4 Ads 47/2009 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 47/2009- 72 - text  4 Ads 47/2009 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Ing. V. G., proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2008, č. j. 29 Ca 357/2006 – 37, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2008, č. j. 29 Ca 357/2006 – 37, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 11. 2006, č. 15 - OSP/2006, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Břeclav (dále jen „správní orgán prvního stupně”) ve věcech kázeňských ze dne 23. 8. 2006, č. OŘBV-589/2006. Správní orgán prvního stupně v uvedeném rozhodnutí propustil žalobce podle § 106 odst. 1 písm. c) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále též „služební zákon”) ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR podle § 106 odst. 1 písm. c) služebního zákona pro nezpůsobilost vykonávat podle závěrů služebního hodnocení jakoukoli funkci v policii s odůvodněním, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno v souvislosti se služebním hodnocením zpracovaným vedoucím OHK SKPV PČR OŘ Břeclav dne 3. 7. 2006, kterým byl žalobce vyhodnocen jako nezpůsobilý pro výkon zastávané funkce i pro výkon jakékoliv funkce v Policii ČR z důvodu ztráty bezúhonnosti. K tomuto závěru dospěl vedoucí OHK SKPV PČR Břeclav po prostudování rozsudků Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 12T 563/2003 a sp. zn. 3T 74/2004 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8To 501/2004 a sp. zn. 3To 259/2005, kterými byl žalobce pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 22 měsíců s podmíněným odložením výkonu trestu na zkušební dobu 3,5 roku. V závěru služebního hodnocení se uvádí, že v důsledku pravomocného rozsudku Okresního soudu Brno - venkov sp. zn. 3T 74/2004 a rovněž s přihlédnutím k nedostatkům ve výkonu služby v době před zproštěním výkonu služby, lze konstatovat ztrátu bezúhonnosti žalobce, která je nezbytná nejen pro přijetí policisty do služebního poměru [§ 3 písm. a) služebního zákona], ale je i nezpochybnitelnou podmínkou pro jeho další trvání. Nedostatek bezúhonnosti je současně zásadní překážkou pro plnění služebních povinností spojených s výkonem funkce v bezpečnostním sboru. Žalovaný poukázal na skutečnost, že právní názor o ztrátě způsobilosti žalobce k výkonu služby u Policie ČR vyjádřil i Okresní soud Brno-venkov v rozsudku ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 3 T 74/2005, ve kterém vyslovil, že „výkon funkce zejména u orgánu Policie bude obžalovanému nejméně po stanovenou zkušební dobu znemožněn právě samotnou ztrátou bezúhonnosti, která je vyžadována pro charakter pracovní funkce spojené s výkonem pravomoci státního orgánu“. Žalovaný zdůraznil, že podle služebního hodnocení zpracovaného z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé náležitosti služebního poměru příslušníků Policie ČR, došlo u žalobce k závažným změnám ve způsobilosti vykonávat dosavadní funkci. Vzhledem k tomu, že výkon jakékoliv funkce v policii je spojen s výkonem pravomoci státního orgánu, byl tak odůvodněn závěr o nezpůsobilosti žalobce nejen k výkonu dosavadní funkce, ale i nezpůsobilosti k výkonu jakékoliv funkce v policii. Služební hodnocení bylo příslušným služebním funkcionářem s personální pravomocí schváleno dne 3. 7. 2006. Poté, co se žalobce se služebním hodnocením dne 4. 7. 2006 seznámil, podal odvolání pouze proti části hodnocení pracovního výkonu, nikoli však proti závěru služebního hodnocení. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím ředitele Policie ČR správy Jihomoravského kraje ze dne 16. 8. 2006, č. 14-OSP/2006, zamítnuto a napadené služební hodnocení bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí o zamítnutí odvolání bylo žalobci doručeno dne 18. 8. 2006 a téhož dne ve smyslu § 132 odst. 8 služebního zákona nabylo právní moci. Následně bylo dne 23. 8. 2006 vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně obsahuje skutečnost, mající rozhodující význam, totiž že žalobce byl ve služebním hodnocení uznán nezpůsobilým pro výkon jakékoliv funkce v Policii ČR z důvodu ztráty bezúhonnosti, což je podle žalovaného nesporně zákonný důvod pro přijetí odpovídajícího personálního opatření, jímž je vydání rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR podle § 106 odst. 1 písm. c) služebního zákona. Žalovaný uzavřel, že nezjistil žádné věcné ani formální pochybení, které by způsobovalo nezákonnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu, v níž namítal jeho neplatnost z následujících důvodů: „- rozhodnutí žalovaného odkazuje i na rozhodnutí ředitele PČR OŘ Břeclav, kde je uvedena právní formulace, že jsem služebním hodnocením vyhodnocen jako nezpůsobilý pro výkon jakékoliv funkce v Policii ČR z důvodu ztráty bezúhonnosti, - poradní komise ředitele řádně a neúplně rozhodla ve věci podané stížnosti a selektivním způsobem konstatovala nějaké závěry, které ve své právní podstatě neobsahují předmětné řešení stížnosti, - rozhodnutí obsahuje řadu právních a formálních chyb, které jsou uvedené v žalobcově přípisu podaných stížností, - nebyl právně vysvětlen a dokladován odkaz policie na bezúhonnost, když důvody k propuštění byly rozšířeny i na dovolání Nejvyšším soudem ČR, tady jako vyšší stupeň řízení nad druhoinstančním soudem, - dále nelze souhlasit s formulací a to důvody k přijetí k policii dle § 3 zákona č. 186/1992 Sb., neboť zde žádné důvody k přijetí k policii nenastaly, neboť byl pouze dle rozsudku KS Brno ze dne 24. 4. 2006, č.j 29 Ca 15/2004 - 29 obnoven zrušený služební poměr, - služební poměr nebyl obnoven ke dni nabytí právní moci, neboť tato nastala již v květnu 2006, a nebyla podána žádnou ze stran kasační stížnosti, - samostatně je vedeno řízení o napadeném služebním hodnocení (č. j. 14 - OSP/2006 ze dne 16. srpna 2006) neboť služební hodnocení nebylo zpracováno pravdivě, úplně a objektivně a to za celou dobu mého služebního poměru, služební hodnocení bylo silně selektováno na velmi krátké období služebního poměru, - tedy i právní formulace propuštění ze služebního poměru ve vztahu k probíhajícímu řízení ve využití mimořádných a opravných prostředků dosud nebyla využita (dovolání a ústavní stížnosti byly podány) ve vztahu k ustanovení § 106 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., kde policista může být propuštěn, tak zde nastupuje zásada jazykového výkladu ve vztahu k řízení ústavní stížnosti a trvání služebního poměru, - propuštění ze služebního poměru ve vztahu k § 107 nebylo realizováno, - policie nevyužila všechny možné a dostupné prostředky na prokázání důvodů propuštění v souvislosti s vyhodnoceným služebním hodnocením a rozšířením důvodů na dovolání či podané ústavní stížnosti na zmiňovaný odkaz ředitele OŘ Břeclav, kdy tento uvedl i další stupeň soudu (Nejvyšší soud) a tedy tímto nepřímo legalizoval rozhodné období pro nemožnost propuštění ze služebního poměru, neboť povolil další možnost soudního řízení (zde je to dovolání a ústavní stížnost) - s odkazem na ustanovení § 106 zákona č. 186/1992 Sb., lze využít právní formulaci, ... že o propuštění může být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy služební funkcionář důvod propuštění zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl... a pokud služební funkcionář připustil pokračování opravných a mimořádných prostředků v mém řízení, tedy připustil i právní důvody ukončení služebního poměru v době jednoho roku od zjištění důvodů a tyto lze pouze vztáhnout k rozsudku č. j. 29 Ca 105/2004 - 29.” Žalobce tak má za to, že důvody k jeho propuštění nejsou dány a navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně shledal žalobu důvodnou, a proto rozsudkem ze dne 8. 12. 2008, č. j. 29 Ca 357/2006 - 37 rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil mu povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Poukázal na skutečnost, že žalobce v posledním bodě žaloby dovozoval nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného m. j. z důvodu nedodržení lhůty uvedené v § 106 odst. 3 služebního zákona, (podle něhož o propuštění může být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy služební funkcionář důvod propuštění zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl). Kraj