3 As 40/2005 — Nejvyšší správní soud

3 As 40/2005- 159 - text č. j. 3 As 40/2005 - 160 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: H. s. P., zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Čaňkem se sídlem ul. 28. října 31, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, za účasti: H. s. V., H. s. P., a M. s. H. P., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. 59 Ca 153/2004, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2004 č.j. KULK 6193/2004 OLH, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 18. 5. 2005 č. j. 59 Ca 153/2004 - 111, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 18. 5. 2005 č. j. 59 Ca 153/2004 - 111, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2004 čj. KULK 6193/2004 OLH a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší správní soud zjistil tyto skutečnosti pro posouzení věci podstatné: Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 7. 2004 č.j. KULK 6193/2004 OLH bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Turnov, odbor životního prostředí, ze dne 4. 3. 2004, č.j. OŽP/591/221/04Mysl R-13 o nevyhovění žádosti žalobce ohledně uvedení společenství honitby H. – P. do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“). Držitelem honitby H. – P. je H. s. P., jehož prostřednictvím bylo odvolání podáno. Žalovaný se ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně tak, že návrh H. s. P. na uvedení honitby H. – P. do souladu se zákonem o myslivosti nelze uznat pro rozpor s ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, kde zákon stanovuje nepřekročitelné hranice honitby. Uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti podle ust. § 69 odst. 1 tohoto zákona žalovaný posuzoval podle toho, zda splňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby, přičemž vycházel z celého kontextu zákona, převážně však z části IV. pod názvem „Tvorba a využití honiteb“. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že společenstevní honitbou H. – P. prochází rychlostní čtyřproudá komunikace Liberec – Praha a dochází tedy v tomto případě k porušení souvislosti honebních pozemků podle ust. § 2 písm. g) zákona o myslivosti a současně porušení § 17 odst. 5 tohoto zákona. Zákon totiž uvádí, že nelze začlenit do jedné honitby pozemky, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro něj nebezpečím, např. dálnice, silnice dálničního typu, aj. Vzhledem k tomu nelze honitbu H. – P. uvést do souladu se zákonem o myslivosti, neboť její držitel, H. s. P., podle ust. § 69 odst. 1 zákona o myslivosti nepodal návrh na její uvedení do souladu s tímto zákonem tak, aby tento návrh bylo možno realizovat. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. 5. 2005 č. j. 59 Ca 153/2004 – 111 zamítl žalobu podanou žalobcem proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku krajský soud shrnul dosavadní skutková a právní zjištění ve věci a posoudil jednotlivé žalobní námitky tak, že žaloba není důvodná. K námitce žalobce soud uvedl, že předmětem soudního přezkumu je pouze rozhodnutí žalovaného, které bylo napadeno žalobou; předcházející rozhodnutí, zmiňovaná žalobcem nejsou pro věc významná. Soud dále neshledal pochybení v postupu žalovaného při zjišťování osoby, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů a řádně zjistil držitele honitby. Namítané pochybení správního orgánu při aplikaci ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti nebylo podle krajského soudu prokázáno. Správní orgán postupoval při přezkoumávání splnění požadavků na tvorbu honitby podle příslušných ustanovení zákona o myslivosti, jak vyplývají z ust. § 69 odst. 1 zákona o myslivosti. Soud má za to, že v průběhu řízení bylo spolehlivě zjištěno, že honitbou H. – P. prochází silnice I. třídy č. 10, jde o rychlostní čtyřproudou komunikaci Liberec – Praha R-10 (E65), která obsahuje mnohé obdobné stavební prvky jako dálnice. Z charakteru této komunikace vyplývá, že tvoří překážku pohybu zvěře a tuto překážku neodstraňuje ani biokoridor u obce Č. o průměru 4 m a délce 70 m. Podle názoru soudu odpovídá rychlostní silnice obsahově termínu „silnice dálničního typu“ a ve smyslu ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti představuje rychlostní silnice překážku pohybu zvěře. Tímto sporným případem se zabývalo i Ministerstvo dopravy a k věci uvedlo, že pojem „silnice dálničního typu“ nemá v současné době oporu v žádném právním předpise a tvůrce zákona o myslivosti měl při jeho užití zřejmě na mysli rychlostní silnici. Soud tedy dospěl k závěru, že honitba H. – P., kterou prochází uvedená rychlostní komunikace, odporuje ust. § 2 písm. g) a § 17 odst. 5 zákona o myslivosti a nesplňuje požadavky na tvorbu honitby. K námitce žalobce, že se správní orgán nesprávně vypořádal s doručováním písemností jednotlivým účastníkům řízení, a to konkrétně že Mysliveckému sdružení H. – P. nedoručil rozhodnutí ve věci, soud uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. V kasační stížnosti žalobce jako důvody kasační stížnosti uvedl nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; nesprávně posouzenou právní otázkou má být vztah § 17 odst. 5 zákona o myslivosti ve vztahu k zákonu č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a ve vztahu k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Další důvod kasační stížnosti žalobce spatřuje v tom, že místní situace v předmětné honitbě v oblasti silnice I. třídy, resp. rychlostní komunikace R 10 nemá oporu ve spise a je s ním v rozporu [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Nezákonnost rozsudku žalobce spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky výkladu ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti ve vztahu zákonu č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a ve vztahu zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vadou řízení je podle názoru stěžovatele posouzení místní situace v předmětné honitbě, a to pokud jde o rychlostní komunikaci R10, které podle něj nemá oporu ve spise a je s ním v rozporu. Oproti základnímu vymezení bodů kasační stížnosti žalobce uvádí, že jeho žalobní námitka „nesměřovala bezprostředně proti rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 29. 5. 2003 a navazujícímu rozhodnutí KÚ Libereckého kraje ze dne 17. 9. 2003, ale proti celkovému postupu správních orgánů.“ Zastává názor, že zákon o myslivosti nedává možnost zamítnout návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem. Žalobce měl povinnost tento návrh podat, tuto povinnost splnil a návrh v určené době podal. Žalobce se domnívá, že správní orgán na základě návrhu žalobce mu měl uložit povinnost uvést honitbu do souladu se zákonem o myslivosti, nikoli návrh pouze zamítnout. Podle názoru žalobce tím bylo porušeno zejména ust. § 69 odst. 1 a § 31 odst. 6 zákona o myslivosti, neboť takovým postupem honitba fakticky zanikla, což zákon o myslivosti umožňuje pouze v případě, jestliže by k podání návrhu vůbec nedošlo. Žalobce se domnívá, že i když část honitby protíná rychlostní komunikace R10, přesto vyhovuje ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Za klíčovou otázku považuje posuzování překážky pohybu zvěře v konkrétním místě honitby a současně se domnívá, že soud může těžko posoudit otázku překážky pohybu zvěře a nebezpečí pro zvěř bez odborného vyjádření. Pokládá výčet možných překážek v ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti za demonstrativní a upozorňuje na povinnost přihlédnout k místním podmínkám, které podle jeho názoru v příslušném místě honitby, jímž prochází rychlostní komunikace R10, nezakládají překážku pohybu zvěře, ani nebezpečí pro ni. Celková délka rychlostní komunikace R10 v honitbě je pouze 250 m a právě v tomto úseku je propust sloužící jako biokoridor spojující obě strany komunikace a umožňující volnou migraci volně žijících živočichů. V úseku předmětné honitby, kterou prochází rychlostní komunikace R10, je v územním plánu obce P. schválený a funkční územní systém ekologické stability, který výše uvedeným biokoridorem propojuje obě části honitby na obou stranách, zajišťuje jejich faktickou souvislost a umožňuje migraci volně žijícím živočichům, tedy i zvěři. Vzhledem k tomu se žalobce domnívá, že příslušný úsek rychlostní silnice R10 netvoří překážku pohybu zvěře. Žalobce též napadá rozhodnutí soudu v otázce závažnosti nedoručení písemnosti Mysliveckému sdružení H. – P., neboť se jako nájemce honitby H. – P. prohlásilo za účastníka řízení a nedoručením rozhodnutí ve věci byla porušena jeho nabytá práva. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí