1 Ao 1/2011 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 1/2011- 49 - text 1 Ao 1/2011 - 49 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatelů 1) R. U. a 2) K. U., 3) J. R. a 4) Z. R., 5) M. D. a 6) V. D., DiS, 7) Ing. A. P. a 8) Ing. J. P., 9) Mgr. V. P., PhD., 10) B. S. a 11) P. S., všech zastoupených Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem Zelená 267, Pardubice, proti odpůrci Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - I. Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách ze dne 2. 4. 2010, č. j. 26976/2009-22; II. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání vydaný Opatřením ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 13. 12. 2004, č. j. 31504/2004-22, a to v části, kterou se do něj vkládá nový doplňující vzdělávací obor s názvem „Etická výchova“, v rozsahu tématu „sexuální zdraví“; III. Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 16. 12. 2009, č. j. 12586/2009-22, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, a to v části, kterou se do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání vkládá nový doplňující vzdělávací obor s názvem „Etická výchova“, v rozsahu tématu „sexuální zdraví“, t a k t o : I. Návrh s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Podstata návrhu [1] Dne 13. 12. 2004 vydala ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, postupem podle § 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), pod č. j. 31504/2004-22, Opatření, kterým se vydává Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen „Opatření“ a „Rámcový vzdělávací program“). Uvedený Rámcový vzdělávací program (ve znění pozdějších opatření ministryň) byl změněn Opatřením ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 16. 12. 2009, č. j. 12586/2009-22, a to tak, že do něj byl jako část 5.10.3 zařazen nový doplňující vzdělávací obor s názvem „Etická výchova“. Příloha č. 1 posledně uvedeného opatření specifikovala obsah nového vzdělávacího oboru tak, že jej tvoří deset témat (např. „mezilidské vztahy a komunikace“, důstojnost lidské osoby, pozitivní hodnocení sebe“, „pozitivní hodnocení druhých“ atd.), na něž navazuje šest aplikačních témat, mezi která patří mj. téma „sexuální zdraví“. Vzdělávací obsah uvedeného tématu je vymezen jako „zodpovědný vztah k sexualitě, mládí - příprava na lásku, sexuální identita, nezralé rodičovství“. Dne 2. 4. 2010 vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, pod č. j. 26976/2009-22, Doporučení k realizaci sexuální výchovy v základních školách (dále jen „Doporučení MŠMT“). [2] Navrhovatelé se podáním ze dne 28. 2. 2011 (doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 1. 3. 2011) domáhají toho, aby zdejší soud v řízení o zrušení opatření obecné povahy podle §§ 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zrušil I. Doporučení MŠMT, II. Rámcový vzdělávací program, a to v části, kterou se do něj vkládá nový vzdělávací obor s názvem „Etická výchova“, v rozsahu tématu „sexuální zdraví“, III. Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 16. 12. 2009, č. j. 12586/2009-22, kterým se mění Rámcový vzdělávací program, a to v části, kterou se do něj vkládá nový doplňující vzdělávací obor s názvem „Etická výchova“, v rozsahu tématu „sexuální zdraví“. II. Shrnutí argumentů navrhovatelů [3] Navrhovatelé ve svém návrhu nejprve poukázali na text Doporučení MŠMT, v němž je sexuální výchova vymezena tak, že „představuje nejen přípravu na sexuální život, ale vychovává i k mezilidským a rodinným vztahům. Klade důraz na antikoncepci a prevenci sexuálně přenosných nemocí, ale řeší i psychologické a psychosexuální problémy spojené s každým partnerským soužitím (Uzel, 2006).“ Dle tohoto doporučení „sexuální výchova představuje dlouhodobé, záměrné, cílevědomé a systematické působení na žáka, které ovlivňuje formování jeho osobnosti v otázkách rodiny a lidské sexuality.“ Doporučení sice konstatuje, že by měly být brány v úvahu „etnické a národnostní odlišnosti“ a že by měla být respektována „náboženská specifika a jejich vliv na odlišné náhledy na sexualitu, tato problematika je řešena (…) v rámci průřezového tématu Multikulturní výchova.“ Dle navrhovatelů je však patrné, že děti sexuální výchově školou podrobeny být mají a případný odlišný náhled jejich rodičů k této nesmírně závažné a citlivé otázce má být nějak „řešen“ pouze v rámci tématu Multikulturní výchova. [4] Navrhovatelé proto namítli rozpor napadených aktů s vybranými ustanoveními ústavního pořádku České republiky a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“). Konkrétně poukázali na znění čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle nějž „[P]éče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“ Dále citovali čl. 3 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého „[S]táty, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.“ Konečně také poukázali na zákon o rodině, podle jehož § 31 odst. 1 písm. a) „[R]odičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.“ Podle § 32 odst. 1 téhož zákona dále „[R]ozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.“ Podle odst. 2 uvedeného ustanovení „[R]odiče mají být osobním životem a chováním příkladem svým dětem.“ [5] Materie sexuální výchovy dle navrhovatelů svou povahou spadá do ústavně zaručeného práva na rodičů na výchovu vlastních dětí a práva dětí na rodičovskou výchovu vlastními rodiči. Přímými a originárními nositeli výchovy dětí jsou rodiče a ostatní subjekty zúčastněné na vzdělávání dětí své výchovné působení od rodičů pouze odvozují, popřípadě vykonávají pouze subsidiárně. Způsob a rozsah, kterým si odpůrce osobuje právo výchovně působit na nezletilé děti v oblasti sexuální výchovy, je v rozporu s těmito právy rodičů a dětí. Navrhovatelé jsou „hluboce přesvědčeni“, že jejich právem a právem jejich dětí je, aby témata jako „příprava na sexuální život“, „sexuální identita“ apod. byla plně a výlučně vyhrazena navrhovatelům jako rodičům nezletilých dětí. Pouze navrhovatelé jsou oprávněni rozhodnout o tom, jakým způsobem a v jaké době budou s těmito „nesmírně citlivými a závažnými tématy“ jejich nezletilé děti obeznámeny. [6] O „despektu“ odpůrce k jejich právům dle navrhovatelů svědčí také dikce Doporučení MŠMT, v němž je pouze konstatována existence námitek vůči výuce sexuální výchovy, není zde však uvedeno, jak tyto námitky řešit, ani to, že rodiče jsou oprávněni požadovat, aby jejich děti nebyly takové sexuální výchově podrobeny. Rámcový vzdělávací program totiž zahrnuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání žáků, a je závazný pro všechny střední školy při stanovování požadavků přijímacího řízení pro vstup do středního vzdělávání. Odpůrce tak nerespektuje, že rodiče mohou vychovávat své děti z odlišných hodnotových hledisek, než je kladení důrazu na „antikoncepci a prevenci přenosu sexuálně přenosných nemocí“. Navrhovatelé v tomto spatřují „zneužití povinné školní docházky“ dle čl. 33 odst. 1 Listiny. Toto zneužití je spojeno rovněž s hrozbou represe. V tomto ohledu odkázali na e-mailovou komunikaci s představitelem ministerstva RNDr. Jindřichem Kitzbergerem, přiloženou k návrhu. Z té dle navrhovatelů plyne, že jim v případě odmítnutí účasti jejich dětí ve výuce sexuální výchovy hrozí právní postih v podobě sankce za přestupek, případně trestný čin stíhání pro zanedbávání povinné školní docházky. [7] Neslučitelnost hledisek sexuální výchovy, která prosazuje odpůrce, s jejich náboženským vyznáním a svědomím a s hodnotovými pozicemi, z nichž své děti vychovávají, dokládají navrhovatelé, jakožto osoby římskokatolického vyznání, odkazem na dokument Papežské rady pro rodinu „Zásady pro výchovu v rodině“ ze dne 8. 12. 1995 (ve formě, v jaké je dostupný pod názvem „Lidská sexualita: pravda a význam“ na stránkách http://www.kebrle.cz/katdocs/LidskaSexualitaPravdaAVyznam.htm). Navrhovatelé odkazují zejména na body 41.-43. uvedeného dokumentu. III. Vyjádření odpůrce [8] Odpůrce se k návrhu vyjádřil přípisem ze dne 15. 3. 2011. V něm se nejprve zabýval otázkou, zda napadené akty představují opatření obecné povahy a zda je dána pravomoc Nejvyššího správního soudu k jejich přezkumu v řízení dle §§ 101a a násl. s. ř. s. Kons