2 Afs 129/2009 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 129/2009- 90 - text 2 Afs 129/2009 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce WEST BROKERS, a. s., se sídlem Plzeň, Slovanská 100, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, proti žalované České národní bance, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 28, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2009, č. j. 7 Ca 87/2006 – 52, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2009, č. j. 7 Ca 87/2006 – 52, s e z r u š u j e a věc s e tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí prezídia Komise pro cenné papíry ze dne 18. 1. 2006, č. j. 10 SoO/4/2005/2. Tímto rozhodnutím, ve spojení s rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 29. 9. 2005, č. j. 51 So/52/2005/9, byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč, a to za spáchání správního deliktu ve smyslu ustanovení § 157 odst. 1 písm. f), zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění platném do 7. 3. 2006 (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), kterého se dopustil tím, že v souvislosti s organizováním veřejné nedobrovolné dražby nepřevzatých listinných akcií společnosti Stavební podnik Klatovy, a. s., konané dne 23. 12. 2004, stanovil nejnižší podání na základě odhadu ceny předmětu dražby, který nebyl způsobilý určit obvyklou cenu dražených akcií v místě a čase veřejné dražby. Městský soud rozhodnutí prezídia Komise pro cenné papíry shora uvedeným rozsudkem zrušil a věc vrátil žalovanému (který je, po zrušení Komise pro cenné papíry, subjektem, na kterého ex lege přešla její kompetence) k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že důvodem pro zrušení rozhodnutí prezídia Komise pro cenné papíry byla jeho nepřezkoumatelnost, ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Tu městský soud spatřoval jak ve vadách jeho výrokové části, tak i v rozpornosti odůvodnění. Uvedl, že pokud je prvostupňové sankční rozhodnutí v rámci přezkumu druhostupňovým orgánem měněno, musí být i v druhostupňovém rozhodnutí uvedeno, jaká zákonná povinnost byla účastníkem řízení porušena. Odkaz na ustanovení § 157 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu (jak tomu bylo v dané věci) nepostačuje, neboť toto ustanovení toliko odkazuje na porušení jiných zákonných povinností; ve výroku druhostupňového rozhodnutí však není uvedeno, jakých. Městský soud dále, s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zdůraznil nutnost jednoznačné identifikace postihovaného skutku tak, aby jej nebylo lze zaměnit se skutkem jiným. V případě rozhodnutí prezídia Komise pro cenné papíry není z jeho výroku ani odůvodnění zřejmé, jakou povinnost žalobce porušil, jakého deliktu se tím dopustil a na základě čeho mu byla uložena sankce. Pokud jde o vytýkanou rozpornost odůvodnění, městský soud uvedl, že na „straně 4 odst. 2, 7“ druhostupňového rozhodnutí bylo žalobci vytýkáno porušení odborné péče dražebníka, na „straně 9 odst. 2“ však bylo konstatováno, že je postihován za stanovení nejnižšího dražebního podání, na základě nepřezkoumatelného znaleckého posudku. V těchto skutečnostech městský soud spatřuje vnitřní rozpornost odůvodnění i rozpor odůvodnění s výrokem rozhodnutí. V rámci úvah o nepřezkoumatelnosti městský soud konečně konstatoval, že odkaz výroku prvostupňového rozhodnutí na porušení ustanovení § 47 odst. 15 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění do 10. 5. 2005 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“) je nepřípadný, neboť neodpovídá skutku, který byl žalobci kladen za vinu. I přes konstatovanou nepřezkoumatelnost druhostupňového rozhodnutí městský soud dále uvedl, že samotné porušení ustanovení § 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách [na které, ve spojení s ustanovením § 157 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, odkazuje prvostupňové rozhodnutí] spočívající v tom, že znalecký posudek nedokládá obvyklou cenu předmětu dražby, ještě nic nevypovídá o důsledcích, které tato skutečnost má pro zúčastněné osoby. Vytýkaný nedostatek by bez dalšího mohl být snad jen porušením povinností dražebníka jednat s odbornou péčí, to však napadená rozhodnutí, ve smyslu odkazu na konkrétní zákonné ustanovení, neuvádí. Pokud se týká hmotně právní podstaty věci, městský soud aproboval přezkoumatelnost věcných závěrů správních orgánů stran nedostatků znaleckého posudku předloženého při dražbě žalobcem, i jejich pravomoc tyto nedostatky konstatovat. Odmítl přitom argumentaci o možnosti liberace žalobce, který poukazoval na fakt, že předmětný znalecký posudek vypracovala třetí osoba. K tomu uvedl, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách směřuje na povinnosti dražebníka, nikoli zpracovatele posudku. Rozsudek městského soudu napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností opírající se o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Stěžovatel především namítl, že nesouhlasí s názorem městského soudu, dle kterého je výroková část druhostupňového správního rozhodnutí nepřezkoumatelná. K tvrzení, že v tomto rozhodnutí není dostatečně vymezena zákonná povinnost, která měla být žalobcem porušena, uvedl, že porušení povinnosti bylo formulováno jako „stanovení nejnižšího podání na základě odhadu ceny předmětu dražby, který nebyl způsobilý určit obvyklou cenu dražených akcií v místě a čase veřejné dražby“, a je tedy patrné, že žalobce porušil povinnost zajistit odhad ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé, jak mu to ukládal § 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Z tohoto důvodu tedy nemohl dostát ani své povinnosti kvalifikovaně stanovit nejnižší podání, ve smyslu ustanovení § 47 odst. 15 citovaného zákona. Je přitom zcela evidentní, že změna prvostupňového rozhodnutí (kde byla tato právní kvalifikace výslovně uvedena) spočívala pouze ve vypuštění druhého deliktního jednání, za které byl žalobce sankcionován. Městský soud zde zcela přehlíží, že obě správní rozhodnutí spolu tvoří jeden celek. Pokud se postihované skutky v obou správních rozhodnutích shodují, nepovažoval druhostupňový orgán za nutné opakovat již ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedená ustanovení zákona, která byla žalobcem porušena. Stěžovatel dále uvedl, že judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou městský soud odkazuje, se týká nedostatku v popisu (vymezení) skutku ve výroku sankčního rozhodnutí, nikoli však deficitů v jeho právní subsumpci, jak to bylo prezídiu Komise pro cenné papíry vytýkáno napadeným rozsudkem. Stěžovatel dále vyjádřil podiv nad tím, jak mohl městský soud přezkoumávat závěry obou správních rozhodnutí meritorně za situace, kdy konstatoval nepřezkoumatelnost druhostupňového rozhodnutí. Dle jeho názoru, pokud je rozhodnutí nepřezkoumatelné, je takový postup z povahy věci vyloučen. Pokud jde o druhý důvod nepřezkoumatelnosti – rozpornost odůvodnění druhostupňového rozhodnutí – stěžovatel zde žádný vytýkaný rozpor nenalézá. Pokud bylo totiž druhostupňovým rozhodnutím konstatováno, že jednání žalobce bylo porušením odborné péče, přičemž na jiném místě konkrétně vymezil porušení zákonných povinností, nejde o jeho vnitřní rozpornost. Porušení zákona o veřejných dražbách a dražební vyhlášky bylo dle § 157 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu porušením odborné péče. Nekvalifikované stanovení ceny v místě a čase obvyklé (a tím i nejnižšího dražebního podání) bylo porušením konkrétních ustanovení zákona o veřejných dražbách, tedy porušením povinnosti jednat s odbornou péčí dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Nemůže jít tedy o rozpor výroku s odůvodněním, ani o vnitřní rozpor odůvodnění, neboť pojem odborné péče v sobě zahrnuje i povinnost dodržovat zákon o veřejných dražbách. Pokud jde o věcné posouzení deliktního jednání žalobce městským soudem, stěžovatel uvedl, že vytýká-li rozsudek postupu prvostupňového orgánu, že při právním hodnocení věci ustal pouze na konstatování nedostatků znaleckého posudku, aniž by však hodnotil, zda cena v něm uvedená skutečně neodpovídá ceně obvyklé, nelze mu přisvědčit. Taková námitka především vůbec nebyla namítána v žalobě a městský soud tak vykročil mimo rozsah přezkumu, vymezený žalobními body. K věci samé stěžovatel i přesto uvedl, že se prvostupňový orgán touto otázkou skutečně zabývat nemusel, neboť pro konstatování porušení povinnosti postačí, pokud má posudek zjevné vady, v jejichž důsledku nemůže obstát z hlediska požadavků zákona na odborné stanovení ceny. Zajištění odhadu ceny v místě a čase obvyklé nelze pojímat ve smyslu arbitrárního či zcela náhodného stanovení ceny; trpí-li posudek vadami, nejde o odborný odhad a je zjevné, že pokud by odhad znalce odpovídal skutečné ceně v místě a čase obvyk