2 As 55/2010 — Nejvyšší správní soud

2 As 55/2010- 167 - text 2 As 55/2010 - 179 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, zastoupeného Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem AK Rödl & Partner, v. o. s., se sídlem Platnéřská 2, Praha 1, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Za Opravnou 6, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2009, č. j. 9 Ca 264/2007 - 93, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah kasační stížnosti [1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ředitelky Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Praze (dále jen „žalovaná“) ze dne 12. 2. 2007, ev. č. 307-OP/2007/1/OK. Tímto rozhodnutím nebylo vyhověno stěžovatelovým námitkám proti protokolu č. P001-10444/07, o výsledku kontroly dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu, ze dne 17. 1. 2007. Opatřeními C a D tohoto protokolu mu bylo uloženo stáhnout ze svých prodejen máslo, v jehož označení se vyskytuje spojení „čerstvé máslo“ a přitom jeho datum použitelnosti přesahuje dvacet dní. [2.] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když namítá nesprávné posouzení právní otázky a nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. [3.] Stěžovatel kritizuje, že napadený rozsudek a jemu předcházející rozhodnutí žalované jsou v rozporu s volným pohybem zboží podle Smlouvy o založení ES (Pozn. soudu: v současnosti se jedná o Smlouvu o fungování Evropské unie, dále též SFEU. Rovněž v jiných ohledech bude v rozsudku dále respektována změna názvosloví daná nabytím účinnosti tzv. Lisabonské smlouvy dnem 1. 12. 2009, tedy po podání kasační stížnosti), vtažené do českého právního řádu článkem 10 Ústavy ČR; a také podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, zejména podle jejího článku 5 odst. 1 písm. b) umožňujícího v členském státě prodeje používání prodejního názvu, pod kterým je výrobek legálně vyráběn a uváděn na trh v členském státě výroby. [4.] Stěžovatel konkrétně připomíná, že v případě jím prodávaného belgického másla nemohlo dojít k záměně s jinou potravinou a bylo proto namístě aplikovat zásadu vzájemného uznávání a vzájemné důvěry mezi členskými státy EU. I pokud by použití prodejního názvu u tohoto másla neumožňovalo spotřebitelům zjistit skutečnou povahu potraviny, bylo by namístě požadovat doplnění dalších popisných informací, nikoli však nařídit zákaz obchodování s takto označeným výrobkem. Naopak za nepoužitelné označuje stěžovatel ustanovení písmene c) téhož odstavce směrnice, podle něhož se ve výjimečných případech prodejní název používaný v členském státu výroby nepoužije v členském státu prodeje, pokud se potravina, kterou označuje, liší svým složením nebo výrobou od potraviny známé pod dotyčným názvem do té míry, že by ustanovení písmene b) nezajistilo v členském státu prodeje správné informování spotřebitelů. V daném případě se ale belgické máslo způsobem výroby ani složením neliší od másla vyráběného v ČR, takže toto ustanovení je nepoužitelné, stejně jako ustanovení článku 18 odst. 2 směrnice č. 2000/13, stanovící některé důvody výjimek ze zákazu omezování obchodu s potravinami stanoveného v článku 18 odst. 1. [5.] Principy zakotvené v této směrnici pak byly promítnuty do českého práva prostřednictvím ustanovení § 11a zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (dále jen „zákon o potravinách“), který obsahuje v odst. 2 i výjimky z důvodu „ochrany oprávněného národního zájmu“ v neharmonizované oblasti, což je ale vymezení rozporné s unijním právem. To totiž umožňuje omezit volný pohyb zboží pouze z důvodů vymezených ve smlouvě a z důvodů tzv. kategorických požadavků. Oblast označování potravin navíc byla na unijní úrovni harmonizována (na jiném místě kasační stížnosti ale stěžovatel uvádí, že používání přívlastku „čerstvý“ harmonizováno není), takže se ustanovení § 11a zákona o potravinách neuplatní a omezení pohybu zboží lze uložit pouze z důvodů předpokládaných směrnicí. Nadto stěžovatel namítá, že v ustanovení § 6 odst. 8 cit. zákona, připouštějícím jako vyhovující i názvy potravin nevyvolávající pochybnosti spotřebitele a zároveň „běžně používané po delší dobu“ v zemi původu, byl chybně transponován článek 5 směrnice č. 2000/13. [6.] Stěžovatel dále namítá, že úprava provedená vyhláškou č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, s níž bylo označení jím prodávaného másla v rozporu, je závazná pouze pro domácí výrobce uvádějící své výrobky na český trh podle českých předpisů. Následování argumentace žalované by naopak vedlo k tomu, že by každý členský stát mohl obcházet sekundární právo EU. To dokládá příkladem, že by česká „čerstvá“ másla, splňující v souladu s touto vyhláškou požadavek, že mají datum spotřeby do dvaceti dnů od data výroby, nemohla být obchodována v zemi, kde by toto označení mohla nést pouze másla určená ke spotřebě do devatenácti dnů od data výroby. [7.] Dále stěžovatel tvrdí, že směrnice č. 2000/13 byla transponována do zákona o potravinách, a nikoliv do vyhlášky č. 77/2003 Sb., jak uvádí žalovaná tvrdící, že porušení této vyhlášky je i porušením unijního práva. Stěžovatel také připomíná, že tato unijní úprava se vztahuje i na jím prodávané máslo, jelikož rozhodujícím kritériem pro aplikaci unijní a nikoliv české úpravy není tuzemský původ obchodního řetězce, jímž argumentoval městský soud, ale zahraniční původ výrobce nebo dovozce. Odmítá argumentaci článkem 6 nařízení Rady (ES) č. 2991/94 ze dne 5. prosince 1994, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky, podle něhož mohou členské státy přijmout nebo zachovat vnitrostátní předpisy stanovující různé jakostní úrovně. Podle městského soudu je takovou jakostní úrovní i označení „čerstvé máslo“, od nějž český spotřebitel očekává, že bude mít dobu trvanlivosti kratší dvaceti dnů. Stěžovatel ovšem namítá, že běžný český spotřebitel neví, jakou trvanlivost má čerstvé máslo podle českých předpisů, nemluvě o nemalém množství cizinců žijících v ČR, jež soud jistě nehodlá z kategorie běžných spotřebitelů vyloučit. [8.] V části kasační stížnosti namítající nepřezkoumatelnost stěžovatel nejprve brojí proti tomu, že opatření žalované nebylo dostatečně odůvodněno, neboť v něm nebylo uvedeno, v čem spočívá oprávněný národní zájem ve smyslu § 11a odst. 2 zákona o potravinách. Žalovaná též nevysvětlila, proč se odchýlila od příkazu unijního práva zvolit co nejméně restriktivní opatření a proč neuložila opatření souladné s požadavky směrnice. [9.] Konečně pak stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces a zákonného soudce, jehož se měl městský soud dopustit tím, že nepoložil předběžnou otázku k Soudnímu dvoru EU podle čl. 267 SFEU, přestože sám soudní senát při ústním jednání uvedl, že je tato problematika složitá a z žaloby vyplývalo, že Ministerstvo zemědělství má v této záležitosti jiný názor než žalovaná a městský soud. [10.] Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby byl rozsudek (pozn. soudu: v kasační stížnosti zjevně chybně označen jako usnesení) městského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované [11.] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala, že čerstvým máslem je máslo dvacet dnů od data výroby, přičemž takto vymezená jakostní úroveň másla vychází z výrobních zkušeností a tradic, které prokázaly charakteristické znaky čerstvosti vázané na dobu ne delší než dvacet dnů ode dne výroby produktu. Stěžovateli žalovaná vytýká, že pomíjí oprávněný zájem spotřebitele, který se odráží v druhé části článku 6 odst. 1 nařízení č. 2991/94. ČR využila možnosti dané tímto ustanovením, tedy stanovit různé jakostní úrovně, a definovala, za jakých podmínek lze používat označení „čerstvé máslo“, přičemž jeho používání na másle s datem použitelnosti přesahujícím dvacet dní od data výroby je hodnoceno jako klamání spotřebitele. Žalovaná odmítá, že by jejím postupem byl omezován volný pohyb zboží. Nic nebrání tomu, aby na trh bylo uváděno máslo s označením „máslo čerstvé“, bude-li se jednat o výrobek s datem použitelnosti do dvaceti dnů od data výroby, nebo výrobek označený toliko jako „máslo“, bude-li tuto dobu přesahovat. [12.] Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhuje, aby byla