2 As 77/2010 — Nejvyšší správní soud

2 As 77/2010- 82 - text 2 As 77/2010 - 82 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. A., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem Čechova 951/II, Rokycany, proti žalované: Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, se sídlem Slovanská alej 26, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2010, č. j. 57 A 14/2010 – 36, t a k t o : I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému advokátovi JUDr. Jaroslavu Bártovi s e n e p ř i z n á v á odměna a úhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : [1.] V záhlaví označeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň (dále jen „žalovaný“) ze dne 3. 2. 2010, č. j. CPPL-3101-/ČJ-2010-034003, kterým bylo rozhodnuto o zajištění stěžovatele podle ust. § 124 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [2.] Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatel nebyl v mezích žalobních bodů zkrácen na svých právech rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem, jelikož z rozhodnutí o zajištění vyplývá, že jej žalovaný zajistil z důvodu možného maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Soud konstatoval, že žalovaný dostatečně odůvodnil, v čem takové nebezpečí spatřuje, a to v neoprávněném pobytu stěžovatele na území České republiky bez platného víza nebo oprávnění k pobytu v době od 13. 2. 2009 do 2. 2. 2010, a to aniž by se zajímal o legalizaci svého pobytu. Dále bylo zmíněné nebezpečí zjištěno v tom, že se stěžovatel v České republice zdržoval na adrese, kterou cizinecké policii nenahlásil a naopak na adrese, kterou cizinecké policii uvedl jako adresu svého pobytu v České republice, se od počátku svého pobytu nezdržoval. V řízení o prodloužení pobytu nepřebíral korespondenci důležitou pro jeho další pobyt a po celou dobu podání žádosti o prodloužení pobytu nekomunikoval s příslušným útvarem cizinecké policie. Z toho soud dovodil, že zákonné důvody pro zajištění žalobce byly naplněny. [3.] V kasační stížnosti podané proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě stěžovatel namítá, že dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“) Krajský soud v Plzni nesprávně posoudil a interpretoval zákonné ustanovení, podle kterého byl stěžovatel zajištěn, a zároveň dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. přehlédl zásadní nedostatky správního rozhodnutí, které bylo stěžovatelem napadáno – především nedostatečné odůvodnění rozhodnutí a pochybení ve zjišťování skutkového stavu. [4.] Stěžovatel namítá nesplnění podmínky zajištění dle ustanovení § 124 zákona o pobytu cizinců, konkrétně existence nebezpečí, že by mohl „ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit a ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění“. Stěžovatel nepovažuje odůvodnění rozhodnutí správního orgánu o naplnění druhé podmínky (nebezpečí maření) za dostatečné, neboť souhrn předmětných okolností (stěžovatel se nezdržoval na uvedené adrese, nekomunikoval s úřady a neučinil nic k legalizaci pobytu) je prý pouze účelově shrnut jako přitěžující okolnosti, nicméně ve skutečnosti je to opět rekapitulace chování (a protiprávního jednání), pro které mu bylo uděleno vyhoštění. Stěžovatel má totiž za to, že není správný přístup soudu, který uvedené okolnosti, pro které bylo uděleno správní vyhoštění, chápe současně i jako důvody pro zajištění. [5.] Stěžovatel proto tvrdí, že ačkoliv mu nebylo prodlouženo povolení k pobytu a tedy pobýval na území ČR neoprávněně, nelze zároveň říci, že v době rozhodování o vyhoštění a zajištění v minulosti hrubým způsobem porušil zákon o pobytu cizinců (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 12/2009 - 61). [6.] Stěžovatel dále brojí proti nesprávnému posouzení toho, že v samotném neoznámení adresy pobytu byl zcela nepodloženě spatřován jeho úmysl vyhýbat se styku s úřady. Rovněž se ve své kasační stížnosti odvolává na čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), kde podle písmene f) může být osoba zbavena svobody i v případě zákonného zatčení nebo jiného zbavení svobody osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání. Podle názoru stěžovatele však vyhoštění neprobíhá ani neprobíhalo, jelikož stěžovatel požádal o udělení mezinárodní ochrany, která mu do dne podání kasační stížnosti nebyla udělená a navíc podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění. [7.] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel svým jednáním a nelegálním pobytem na území České republiky naplnil všechny podmínky pro zajištění za účelem správního vyhoštění, v souladu s ustanovením § 124 zákona o pobytů cizinců. Žalovaný nesouhlasí s argumentací stěžovatele odvolávající se na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 12/2009 - 61, neboť stěžovatel nepřicestoval do České republiky poprvé, nýbrž zde pobýval nelegálně a v minulosti již hrubým způsobem porušil zákon o pobytu cizinců a má záznam v rejstříku trestů ČR. Nebyl porušen ani čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že v souladu s ustanovením § 4b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) byl stěžovatel po uplynutí lhůty k zajištění předán do pobytového střediska Ministerstva vnitra. Má proto za to, že bylo postupované v souladu se zákonem o pobytů cizinců. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. [8.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, přičemž sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [9.] Z obsahu správního spisu plynou k uplatněným stížnostním námitkám tyto relevantní skutečnosti: · Stěžovatel přicestoval do České republiky dne 4. 8. 2004 s vízem platným od 29. 7. 2004 do 30. 6. 2005. Následně si platnost víza dvakrát prodloužil, a to až do 30. 6. 2008. · Dne 13. 2. 2009 nabylo právní moc rozhodnutí o zamítnutí prodloužení stěžovatelova pobytu. V období od 4. 8. 2004 do 12. 2. 2009 tedy stěžovatel legálně pobýval na území České republiky a od 13. 2. 2009 až do 2. 2. 2010 zde pobýval již bez platného víza. · Dne 3. 2. 2010 byl stěžovatel uvědomen o zahájení správního řízení ve věci vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1, písm. c) bod 2. zákona o pobytů cizinců. · Stěžovatel se téhož dne k věci vyjádřil tak, že v době před ukončením víza požádal rusky mluvícího muže jménem I. o prodloužení víza a zaplatil mu zálohu 5000 Kč. Asi po týdnu se dozvěděl, že vízum prodloužit nepůjde. Poté zkoušel dvakrát dojít sám na Cizineckou policii v Praze, ale protože tam vždy bylo mnoho lidí a na něj nikdy nezbyl pořadový lístek, pokaždé odešel. Mezitím stále pracoval v zednickém oboru, byť načerno, nicméně peníze potřeboval na obživu. Dne 2. 2. 2010 se v ranních hodinách rozhodl odejít. Stopoval na výjezdu z Prahy směr Plzeň, až mu zastavilo vozidlo s dvěma osobami mluvícími rusky. Dále uvedl, že neví o zamítnutí jeho žádosti o prodloužení pobytu s nabytím právní moci dne 13. 2. 2009 a že má politické problémy, které mu brání vrátit se na území domovského státu po skončení správního řízení. · Rozhodnutím Policie ČR ze dne 3. 2. 2010 bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění z území České republiky na dobu tři roky podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona o pobytu cizinců. · Rozhodnutím Policie ČR ze stejného dne byl stěžovatel zajištěn podle ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytů cizinců. [10.] Na základě shora prezentovaných skutečností dospěl soud k následujícím závěrům. Podle ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je Policie „oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména je-li zjištěno, že cizinec a) se dopustil jednání uvedeného v § 119 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) bodu 6 anebo 7, b) je evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154), nebo c) je nežádoucí osobou zařazenou do informačního systému smluvních států“. [11.] Při posuzování naplnění podmínek předmětného ustanovení v případě stěžov