6 Ao 1/2010 — Nejvyšší správní soud

6 Ao 1/2010- 51 - text 6 Ao 1/2010 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci navrhovatelů: a) doc. Ing. J. D., CSc., b) Ing. V. S., oba zastoupeni JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem, se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2 - Vinohrady, proti odpůrci: Obec Průhonice, se sídlem Květnové nám. 73, Průhonice, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem, se sídlem Dykova 17, Praha 10, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - územního plánu sídelního útvaru Průhonice, jehož závazná část byla vyhlášena vyhláškou obce Průhonice č. 3/2006, v části týkající se pozemku p. č. 236/11 k. ú. Hole u Průhonic a části pozemku p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic (v jeho užším, delším úseku, ohraničeném ulicemi „Pomněnková“ a „V Jezírku“), takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Navrhovatelé se svým návrhem Nejvyššímu správnímu soudu domáhají zrušení opatření obecné povahy - části územního plánu sídelního útvaru Průhonice, schváleného usnesením Zastupitelstva obce Průhonice ze dne 22. 12. 2006, v části týkající se pozemku p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic (v jeho užším a delším úseku, viz. níže) a pozemku p. č. 236/11 k. ú. Hole u Průhonic. Navrhovatelé především k otázce přezkoumatelnosti územních plánu před r. 2007 odkazují na nález Ústavního soudu z 19. 11. 2008, sp. zn. Pl ÚS 14/07. Pozemky p. č. 236/11 a p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic (toto katastrální území platí pro všechna níže uváděná čísla parcel, pokud nebude u čísel parcel uvedeno jinak), jsou v územním plánu stanoveny jako plochy místní obslužné komunikace a současně jako veřejně prospěšná stavba. Navrhovatelka a) je vlastníkem pozemku p. č. 236/11 k. ú. Hole u Průhonic a navrhovatelé jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic. Navrhovatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2005 - 98 z 27. 9. 2005 v otázce nutnosti zkoumání proporcionality zásahu způsobeného opatřením obecné povahy a zejména na právní názor rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v usnesení z 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120: „V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 LZPS), jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona. ... Podmínkou zákonnosti územního plánu, kterou soud vždy zkoumá v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s., je, že veškerá omezení vlastnických a jiných věcných práv z něho vyplývající mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle (zásada subsidiarity a minimalizace zásahu).“ Tyto podmínky nejsou dle navrhovatelů v případě napadeného územního plánu dodrženy. Stanovené funkční využití pozemků p. č. 236/11 a p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic je neodpovídající skutečnému využití těchto pozemků (zahrada), je zcela nevhodné a ničím neodůvodněné a v rozporu se zákonem zasahuje do vlastnických práv způsobem odporujícím výše uvedeným zásadám. Pozemek p. č. 236/11 a p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic je zahradou u rodinného domu navrhovatelky a) a je pod uzavřením bránou, resp. oplocením. Komunikace je tak v rozporu se stávajícím funkčním využitím pozemku a znemožnila by stávající užívání zahrady na tomto pozemku. Situování stavby je nevhodné i z důvodu narušení kvality prostředí, jakož i pohody bydlení v domě navrhovatelky a), a tím i narušení hodnoty území. Jde o klidné místo uprostřed obytné zástavby, do kterého by zcela neodůvodněně byla situována silnice. Ohledně pozemku p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic, který má tvar písmene „L“ navrhovatelé zdůrazňují, že nezpochybňují jeho kratší část, ale delší část, v územním plánu označenou jako „Bezejmenná“. Tato část není komunikací, a měla by být součástí zahrady patřící navrhovateli. Jejímu přičlenění brání právě nemožnost dokončení oplocení zahrady z důvodu územního plánu. Podmínky vymezené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 § - 120, nejsou dle navrhovatelů v případě napadeného územního plánu dodrženy. V případě komunikace bude legitimním cílem buď zajištění přístupu k nemovitostem, jež dosud napojení na pozemní komunikaci postrádají, popř. spojení dvou míst, které je nezbytné z dopravních důvodů propojit; tato spojení však musí být realizována v míře nezbytné k dosažení účelu, nejšetrnějším možným způsobem a s vyloučením libovůle. V daném případě však není dán žádný legitimní, dopravně odůvodnitelný důvod. Všechny nemovitosti v daném místě jsou již nyní napojeny na pozemní komunikaci, jakož ani navrhovaná komunikace nemá žádný dopravní význam (nespojuje místa, jejichž spojení je nezbytné). Vedení inženýrských sítí je pak možné po pozemku p. č. 236/2 ve vlastnictví obce. Vzhledem k absenci legitimního důvodu (cíle) nemohou být splněny ani podmínky minimalizace a subsidiarity zásahu. Cíle napojení nemovitostí je již dosaženo stávající komunikací na p. č. 235/1. Vymezení komunikací na zpochybňovaných parcelách však již přesahuje nutnou míru k dosažení účelu, není šetrné k zájmům vlastníka a přesahuje spravedlivou míru - a je tak v rozporu se zásadou proporcionality a minimalizace zásahu. Všechny nemovitosti jsou napojeny na pozemní komunikaci ani tato komunikace nemá žádný jiný dopravní význam. Jedná se tak o akt libovůle obce, i o porušení ochrany vlastnického práva a jeho pokojného užívání (čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovatelé mj. tvrdí, že tímto opatřením byli zkráceni na svých vlastnických právech, s tím, že nemohou realizovat dooplocení zahrady, drobné zahradní stavby apod. Výše konkretizované opatření obecné povahy - změnu územního plánu napadli navrhovatelé ve výše konkretizovaném rozsahu a navrhli, aby byl územní plán v této části zrušen. Proti návrhu podala odpůrkyně komplexní vyjádření. Nosná tvrzení navrhovatelů označuje za překroucené a účelové nepravdy, kdy opak jejich tvrzení je pravdou. Komunikace na předmětných pozemcích musí být vedena právě z důvodu obslužnosti a připojení ostatních přilehlých pozemků, které nejsou dosud připojeny na obecní infrastrukturu a komunikaci, jakož i za účelem dosažení průjezdnosti komunikace. Navrhovatelé navíc měli možnost vznést námitky při projednávání změn ÚP, což neučinili. Dále odpůrce obsáhle uvedl genealogii územního plánu a funkčních využití namítaných pozemků. Z tohoto popisu vyplynulo, že určení pozemků pro účely místních komunikací platilo dlouho předtím, než navrhovatelé tyto pozemky majetkově nabyli, tudíž o tomto určení mohli vědět. Určení pozemku p. č. 235/1 k. ú. Hole u Průhonic platí již minimálně od r. 1981, kdy došlo k umístění přístupové komunikace územním rozhodnutím, a o funkčním využití pozemku p. č. 236/11 k. ú. Hole u Průhonic bylo rozhodnuto již v r. 1982 v územním rozhodnutí o využití území a dělení pozemků v souvislosti s vymezením nové místní komunikace. Dále bylo toto určení potvrzeno již při schválení územního plánu v roce 1994, kde byly oba pozemky uvedeny v seznamu veřejně prospěšných staveb. Řešení komunikace se zaslepením lze uplatnit pouze tam, kde na konci slepé ulice existuje obratiště. Odpůrce zde odkazuje zejm. na normu ČSN 73 6110, podle jejíhož čl. 14.2.1. nesmí délka slepé komunikace bez obratiště přesáhnout 100 m. Pro celou oblast, vč. zpřístupnění stávajících rodinných domů, není možné (na základě negativního stanoviska Hasičského záchranného sboru) realizovat plnohodnotnou komunikaci na obecních pozemcích, neboť komunikace by neměla odpovídající normové a bezpečnostní vlastnosti z důvodu přílišné délky slepé komunikace bez obratiště. Proto je ve vztahu k pozemku p. č. 236/11 jako jediné možné a nutné řešení s minimálním zásahem do soukromých vlastnických práv dosažení průjezdného tvaru západní části ulice Pomněnkové. Ve vztahu k pozemku č. 235/1 (přesněji k namítané delší části) je jeho vymezení zcela legitimně zdůvodněno potřebou zpřístupnění stávajících pozemků, ať již zastavěných (p. č. 210 s rodinným domem), či nezastavěných (p. č. 236/1 nebo p. č. 236/3, který lze zpřístupnit případně i přes druhý pozemek, proti jehož komunikačnímu využití navrhovatelé brojí). Dále se odpůrce dovolává ust. § 2 odst. 1 písm. l), § 2 odst. 1 písm. k), § 170 odst. 1 písm. a) a § 170 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb