6 Ads 86/2005 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 86/2005- 37 - text č. j. 6 Ads 86/2005 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: J. K., zastoupena JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Praha 9, Mansfeldova 792/3, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2005, č. j. 22 Cad 105/2005 – 15, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2005, č. j. 22 Cad 105/2005 – 15, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížnosti shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2005, č. X; žalovaná uvedeným rozhodnutím upravila ode dne 4. 2. 2004 vdovský důchod stěžovatelky podle § 25 odst. 8, 9 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, na částku 1550 Kč měsíčně. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí za dobu neoprávněné vazby a věznění manžela stěžovatelky od 8. 12. 1976 do 8. 8. 1977, tj. za 8 měsíců ve III. kategorii, činí zvýšení 120 Kč. K vdovskému důchodu podle žalované náleží 50 % této částky, tj. 60 Kč. Protože vdovský důchod je v souběhu se starobním důchodem vyplácen ve výši poloviny procentní výměry, náleží příplatek také ve výši poloviny, tj. 30 Kč měsíčně. V žalobě, kterou napadla toto rozhodnutí u krajského soudu, stěžovatelka jako námitky uvedla, že nespornou skutečností je, že její manžel byl rehabilitován podle zákona č. 119/1990 Sb., byl v období do 8. 12. 1976 do 8. 8. 1977 nezákonně vězněn a zemřel 4. 2. 2004, sporné však je, jaká výše příplatku k vdovskému důchodu jí podle § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb. náleží, neboť toto ustanovení hovoří o příplatku ve výší 60 % částky, která by náležela zemřelému manželovi (nikoliv 50 %, jak stanovila žalovaná) a dále napadla krácení tohoto příplatku pro souběh se starobním důchodem, neboť k tomu neshledala v zákoně č. 119/1990 Sb. žádnou oporu. Krajský soud v Brně žalobu po vyjádření žalované zamítl, neboť její postup shledal v souladu s § 51 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, podle něhož výše procentní výměry vdovského důchodu činí 50 %, a proto, pokud by zemřelému manželu stěžovatelky náležel za osm měsíců neoprávněné vazby a věznění příplatek 120 Kč (8 x 15), pak tento příplatek měl podle soudu k vdovskému důchodu činit 60 Kč a stěžovatelce jako poživatelce starobního důchodu se vyplácí polovina procentní výměry vdovského důchodu, což v případě příplatku činí 30 Kč (§ 59 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že předmětem sporu je výpočet příplatku k vdovskému důchodu po zemřelém manželu stěžovatelky; ten byl nezákonně vězněn po dobu 8 měsíců, a tak by mu podle § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb., náležel příplatek k důchodu ve výši 120 Kč (8 x 15) měsíčně. Stěžovatelka má za to, že jí náleží k jejímu vdovskému důchodu příplatek ve výši 60 % z částky, která by náležela zemřelému, tj. 72 Kč. Pro další krácení této částky neshledává stěžovatelka v zákoně č. 119/1990 Sb. oporu a pro toto krácení nelze podle jejího názoru používat obecné předpisy o důchodovém pojištění. Přitom stěžovatelka odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 187/2000 a I. ÚS 605/03 ohledně výkladu právních norem upravujících rehabilitaci, připojila i výňatek z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 54 Cad 95/2004 ve stejném duchu a v dodatku ke kasační stížnosti ze dne 18. 12. 2006 zaslala zdejšímu soudu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2006, č. j. 41 Cad 209/2006 - 8, jenž v otázce možnosti „krácení příplatku“ k vdovskému důchodu pro souběh se starobním důchodem dal v obdobné právní věci za pravdu výkladu zastávanému stěžovatelkou, přičemž uvedla, že na tuto argumentaci odkazuje. Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala. Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“) a shledal, že kasační stížnost je částečně důvodná. Stěžovatelka podle obsahu svých námitek shledává napadený rozsudek krajského soudu nezákonný pro nesprávné právní posouzení věci, uplatňuje tedy důvod kasační stížnosti obsažený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Taková námitka může být důvodnou, pokud soud aplikuje na věc právní normu, která na skutkový stav věci nedopadá, anebo aplikuje sice právní normu přiléhavou, leč její výklad z pohledu interpretace zastávané Nejvyšším správním soudem neobstojí. V projednávané věci není sporným, že stěžovatelčin manžel byl účasten soudní rehabilitace, byl neoprávněně vězněn po dobu 8 měsíců (od 8. 12. 1976 do 8. 8. 1977) a podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, by mu náležel měsíční příplatek k důchodu ve výši 15 Kč za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody. Ze správního spisu předloženého žalovanou plyne, že zemřelý manžel stěžovatelky o úpravu svého invalidního důchodu přiznaného v roce 2003 z důvodu soudní rehabilitace nežádal, učinila tak až stěžovatelka poté, co jí byl přiznán vdovský důchod po zemřelém manželu, a to od 4. 2. 2004. Stěžovatelka je rovněž poživatelkou starobního důchodu přiznaného jí v roce 1998 podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se ustanovení odstavců 1, 2, 3, 6 a 7 tohoto ustanovení použijí obdobně pro úpravu výše důchodů, z které byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod, a pro poskytování příplatků k těmto důchodům. Výše příplatku k vdovskému důchodu činí 60 % z částek stanovených v odstavci 7. V § 25 odst. 7 cit. zákona je pak stanovena měsíční výše příplatku k důchodu v částce (písm b/) 15 Kč za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, dopadající na posuzovanou věc. Podle odstavce 9 cit. § 25 se výše důchodu upraví od jeho přiznání, pokud se stane pozůstalý poživatelem vdovského důchodu po 1. 7. 1990, postupuje se tak i při poskytování příplatku k důchodu podle odstavce 8. Podle § 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního a vdovského důchodu, vyplácí se vyšší důchod v plné výši a z nižšího důchodu se vyplácí polovina procentní výměry, nestanoví-li tento zákon některé odchylky. Podle § 98 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, přiznaný po 31. 12. 1995, se slučuje s procentní výměrou důchodu, ke kterému náleží, a tvoří s důchodem nadále jeden celek. Nejvyšší správní soud tedy musí přezkoumat, zda krajský soud vyložil správně dvě otázky: jednak jaká má být výše příplatku k vdovskému důchodu, jde-li o příplatek podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci – přitom z námitek nevyplývá, že by se soud měl zabývat jinou otázkou, než zda tento příplatek má činit 50 % příplatku, jenž by náležel zemřelému poškozenému, anebo 60 %, a dále potom, jaký je správný postup při souběhu nároku na výplatu starobního a vdovského důchodu. K prvé otázce Nejvyšší správní soud uvádí, že žalovaná, ale i krajský soud, vysoce překročily možnou míru extenzivního výkladu v neprospěch stěžovatelky, pokud přes výslovnou dikci § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., jenž stanoví, že výše příplatku k vdovskému důchodu činí 60 % částek, jež by náležely poškozenému, dovodily, že stěžovatelce náleží pouze 50 % této částky. Zatímco žalovaná tento postup nijak blíže neodůvodnila, což není raritní přístup v její praxi, krajský soud shledal pro tento výklad oporu v § 51 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jenž stanoví výši procentní výměry vdovského důchodu 50 % důchodu, na který měl nebo by měl nárok manžel v době smrti. Přestože Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a jeho novelizace v roce 1991 byly přijímány v období, kdy platila jiná úprava vdovských důchodů (podle § 47 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, platilo, že vdovský důchod činí 60 % důchodu, na který měl nebo by měl nárok manžel v době smrti) a je nesporné, že uvedený podíl 60 % příplatku podle zákona č. 119/1990 Sb., má ideový původ v tehdejší výměře vdovského důchodu, nelze novou úpravu vdovského důchodu v zákoně č. 155/1995 Sb. (§ 51), ostatně založeného na zcela nové konstrukci základní výměry a procentní výměry, chápat jako tzv. nepřímou novelizaci § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., jež by měnila procentní výměru příplatku náležejícího k vdovskému důchodu. Bylo věcí zákonodárce, pokud by býval chtěl v souvislosti se změnou konstrukce vdovského důchodu v zákon