6 Ads 30/2008 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 30/2008- 57 - text č. j. 6 Ads 30/2008 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D. v právní věci žalobce: V. P., zastoupeného JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II/1062, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce jako stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2007, č. j. 2 Cad 113/2006 – 18, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2007, č. j. 2 Cad 113/2006 – 18, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále stěžovatel) včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále městský soud), kterým městský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Magistrátu hl. m. Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví ze dne 2. 11. 2006, č. j. MHMP 334093/2006 a rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 6 ze dne 26. 7. 2006, č. j. MCP6 055370/2006 R/OSPP/02166/2006 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o přiznání peněžité dávky sociální péče z důvodu, že stěžovatel požádal o dávku vzniklou mu jako náklady na bydlení ve výši 2262 Kč za měsíc květen roku 2006 až dne 26. 6. 2006 a dávka, na kterou vzniká nárok rozhodnutím správního orgánu může být, v souladu s ustanovením § 94 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění platném a účinném v době rozhodování správních orgánů (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“), přiznána a vyplácena nejdříve od počátku měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o poskytnutí této dávky. Městský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně s odůvodněním, že žalobce uplatnil nárok na přiznání dávky na bydlení za měsíc květen 2006 teprve žádostí ze dne 14. 6. 2006, a proto mu tato dávka nemohla být přiznána s ohledem na ustanovení § 94 odst. 3 zákona o sociálním zabezpečení, ve znění rozhodném pro projednávanou věc, neboť toto ustanovení neumožňuje zpětné přiznání nároku na dávku. Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností jednak z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem v předcházejícím řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jednak z důvodu, že skutková podstata z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a dále z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatel konkrétně uvádí, že odůvodnění rozsudku tím, že žádost o dávku uplatnil až podáním ze dne 14. 6. 2006 a že ustanovení § 94 odst. 3 zákona o sociálním zabezpečení brání vyhovění této žádosti, je chybné, neboť ustanovení citovaného paragrafu se podle jeho názoru nevztahuje na nárokové dávky s výjimkou dávky dle § 80 zákona o sociálním zabezpečení. Stěžovatel napadá i stanovisko městského soudu, že neobstojí jeho (stěžovatele) odkaz na ustanovení § 80 zákona o sociálním zabezpečení, neboť ustanovení § 75 – § 85 zákona o sociálním zabezpečení byla zrušena zákonem č. 160/1993 Sb. Dle stěžovatele ke zrušení ustanovení § 75 – § 80 zákona o sociálním zabezpečení došlo až zákonem č. 109/2006 Sb., s účinností od 1. 1. 2007. Jako poslední stížní námitku stěžovatel uvádí, že soudní řízení vykazovalo vadu řízení, neboť městský soud rozhodl bez nařízení jednání i přesto, že stěžovatel ve svém vyjádření nesouhlasil s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil. Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Nejvyšší správní soud se při přezkoumávání podané kasační stížnosti zaměřil nejprve na stížní námitku vady řízení před městským soudem ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., kterou stěžovatel spatřuje v tom, že městský soud rozhodl bez nařízení jednání i přesto, že stěžovatel ve svém vyjádření nesouhlasil s tím, aby soud bez nařízení jednání rozhodl. Nejvyšší správní soud v projednávané věci 6 Ads 30/2008 požádal městský soud o zaslání vyjádření stěžovatele ze dne 26. 6. 2007 týkající se žádosti o nařízení jednání ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cad 113/2006, které bylo údajně založeno omylem do jiného spisu téhož městského soudu, a to spisu sp. zn. 2 Cad 112/2006. Městský soud k výše uvedené žádosti zaslal Nejvyššímu správnímu soudu celý svůj spis sp. zn. 2 Cad 112/2006. Ze soudního spisu městského soudu v přezkoumávané věci 2 Cad 113/2006 a ze soudního spisu zaslaného městským soudem Nejvyššímu správnímu soudu ve věci sp. zn. 2 Cad 112/2006 lze zjistit pro rozhodnutí následující významné skutečnosti: Ve spisu městského soudu sp. zn. 2 Cad 113/2006 (dále též „v přezkoumávané věci“) je založena obálka označená č. j. 2 Cad 113/2006 - 9, 12 s vyznačením doručení stěžovateli dne 12. 7. 2007 současně s písemností „Výzva a poučení podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s.“ (Výzva obsahuje i Poučení účastníků podle ustanovení § 8 odst. 1, 2 a 5 s. ř. s.) označenou č. j. 2 Cad 113/2006 - 12. Uvedenou písemností byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení této písemnosti zaslal městskému soudu vyjádření ohledně rozhodnutí o věci samé bez jednání. V přezkoumávané věci se ve spisu městského soudu nachází také reakce stěžovatele na výše uvedenou písemnost, a to e-mailová odpověď ze dne 18. 7. 2007. Stěžovatel zde reaguje jen na zaslání stejnopisu Vyjádření žalovaného a jeho argumentace se vztahuje pouze k přezkumu rozhodnutí ve věci vyloučení pracovníka, tedy věci, která byla předmětem řízení před městským soudem pod sp. zn. 2 Cad 112/2006, i přesto, že stěžovatel v předmětu své zprávy uvedl „K čj. 2 Cad 113/06“. Ve spisu městského soudu sp. zn. 2 Cad 112/2006 je založena reakce stěžovatele na písemnost „Výzva a poučení podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s.“. Tato písemnost byla stěžovateli doručena společně s Vyjádřením žalovaného dne 8. 6. 2007. Stěžovatel na uvedenou písemnost reagoval e-mailovým podáním odeslaným dne 26. 6. 2007 s označeným předmětem „2 Cad 112/2006“, kde se vyjádřil jak k vyjádření žalovaného k věci vedené pod sp. zn. 2 Cad 113/2006, tak i k „Výzvě“ městského soudu, když uvedl, že je s ohledem na jeho argumentaci dán důvod k vyhovění žalobě, v opačném případě žádá o ústní jednání. Ze soudního spisu sp. zn. 2 Cad 112/2006 Nejvyšší správní soud dále zjistil, že na rubu písemnosti „Výzva a poučení podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s.“ je poznámka parafována zřejmě vyšším soudním úředníkem městského soudu (shodná s parafou osoby odpovídající za správnost vyhotovení Výzvy), že dne 20. 6. 2007 bylo zjištěno, že bylo prohozeno Vyjádření žalovaného s věcí 2 Cad 113/2006, a že nesprávné vyjádření bylo vyjmuto a zažurnalizováno správně. V soudním spisu sp. zn. 2 Cad 112/2006 je taktéž založena e-mailová zpráva stěžovatele doručená na podatelnu městského soudu dne 11. 10. 2007, kde stěžovatel uvádí, že při nahlédnutí do spisu zjistil, že jeho vyjádření z 26. 6. 2007, doručené v listovní formě následující den, bylo omylem založeno do spisu 2 Cad 112/06 (kde je na č. l. 17) a přitom bylo i kanceláří zjištěno, že byly zaměněny sp. zn. ve výzvách ve věcech 2 Cad 112/06 a 113/06. Stěžovatel prosí městský soud, aby předmětné vyjádření bylo zařazeno do spisu 2 Cad 113/06. S ohledem na výše uvedené, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud rozhodl o věci sp. zn. 2 Cad 113/2006 bez nařízení jednání, i přesto, že z vyjádření stěžovatele je patrný nesouhlas s takovým projednáním věci. Pochybení stěžovatele při označení věci, které se týká jeho podání, bylo způsobeno pochybením městského soudu při prohození Vyjádření žalovaného ve věci 2 Cad 113/2006 a Vyjádření žalovaného ve věci 2 Cad 112/2006. Za této situace Nejvyšší správní soud shledal důvodnou kasační námitku vady řízení před městským soudem, spočívající v rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že městský soud pochybil, rozhodl-li o věci bez nařízení jednání za situace, kdy zaměnil Vyjádření žalovaného zaslaného stěžovateli v obálce současně s „Výzva