1 Afs 58/2009 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 58/2009- 541 - text 1 Afs 58/2009 - 592 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) PHARMOS, a. s., se sídlem Těšínská ulice 1349/296, Ostrava, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Křížová 18, Brno, b) GEHE Pharma Praha, spol. s r. o., se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, zastoupeného Liborem Prokešem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, c) PHOENIX lékárenský velkoobchod, a. s., se sídlem K pérovně 945/7, Praha 10, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Platnéřská 2, Praha 1, d) Alliance Healthcare s. r. o., se sídlem Podle Trati 624/7, Praha 10, zastoupeného Dr. Radanem Kubrem, advokátem se sídlem Jáchymova 2, Praha 1, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobách proti rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 8. 2007, č. j. R 013, 021/2007/0115511/2007/310, č. j. R 014, 026/2007/01-15448/2007/310, a ze dne 12. 11. 2007, č. j. R 002, 005007/2007/0120917/2007/310, v řízení o kasačních stížnostech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2009, č. j. 62 Ca 43/2007 - 216, t a k t o : I. Kasační stížnosti s e z a m í t a j í . II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí správního orgánu [1] Výše uvedeným rozhodnutím ze dne 12. 11. 2007 předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) změnil výrokové části č. I. a II. rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2006, č. j. S60/06-22189/06-300 (dále též „meritorní rozhodnutí žalovaného“), tak, že deklaroval porušení zákazu jednání ve vzájemné shodě stanoveného v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), v období od 30. 1. 2006 do 29. 3. 2006 (rozsah tohoto období se u jednotlivých žalobců lišil), žalobci tím, že svým jednáním narušili hospodářskou soutěž na relevantním trhu velkoobchodní distribuce léčiv do lékáren, a dále podle § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže uložil žalobci a) pokutu 18 638 000 Kč, žalobci b) pokutu ve výši 16 831 000 Kč, žalobci c) pokutu ve výši 53 736 000 Kč a žalobci d) pokutu ve výši 23 859 000 Kč. Zakázaného jednání se žalobci dopustili tím, že v období od 30. 1. 2006 do 14. 2. 2006 si při svých osobních a písemných kontaktech navzájem zprostředkovali společný zájem koordinovaným postupem ukončit od 15. 2. 2006 dodávky plného sortimentu léčiv do Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou v Praze, Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze a do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, a následně poskytovat uvedeným nemocnicím jen dodávky tzv. vitálních léčiv se zkrácenými lhůtami splatnosti, a tím, že tento koordinovaný postup od 15. 2. 2006 také realizovali, a to žalobce a) od 15. 2. 2006 do 20. 2. 2006 včetně a od 1. 3. 2006 do 12. 3. 2006 včetně, žalobci b) a c) od 15. 2. 2006 do 29. 3. 2006 včetně, a žalobce d) od 15. 2. 2006 do 13. 3. 2006 včetně. [2] Již předtím předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 22. 8. 2007, č. j. R 013, 021/2007/0115511/2007/310, zamítl rozklady žalobců a) a c) a potvrdil opravné rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2006, č. j. S 60/06-22792/06-300. Jím žalovaný dle § 70 správního řádu ve výrokové části I. svého meritorního rozhodnutí ze dne 14. 12. 2006, v textu „PHARMOS, a. s. od 15. 2. 2006 do 20. 2. 2006 včetně a od 1. 3. 2006 do 12. 3. 2003 včetně“ opravil označení roku 2003 na 2006. [3] Dále předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 22. 8. 2007, č. j. R 014, 026/2007/0115448/2007/310, zamítl rozklady žalobců a) a c) a potvrdil opravné usnesení žalovaného ze dne 29. 12. 2006, č. j. S 60/06-22806/06-300. Jím žalovaný dle § 70 správního řádu v odůvodnění svého meritorního rozhodnutí ze dne 14. 12. 2006 opravil 54 písařských chyb (zřejmých nesprávností). II. Rozsudek krajského soudu [4] Žaloby, jimiž žalobci brojili proti výše uvedeným rozhodnutím předsedy Úřadu [proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12. 11. 2007 (dále též „meritorní rozhodnutí předsedy Úřadu“) podali jednotlivé žaloby všichni žalobci, obě rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 22. 8. 2007 pak žalobou napadl pouze žalobce c)], krajský soud zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. [5] Pokud jde o rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 22. 8. 2007, č. j. R 013, 021/2007/0115511/2007/310, krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že jak z odůvodnění, tak z celého zbylého obsahu výroku meritorního rozhodnutí žalovaného, zřetelně vyplývá, že posuzováno bylo jednání žalobců v období roku 2006. S ohledem na tento kontext pak byl údaj „12. 3. 2003“ ve výroku zřejmou nesprávností. Oprava se přitom nedotkla smyslu ani materiálního obsahu výroku meritorního rozhodnutí žalovaného a nezměnila tak charakter deklarovaného správního deliktu. Oprava odpovídá též logice, neboť rok s nižším číselným označením nemůže následovat po roce s číselným označením vyšším. [6] Co se týče rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 22. 8. 2007, č. j. R 014, 026/2007/0115448/2007/310, krajský soud shledal, že byly opravovány výlučně chyby písařské, ať už vznikly nepozorností žalovaného, v důsledku provádění obvyklých automatických oprav či kombinací obojího. Celkem 54 písařských chyb sice může prima facie vyvolávat dojem zmatečnosti odůvodnění, nicméně při bližším zkoumání jejich charakteru je rozhodující, že oprava žádné chyby jednotlivě ani všech těchto chyb v celkovém kontextu odůvodnění meritorního rozhodnutí žalovaného nijak materiálně nezměnila obsah původního textu odůvodnění. Žádná z provedených oprav zároveň objektivně nevyvolala sporné otázky ohledně jejích pravých důvodů. [7] Při přezkumu meritorního rozhodnutí předsedy Úřadu se krajský soud zabýval v prvé řadě namítanými procesními vadami v řízení před žalovaným. Pokud šlo o otázku zahájení správního řízení, označil úvahy o „politickém tlaku“ na žalovaného spekulativními. Pro soud bylo rozhodující, že v okamžiku zahájení správního řízení měl žalovaný dostatek vstupních indicií, přičemž § 21 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže připouští zahájení správního řízení z moci úřední. Bližší podmínky však zákony neupravují, jediný udržitelný je proto takový výklad, podle něhož lze sankční deliktní správní řízení pro porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže zahájit pouze v případě, je-li dáno důvodné podezření z porušení tohoto zákona. Tak tomu bylo i v souzené věci, o čemž svědčí podklady obsažené ve správním spisu (viz jeho část „P“), jež se posléze staly faktickým návodem pro žalovaného ohledně směru dokazování v rámci správního řízení po jeho zahájení. Šlo zejména o informace z médií, ale i o konkrétní podání poukazující na jednání žalobců. [8] Dále se soud obšírně zabýval povahou samotného oznámení o zahájení správního řízení, přičemž zejména konstatoval, že z tohoto úkonu musí zřetelně vyplývat obsah a rozsah „obvinění“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.), tedy již z prvního úkonu v rámci deliktního sankčního správního řízení zahajovaného ex offo musí být jasně seznatelné, jaké jednání bude v rámci správního řízení posuzováno. V daném případě byl rozsah a obsah „obvinění“ vymezen dostatečně a žalovaný respektoval i principy plynoucí k této problematice z judikatury Evropského soudu pro lidská práva i Nejvyššího správního soudu. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 6. 3. 2006 je zřejmé, že předmětem správního řízení bylo ukončení dodávek léčiv do nemocničních lékáren, byly konkretizovány též dotčené nemocniční lékárny, dále mělo být posuzováno i nastavení obchodních podmínek pro dodávky léčiv do nemocničních lékáren obecně, přičemž tato jednání měla být posuzována z pohledu možného porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to buď jako dohoda v užším smyslu nebo jednání ve vzájemné shodě. Z následných reakcí žalobců nevyplynulo, že by skutkovému vymezení rozsahu správního řízení neporozuměli. [9] Takto vymezený obsah a rozsah „obvinění“, a tím i rámec správního řízení, nebyl překročen ani následnými úkony žalovaného, tj. ani upřesněním předmětu správního řízení ze dne 25. 9. 2006. Žalovaný tedy dále vedl řízení o stejném skutku, pouze k vymezení obchodních podmínek upřesnil, že se jedná o obchodní podmínky spočívající ve zkrácení lhůt splatnosti následných dodávek tzv. vitálních léčiv. Tato změna nevyvolala jakoukoli faktickou změnu směřování správního řízení, nejvýše žalobcům umožnila optimalizaci procesních úkonů. Nijak se tak nemohla nepříznivě projevit na procesních právech žalobců. Újmu na právech žalobců pak nemohla způsobit ani skutečnost, že žalovaný operoval s institutem formulačně neznámým, a sice s „upřesněn