3 Ads 30/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 30/2008- 95 - text 3 Ads 30/2008 - 101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: J. V., zastoupený JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Přívozská 6, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 24. 10. 2005, č. 767, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2007, č. j. 9 Ca 296/2005 - 46, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 24. 10. 2005, č. 767, bylo podle § 133 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“; s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů – pozn. soudu) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno odvoláním napadené rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Severomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 18. 7. 2005, č. RŘSMK-784/2005. Na základě uvedeného rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Severomoravského kraje byl žalobce dne 20. 7. 2005, kdy mu bylo podle § 108 odst. 3 zákona o služebním poměru toto rozhodnutí doručeno, podle § 106 odst. 1 písm. d) téhož zákona propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, neboť úmyslně a zvlášť závažným způsobem porušil služební přísahu policisty ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zmíněného zákona. Důvod k propuštění podle tohoto rozhodnutí – úmyslné porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem - služební funkcionář spatřoval ve skutečnosti, že žalobce dne 13. 7. 2005 v době kolem 19.39 hod. v prostoru čerpací stanice OMW v Klímkovicích, poté co se svým osobním vozidlem čelně narazil do stojanu č. 3, požádal nezúčastněnou osobu – P. K., aby se při šetření této dopravní nehody sám přihlásil jako její viník a za tímto účelem mu předal doklady od vozidla. O podání této nepravdivé informace požádal také obsluhu čerpací stanice paní L. F. Žalobce následně z místa dopravní nehody, v průběhu jejího šetření, přes výzvu policisty, aby vyčkal příjezdu skupiny dopravních nehod, ujel. Svým jednáním tak úmyslně mařil řádné prošetření předmětné dopravní nehody, jednal v rozporu se služební přísahou, a proto byl ze služebního poměru propuštěn. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí policejní prezident uvedl, že přímými svědky, a to P. K., L. F., dále pak npor. J. Š., a kamerovým záznamem z čerpací stanice, bylo prokázáno žalobcovo jednání v podobě ovlivňování svědků dopravní nehody a ujetí z jejího místa před jejím prošetřením. Žalobce tak učinil vzdor výzvě policisty, aby setrval do příjezdu policistů vyšetřujících dopravní nehody. Podle policejního prezidenta je jednání žalobce v příkrém rozporu se služební přísahou, kterou složil dne 4. 1. 1993 podle § 6 odst. 2 zákona o služebním poměru. Jednání žalobce vykazovalo znaky úmyslného jednání a má negativní vliv jak na ostatní policisty, ale i veřejné mínění. Složení služební přísahy není právně nezávazným prohlášením, tedy formalitou bez účinků a následků. Skutek žalobce byl proto policejním prezidentem kvalifikován jako zvlášť závažné a úmyslné porušení služební přísahy. Skutečnost, že byl žalobce v době doručení rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Severomoravského kraje v pracovní (služební) neschopnosti, není porušením institutu zákazu propuštění v ochranné době podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, neboť, podle druhého odstavce téhož ustanovení, se zákaz propuštění nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. d) a e) zákona o služebním poměru. Tvrzení, že žalobce opustil místo nehody z důvodu nevhodného úředního chování npor. Š. označil policejní prezident za účelové, neboť žalobce jako zkušený policista musel vědět, že případné hrozby povoláním speciální jednotky jsou nereálné. Ač žalobce, vzdor výzvě, odjel z místa dopravní nehody podle jeho tvrzení do místa jeho bydliště, nebylo možné jej tam kontaktovat. Policejní prezident dále dodal, že i když žalobci v době jeho jednání a následném rozhodování o jeho propuštění plynula výpovědní lhůta, pak tato skutečnost nemohla být důvodem bránícím jeho propuštění ze služebního poměru pro úmyslné zvlášť závažné porušení služební přísahy. Žalobce byl služební přísahou vázán po celou dobu trvání jeho služebního poměru, kterou je i výpovědní lhůta, a to i když byl v civilním oděvu a nedovolával se příslušnosti k Policii České republiky. Z těchto důvodů proto policejní prezident odvolání žalobce zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Severomoravského kraje ze dne 18. 7. 2005, č. RŘSMK-784/2005. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, č. j. 9 Ca 296/2005 - 46, žalobu žalobce napadající shora uvedené rozhodnutí žalovaného zamítl. Žalobce v žalobě namítal, že policejní prezident při posuzování intenzity porušení služební přísahy nepřihlédl k jeho osobě, dosavadnímu bezproblémovému výkonu služebních povinností, situaci, v níž došlo k porušení služební přísahy, k jejím důsledkům pro Policii České republiky a zda jí byla jeho jednáním způsobena škoda. V odůvodnění rozhodnutí soud k těmto žalobním námitkám uvedl, že rozhodnutí služebních funkcionářů vycházejí z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Bylo tak postaveno na jisto, prostřednictvím výpovědí P. K., L. F., npor. Š. a záznamu průmyslové kamery čerpací stanice, že žalobce poté, co způsobil dopravní nehodu, ovlivňoval P. K. a L. F. tak, aby P. K. sdělil, že nehodu způsobil on, což měla potvrdit i L. F. Je rovněž zřejmé, že žalobce z místa dopravní nehody ujel, ačkoli byl předtím npor. Š. vyzván, aby vyčkal příjezdu policistů. Zřejmé je rovněž i to, že žalobce posléze nebyl v místě svého bydliště k zastižení a neumožnil tak došetření dopravní nehody. Soud označil jednání žalobce, který po spáchání dopravní nehody nabádá jiné osoby k nepravdivé výpovědi v jeho prospěch a vzdor předchozí výzvě vyšetřujícího policisty svévolně opustí místo dopravní nehody, aby poté v místě svého bydliště nebyl k zastižení, za jednání policisty, které je v příkrém rozporu s povinnostmi, morálkou a etikou příslušníků Policie České republiky, jejichž dodržování je právem očekáváno i v době mimo službu, tj. i v době trvání pracovní neschopnosti a v civilním oděvu. Podle soudu jednání žalobce bylo zvlášť závažným úmyslným porušením služební přísahy a bylo právem důvodem k propuštění žalobce ze služebního poměru policisty podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmý úsudek o obsahu a rozsahu neurčitého právního pojmu „porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem“, který policejní prezident vyložil a konfrontoval se skutkovými zjištěními a správně usoudil, že jednání žalobce spočívající v porušení služební přísahy dosáhlo takové intenzity, že naplňuje znak jejího zvlášť závažného porušení. Žalobce si podle názoru soudu, s ohledem na své služební postavení, musel být vědom důsledků svého jednání. Tudíž i přes dosavadní kladná hodnocení žalobce svým jednáním naplnil důvody pro postup podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Soud v odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí dále uvedl, že služební funkcionáři, protože se jednalo o důvod propuštění podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služební poměru, nijak v daném případě nepochybili, když aplikovali ustanovení § 108 odst. 3 téhož zákona, podle kterého při propuštění z důvodu podle § 106 odst. 1 písm. d) je služební poměr ukončen dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Žalobcovo propuštění ze služebního poměru krátce před tím, než měl být ukončen služební poměr na základě žalobcovy žádosti ze dne 6. 5. 2005 nebylo podle soudu neúčelné. K ukončení služebního poměru došlo za dobu jeho trvání a skutečnost, že se tomu tak stalo v době, kdy již bylo zřejmé, že služební poměr žalobce skončí ke dni 31. 7. 2005, soud označil za nerozhodnou a irelevantní. V daném ohledu soud celkově uzavřel, že žalobce úmyslně zvlášť závažným způsobem porušil služební přísahu, neboť ovlivňoval přímé svědky své dopravní nehody ve svůj prospěch, a po zjištění pravdivého stavu věci z místa nehody ujel, aby dalšímu úplnému vyšetření dopravní nehody zabránil. Služební funkcionář proto právem ukončil žalobcův služební poměr, a soud tudíž žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“) nezákonnost rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Podle stě