kmitočtů. Pokud žalobce podáním ze dne 29. 9. 2005 rozšířil žalobu, soud k novým skutkovým a právním důvodům nemohl s ohledem na ust. § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. přihlédnout, neboť byly uplatněny po uplynutí lhůty k podání žaloby. V tomtéž podání žalobce navrhl, aby Městský soud v Praze položil podle čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropského společenství. Tato potřeba pro Městský soud v Praze nevyvstala, protože žalobcem navržené předběžné otázky se týkají licence udělené společnosti E. Tato licence nebyla, a ani nemohla být soudem při rozhodování ve věci posuzována. I tento procesní návrh žalobce tedy soud hodnotil tak, že žalobce nesplnil povinnost tvrdit skutkové a právní důvody vůči žalobou napadenému rozhodnutí. Již sama tato skutečnost vede k závěru o nedůvodnosti žaloby a položení předběžných otázek by bylo v daném případě nadbytečné. V kasační stížnosti žalobce tvrdí nezákonnost napadeného rozsudku Městského soudu v Praze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Určitým východiskem kasační stížnosti je tvrzení, že společnost E. v současné době stále disponuje