4 Ads 77/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 77/2008- 63 - text 4 Ads 77/2008 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: Mgr. A. M., zast. JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D, advokátem, se sídlem Bašty 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, č. j. 41 Cad 183/2007 - 30, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, č. j. 41 Cad 183/2007 – 30, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2007, č. j. OSZ-7-29-/OM-Kv-2007, zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra č. j. OSZ-130617-11/VD-Ši-2007, ze dne 17. 7. 2007. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra vydal výše uvedené rozhodnutí, kterým byl žalobkyni podle čl. 46 Nařízení Rady (EEC) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci společenství (dále též jen Nařízení), podle ustanovení § 29, § 32 odst. 2, § 33, § 34 a §61 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a na základě čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení č. 228/1993 Sb., přiznán od 2. 1. 2006 dílčí starobní důchod. Měsíční výše dílčí procentní výměry starobního důchodu činila ke dni přiznání 2126 Kč měsíčně, měsíční výše dílčí základní výměry starobního důchodu 425 Kč. Celková výše dílčího starobního důchodu ke dni přiznání činí 2551 Kč měsíčně. Od 1. 1. 2007 byla Nařízením vlády č. 461/2006 Sb. zvýšena procentní výměra důchodu o 5,6 %, tj. o 120 Kč, na 2246 Kč měsíčně a základní výměra důchodu o 29 Kč na 454 Kč měsíčně. Celková výše dílčího starobního důchodu činí 2700 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že celková doba pojištění podle doložených dokladů v České republice a Slovenské republice činí 38 roků a 57 dnů. Protože doba pojištění v České republice nedosahuje minimální doby pojištění 25 let ve smyslu ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., bylo nutné při přiznání důchodu postupovat podle komunitárního práva, a to čl. 46 odst. 2 Nařízení. Za českou dobu pojištění se považuje pouze doba od 1. 8. 1994 do 1. 1. 2006. Zbývající prokázané doby se považují za doby zabezpečení Slovenské republiky (čl. 20 odst. 1 smlouvy č. 228/1993 Sb.). Pro teoretickou výši důchodu byly započteny doby pojištění v délce 35 roků a 211 dnů od ukončení povinné školní docházky do vzniku nároku na starobní důchod, tj. od 1. 9. 1963 do 30. 9. 2003. Doba od 1. 10. 2003 do 1. 1. 2006 je dobou výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod, za kterou se zvyšuje procentní výměra starobního důchodu po odečtu dnů neschopnosti ke službě (celkem 741 dnů). Teoretická výše procentní výměry starobního důchodu činí za každý celý rok zhodnocené doby pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod 1,5 % výpočtového základu, tj. 52,5 % výpočtového základu. Osobní vyměřovací základ ve výši 16 771 Kč byl zjištěn z rozhodného období za roky 1986 až 2005 a byl upraven podle ustanovení § 15 zák. č. 155/1995 Sb. na částku 11 402 Kč. Výpočtový základ činí 11 402 Kč. Teoretická výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu a činí 5987 Kč. Celkové zvýšení za další práci po vzniku nároku na starobní důchod, tj. za 720 dnů (8 x 90 dnů), činí 20 % výpočtového základu, tj. 1369 Kč. Teoretická výše procentní výměry důchodu činí celkem 7356 Kč. Teoretická výše základní výměry důchodu činí 1470 Kč. Z teoretické výše základní a procentní výměry důchodu byla orgánem sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra podle čl. 46 odst. 2 písm. b) Nařízení určena skutečná výše dávky, která od 1. 1. 2007 činí 2700 Kč měsíčně (dílčí procentní výměra starobního důchodu 2126 Kč a dílčí základní výměra starobního důchodu 425 Kč měsíčně). Skutečná výše českého dílčího starobního důchodu byla stanovena podle poměru délky dob českého důchodového pojištění k celkové délce dob pojištění v České republice a ve Slovenské republice, tj. koeficientem 0,2889. Článek 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení je součástí přílohy č. III. Nařízení, jehož aplikace má přednost před aplikací vnitrostátního národního práva a je výjimkou ze zásady rovnosti zacházení uvedenou v čl. 3 odst. 3 Nařízení, platí podle čl. 7 odst. 2 písm. c) tohoto Nařízení. Precedenční postup podle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 252/04, ze dne 25. 1. 2005, nemůže být aplikován do doby, než budou v návaznosti na završení soudního přezkoumání příslušného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v této věci gestorem právní úpravy upřesněny a metodicky sjednoceny podrobnosti jeho realizace. Starobní důchody nemohou být přiznávány na základě nálezu Ústavního soudu, ale podle zákona o důchodovém pojištění, do kterého budou promítnuty požadavky Ústavního soudu směřující k odstranění žalobkyní namítané diskriminace. Nařízení, zejména jeho článek 48, nebylo v tomto řízení opomenuto, neboť žádost byla k dalšímu řízení o starobní důchod v originále předána ústředí Sociální pojišťovny v Bratislavě ve Slovenské republice. Orgánem sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra České republiky nemůže být podle českého práva přiznán pouze jediný celkový starobní důchod. Takový postup nepředpokládá ani uváděný nález Ústavního soudu. V podané žalobě žalobkyně uvedla, že od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1992 (do 31. 12. 1992 dle Rozkazu č. 268 ze dne 11. 11. 1992) byla ve služebním poměru u Federálního ministerstva vnitra, pracoviště jazykového institutu v Bratislavě. Zdůraznila, že její služební poměr u Federálního ministerstva vnitra podle Rozkazu č. 268 trval do 31. 12. 1992 a zanikl v důsledku rozpadu společného státu. V roce 1994 se přestěhovala do Brna, požádala o trvalý pobyt a dne 6. 6. 1994 jí bylo uděleno české občanství. Po dosažení důchodového věku (1. 10. 2003) v červenci 2006 požádala o přiznání starobního důchodu od 2. 1. 2006. Domnívala se, že jí celý starobní důchod bude přiznán a vyplácen orgánem sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR. Poté, co se dozvěděla, že jí bude přiznán dílčí starobní důchod, podala dne 4. 6. 2007 žádost, aby v jejím případě bylo postupováno v souladu s nálezy Ústavního soudu, podle nichž je postup podle čl. 20 Smlouvy diskriminační. Žalobkyně se dále dovolávala rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ads 15/2003 a sp. zn. 6 Ads 53/2003, kde byla respektována zásada uvedená v čl. 5 Evropské prozatímní úmluvy, podle něhož ustanovení této dohody neomezují ustanovení žádných vnitrostátních zákonů, mezinárodních smluv, které jsou pro oprávněné osoby příznivější. Nařízení neřeší otázku nároků odvozených dob zaměstnání v jednom státě, který se poté rozdělil, a aplikace jeho článku 94 upravující možnost počítání důchodu není v jejím případě možná, a není myslitelná diskriminující úprava, která by vedla ke snížení nároků odvozených z dob zaměstnání ve „vlastním“ státě. Žalobkyně dále popsala zásady a principy, z nichž vycházel nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 252/04 a nález II. ÚS 405/2002. Namítala dále, že při vyřizování její žádosti byl opomenut čl. 48 Nařízení Rady EEC 574/72, podle něhož „...... poté, co dostala (prošetřující instituce) všechna rozhodnutí, prošetřující instituce je sdělí žadateli v jeho jazyku formou souhrnného oznámení, ke kterému budou připojena výše uvedená rozhodnutí. Lhůty stanovené pro odvolání začnou běžet pouze od data, kdy žadatel obdrží souhrnné oznámení“. Žalobkyně žádala, aby její případ byl řešen nikoliv co by všeobecný, ale jako konkrétní a hodný zřetele v souladu s nálezy Ústavního soudu. Navrhovala, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 3. 2008, č. j. 41 Cad 183/2007 – 30, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 1904 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně žije na území České republiky a je státní občankou České republiky. Soud poukázal na nález I. ÚS 4/2006 ze dne 20. 3. 2007 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 3 Ads 2/2003, ze dne 24. 10. 2007 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu se zákonem. Postavil se na stanovisko, že případ žalobkyně je totožný s případem žalobkyně A. W., který byl řešen nálezem Pl. ÚS 4/06 pouze s tím rozdílem, že žalobkyně nepožadovala přiznání předčasného starobního důchodu podle § 31 zák. č. 155/1995 Sb., ale starobního důchodu podle § 29 téhož zákona. Soud poté citoval záv