4 Ads 118/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 118/2008- 79 - text  4 Ads 118/2008 - 89 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: V. H., proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem náměstí Svobody 471/27, Praha 6, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, č. j. 42 Cad 55/2008 - 49, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojil žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) ze dne 25. 6. 2008, č. j. 42 Cad 55/2008 – 49 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud rozhodl o zrušení rozhodnutí stěžovatele ze dne 22. 1. 2008, č. j. 421/3-784-2/2008/DP-7542 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím stěžovatel zrušil prvoinstanční rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení (dále jen „VÚSZ“) dne 30. 11. 2007, č. j. 385916072/VD/2007, jímž VÚSZ nevyhověl žádosti žalobkyně o uvolnění výplaty vdovského důchodu, a řízení o této žádosti zastavil podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) z důvodu, že právo, jehož se řízení týkalo, již zaniklo. Žalobou na uvolnění výplaty vdovského důchodu po J. B.i zemřelém dne X, jehož výplata byla zastavena ke dni 15. 12. 1978, žalobkyně v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, č. j. 42 Cad 175/2007 – 30, namítala, že se v roce 2007 dozvěděla, že jí byl vdovský důchod po smrti 2. manžela neprávem odepřen, neboť podle § 37 odst. 4 č. 121/1975 Sb., ve znění platném k 31. 8. 1984, jí měl po zániku nároku na důchod po 2. manželovi být znovu přiznán nárok po 1. manželovi, protože po něm podmínky vzhledem k výchově 4 dcer splňovala. Tuto okolnost však nezkoumal žádný orgán, který se jejím případem zabýval. Žalobkyně konstatovala, že vdovský důchod jí byl odebrán v listopadu 1982 a tento stav trvá dosud. Stěžovatel tím, že zrušil rozhodnutí VÚSZ a zastavil řízení, upřel žalobkyni právo na rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla vydání rozsudku, jímž se jí přiznává od 12. 10. 2006 vdovský důchod ve výši odvozené od vdovského důchodu po J. B. zemřelém dne X, jehož výplata byla zastavena ke dni 15. 12. 1978. Napadeným rozsudkem krajský soud žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku shrnul žalobu stěžovatelky a vyjádření žalovaného a uvedl, že dospěl k závěru o důvodnosti žaloby z jiných příčin, než uvádí stěžovatelka. Vyložil ustanovení § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, podle něhož správní orgán usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo právo, jehož se řízení týká. Řízení je zastaveno dnem, kdy se správní orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl. Dále vyložil ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), které uvádí, že byl-li vdovský důchod přiznán před 1. lednem 1996 a vdova nesplňuje žádnou z podmínek stanovených tímto zákonem, zůstává nárok na vdovský důchod zachován, pokud jsou splněny podmínky nároku na vdovský důchod stanovené předpisy platnými ke dni 31. 12. 1995. Dále krajský soud vyložil i odst. 2 tohoto ustanovení, který uvádí, že došlo-li k zániku nároku na vdovský důchod před 1. 1. 1996, vznikne nárok na vdovský důchod znovu, splní-li se po 31. 12. 1995 podmínky nároku na vdovský důchod stanovené předpisy platnými ke dni 31. 12. 1995, a to ve lhůtě a ve výši stanovené těmito předpisy. Podle ustanovení § 82a zákona o důchodovém pojištění platí, že byla-li výše vdovského důchodu, na který vznikl nárok před 1. lednem 1996 nebo na který znovu vznikl nárok po 31. 12. 2005 podle § 82 odst. 2, omezena pro souběh s nárokem na výplatu starobního nebo invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení platných před 1. 1. 1996, zvyšuje se procentní výměra vdovského důchodu o částku odpovídající rozdílu mezi vyplácenou výší a výší bez takového omezení, včetně zvýšení podle předpisů o zvýšení důchodů náležejících od přiznání vdovského důchodu do dne, od kterého se úprava podle tohoto ustanovení provede. Krajský soud konstatoval, že se neztotožňuje s právním názorem žalovaného, že VÚSZ posoudil věc nesprávně, neboť poslední rozhodnutí o zastavení výplaty vdovského důchodu bylo konečným rozhodnutím ve věci a chyběl obecný předmět rozhodování, neboť již dříve zaniklo právo, kterého se řízení týkalo. V důsledku toho měl pak VÚSZ postupovat podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu a řízení zastavit. Podle názoru krajského soudu se však toto ustanovení na posuzovanou situaci nevztahuje. Dopadá totiž na případy, kde předmět správního řízení na začátku byl a nadále není, což v posuzovaném případě nenastalo. Navíc krajský soud poukázal na to, že pokud v rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že rozhodnutí nemělo být vydáno, pak by zůstala procesní situace taková, že nebylo rozhodnuto o žádosti stěžovatelky, která předmět řízení ve své žádosti specifikovala a VÚSZ o něm tedy mohl meritorně rozhodnout, což také učinil. Podle krajského soudu měl VÚSZ žádost o obnovení výplaty vdovského důchodu zamítnout s odůvodněním, že nárok na dávku vdovského důchodu zanikl, a nedošlo tedy k souběhu nároků na výplatu důchodů a k omezení či zastavení výplaty vdovského důchodu s tím, že žádost je nedůvodná a měla být zamítnuta, protože není co k výplatě obnovit. Pro další řízení krajský soud žalovaného zavázal k zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí VÚSZ. V kasační stížnosti podané proti tomuto rozsudku stěžovatel namítal důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spatřoval stěžovatel v aplikaci zákonů platných pro oblast důchodového pojištění, konkrétně zákona č. 121/1975 Sb., zákona č. 100/1988 Sb. a zákona č. 155/1995 Sb. a také zákona č. 582/1991 Sb. Konkrétně se podle stěžovatele jedná o aplikaci ustanovení týkajících se věcné příslušnosti správních orgánů rozhodujících v oblasti sociálního zabezpečení. Stěžovatel zdůraznil, že do věcné působnosti správních orgánů s vymezenou působností pak vždy náleželo i rozhodování o pozůstalostních dávkách osobám po zemřelých osobách, jež spadaly do jejich věcné působnosti. Věcná příslušnost k řízení vždy zůstávala u toho správního orgánu, který prvotně rozhodoval v okamžiku úmrtí o pozůstalostní dávce, a odvíjela se od osoby zemřelého. Zákon nikdy neumožňoval přechod příslušnosti na jiný správní orgán. Příslušnost nepřecházela ani v případech přijetí nové právní úpravy a nepřecházela ani v případech vzniku nového manželství a úmrtí manžela u téže osoby žádající o v pořadí další následující vdovský důchod. Stěžovatel dále poukázal na to, že právní situace je komplikována skutečností, že tiskopis „Žádost o uvolnění výplaty vdovského důchodu“ žalobkyně obsahuje v kolonce označené jako „Údaje o zemřelém manželovi“ personálie druhého ze zemřelých manželů - bývalého vojáka z povolání p. J. H., nar. X, zemřelého X, přičemž ze všech ve spisech obsažených materiálů celkem bezesporně vyplývá skutečnost, že žalobkyně se opakovaně a dlouhodobě domáhá uvolnění výplaty vdovského důchodu po prvním manželovi – p. J. B., zemřelém X. Stěžovatel podotknul, že zde existuje rozpor mezi formálně vyplněnou a uplatněnou žádostí a skutečnou jednoznačně identifikovatelnou a písemně vyjádřenou vůlí žalobkyně. V tomto ohledu stěžovatel poukázal na předchozí rozsudek krajského soudu ze dne 25. 9. 2007, č. j. 42 Cad 175/2007 – 30, jímž krajský soud rozhodl o věcné příslušnosti ČSSZ k rozhodování o vdovském důchodu po J. B. V rámci odvolacího řízení byla žádost žalobkyně interpretována jako žádost o uvolnění výplaty vdovského důchodu po prvním manželovi J. B. K druhému namítanému kasačnímu důvodu uvedenému v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. stěžovatel uvedl, že krajský soud postupoval tak, jakoby se jednalo o nějaký obecný vdovský důchod nesvázaný s konkrétní zemřelou osobou nebo jakoby věcná příslušnost přešla na poslední v řadě rozhodující správní orgán, což zákon dle názoru stěžovatele neumožňuje. Dále stěžovatel vyložil svůj právní názor na řešení věci, pokud by VÚSZ a žalovaný postupovaly podle formální či obsahové stránky žádosti žalobkyně. V případě posuzování žádosti podle obsahu se jednalo o žádost o uvolnění vdovského důchodu po prvním manželovi J. B., což znamená, že k projednání a rozhodnutí věci je dána pouze věcná příslušnost ČSSZ, a proto bylo