4 As 52/2006 — Nejvyšší správní soud

4 As 52/2006- 222 - text č. j. 4 As 52/2006 - 231 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobce: T. – M. C. R. a. s., proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, č. j. 10 Ca 247/2005 - 162, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 15. 7. 2005, č. j. 10623/2005 – 603, (dále jen „žalované rozhodnutí“) bylo změněno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu („dále jen ČTÚ“) jako správního orgánu I. stupně ze dne 31. 1. 2005, č. j. 28461/2004 - 620/III. vyř., tak, že podle výroku žalovaného rozhodnutí porušil žalobce jako držitel telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejné mobilní telekomunikační sítě ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o telekomunikacích“) tím, že společnosti Č. T., a. s. jako poskytovateli univerzální služby na základě jeho žádosti uplatněné dopisem ze dne 15. 12. 2003, č. j. 597/2003-SXX, a opakovaně dopisem ze dne 22. 7. 2004, č. j. 439/2004 W DRS, pro účely informační služby a vydávání jednotného telefonního seznamu, neposkytl identifikační údaje o všech svých účastnících, obsahující jméno, příjmení, adresu a účastnické číslo, popřípadě obchodní jméno, sídlo či místo podnikání, a to v dohodnuté formě, s označením účastníků, kteří výslovně vyloučili uveřejnění v tomto seznamu nebo pro účely informační služby. Zároveň ve výroku žalovaného rozhodnutí uložil žalovaný žalobci za správní delikt neplnění povinnosti stanovené pro poskytování univerzální služby, v souladu s ustanovením § 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích ve spojení s ustanovením § 136 odst. 2, § 118 odst. 4 písm. l) a § 118 odst. 13 zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), pokutu ve výši 150 000 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu, kterou odůvodnil v podstatě následujícím způsobem. Žalobce byl jako držitel telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích povinen poskytovat držiteli telekomunikační licence (tj. společnosti Č. T., a. s.), kterému byla podle § 30 odst. 3 tohoto zákona uložena povinnost poskytovat univerzální službu na základě jeho žádosti pro účely informační služby a vydávání jednotného telefonního seznamu, identifikační údaje o všech účastnících, obsahující jméno, příjmení, adresu a účastnické číslo, popř. i obchodní jméno, sídlo či místo podnikání, a to v dohodnuté formě s označením účastníků, jenž výslovně vyloučili uveřejnění v tomto seznamu nebo pro účely informační služby. Výše zmíněné ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích předpokládá předání zmíněných údajů společnosti Č. T., a. s. „v dohodnuté formě“. K této dohodě v podobě smluvního ujednání však z důvodu neshod žalobce se společností Č. T., a .s., týkajících se základních principů plánované spolupráce, nedošlo, přičemž žalobce vedl již dlouho před zahájením řízení o uložení pokuty s touto společností jednání týkající se předání zmíněných identifikačních údajů pro potřeby vydávání jednotného telefonního seznamu v souladu s § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích. Tato jednání tedy směřovala k uzavření smlouvy, která by s ohledem na specifika předávaných údajů přesně stanovila podmínky vzájemné spolupráce v procesu předávání údajů stanovených zákonem o telekomunikacích. O tom svědčí i skutečnost, že žalobce zaslal dopisem ze dne 21. 10. 2004 společnosti Č. T., a. s návrh smlouvy, ve kterém se žalobce snažil dosáhnout sjednání „formy“ předávání osobních údajů svých účastníků, což dokládá skutečnost, že tento návrh smlouvy neobsahoval cenové podmínky předávání těchto údajů, které byly „zřejmě kontroverzní a bránily tak postupu konstruktivního jednání“. Jedinou reakcí společnosti Č. T., a. s. bylo opět odmítnutí zmíněného návrhu smlouvy předloženého žalobcem a zaslání vlastního návrhu smlouvy, avšak ten postrádal zákonný podklad týkající se smluvní úpravy nároku na náhradu nákladů spojených s vydáváním jednotného telefonního seznamu v rámci poskytování univerzální služby, protože případný nárok na tuto náhradu nákladů mohla tato společnost uplatnit podle § 31 zákona o telekomunikacích a nemohla se dožadovat uplatnění komerčních podmínek na plnění povinností uložených v rámci univerzální služby. O zjevné nemožnosti nalezení shody žalobce s uvedenou společností byl žalovaný informován dopisem žalobce ze dne 3. 12. 2004. Žalovaný v průběhu správního řízení neprokázal, že vinou žalobce nedošlo k dohodě o formě identifikačních údajů ve smyslu § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích. Tato dohoda je přitom zákonným předpokladem k realizaci zákonné povinnosti uvedené v citovaném ustanovení zákona o telekomunikacích. Dále namítl, že předání osobních údajů „statisíců účastníků sítě žalobce či jiného operátora“ je velmi komplikovaný proces, který nutně musí mít písemně sjednány podmínky a postup realizace. Uvedl, že z gramatického výkladu ustanovení § 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích lze dovodit, že skutkovou podstatu jednání, které lze sankcionovat, tj. jednání spočívající v „neplnění povinností stanovených pro poskytování univerzální služby“, může naplnit pouze poskytovatel univerzální služby, jemuž je kvalifikovaným způsobem uložena povinnost poskytovat tuto službu. V závěru odkázal na odborné vyjádření ze dne 28. 4. 2005, jenž si vyžádal a předložil je v kopii k žalobě jako její přílohu. Navrhl, aby soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud kasační stížností napadeným rozsudkem zrušil jak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak i žalované rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku předně uvedl, že předmětem projednávané věci byla skutečnost, zda nepředáním identifikačních údajů o svých účastnících poskytovateli univerzální služby byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 97 odst. 1 písm. m) zákona o telekomunikacích, a to za situace, kdy mezi oběma společnostmi nedošlo k dohodě o formě předání těchto údajů (§ 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích). Městský soud dospěl k závěru, že za uvedené situace skutková podstata tohoto správního deliktu naplněna nebyla. K vydávání jednotného telefonního seznamu směřují dvě administrativně-právní povinnosti, přičemž základní právní povinností je povinnost poskytovatele univerzální služby vydat aktuální jednotný telefonní seznam účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby za stanovených podmínek (§ 35 odst. 2 písm. a) zákona o telekomunikacích) a podkladovou povinností je pak povinnost každého držitele telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby předat za stanovených zákonných podmínek a předpokladů poskytovateli univerzální služby, popřípadě jinému poskytovateli veřejné telefonní služby ve smyslu ust. § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích, identifikační údaje o svých účastnících. Takto označenou podkladovou povinnost mohl žalobce jako příslušný držitel telekomunikační licence splnit jen tehdy, byla-li mezi ním a poskytovatelem univerzální služby dohodnuta forma předání těchto identifikačních údajů, aniž by se muselo trvat na písemné formě, „i když písemná forma se jeví pro praxi nejvhodnější“. Pokud však, jak tomu bylo v projednávané věci, nedošlo přes úkony a vzájemné návrhy ze strany žalobce a poskytovatele univerzální služby k uvedené dohodě (jak vyplývá z příloh žalobce i z obsahu správního spisu), jenž byla obligatorním zákonným předpokladem předání identifikačních osobních údajů, nemohlo dojít „nekonáním“, tj. nepředáním identifikačních údajů poskytovateli univerzální služby k porušení právní povinnosti ze strany žalobce jako držitele telekomunikační licence, přičemž zároveň tím nemohlo ani dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích. Zákon neukládá žalobci jako držiteli telekomunikační licence povinnost obrátit se na ČTÚ s návrhem, žádostí či podnětem o vyřešení sporu s poskytovatelem univerzální služby podle § 95 bodu 1. písm. c) zákona o telekomunikacích. Pokud tak žalobce neučinil, nemůže mu být tato skutečnost k tíži. Navíc byl ČTÚ o jednání mezi žalobcem a Č. T., a. s. o uzavření smlouvy průběžně informo