2 Afs 35/2011 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 35/2011- 127 - text 2 Afs 35/2011 - 127 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: CRYTEX, s. r. o., se sídlem Spojovací 377, Strančice, zastoupeného JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem Konviktská 24, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 10. 2009, č. j. 5914/09-1300-204964, 5915/09-1300-204964, 5916/09-1300-204964, 5917/09-1300-204964, 5918/09-1300-204964, 5919/09-1300-204964, 5920/09-1300-204964, 5921/09-1300-204964, 5922/09-1300-204964, a ze dne 23. 10. 2009, č. j. 4305/09-1200-203424, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, č. j. 11 Ca 393/2009 - 98, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, č. j. 11 Ca 393/2009 - 98, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovaným rozhodnutím žalovaného. Těmito rozhodnutími žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání proti platebním výměrům na úroky z prodlení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2006 až květen 2007 a srpen, říjen a prosinec 2007, vydaným Finančním úřadem v Říčanech dne 12. 12. 2008, pod č. j. 128867/08/059912201119, 128868/08/059912201119, 128869/08/059912201119, 128870/08/059912201119, 128872/08/059912201119, 128874/08/059912201119, 128875/08/059912201119, 128876/08/059912201119, 128877/08/059912201119, a platebnímu výměru na úrok z prodlení na dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2006, vydanému týmž správcem daně dne 12. 12. 2008, pod č. j. 128880/08/059912201119. Kasační stížnost stojí na důvodech uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uplatněné stížní námitky se týkají problematiky doručování stěžovateli a jeho zastoupení v daňovém řízení. Stěžovatel napadá především postup městského soudu, který se podle jeho mínění dostatečně nevypořádal s tvrzením ohledně zmocnění pana L. P. k přebírání písemností od Finančního úřadu v Říčanech. Stěžovatel soudu u ústního jednání dne 16. 12. 2010 předložil kopii plné moci udělené výše jmenovanému dne 5. 9. 2005, která byla opatřena razítkem podatelny Finančního úřadu v Říčanech, prokazujícím její řádné doručení správci daně. Podle soudu však stěžovatel uplatnil předmětnou námitku opožděně; z toho důvodu k ní nebylo přihlédnuto a nebyl akceptován návrh na provedení důkazu uvedenou plnou mocí. Stěžovatel považuje takový postup za příliš formalistický a podotýká, že již v žalobě uvedl, že byl po celou dobu řízení před správcem daně zastoupen. Poukázání na plnou moc udělenou výše jmenovanému L. P. a návrh na provedení důkazu touto listinou tak nebylo možné považovat za nepřípustné rozšíření žaloby o další žalobní bod po uplynutí lhůty pro podání žaloby dle § 71 odst. 2 s. ř. s., nýbrž toliko za doplnění či konkretizaci skutečností již uvedených v samotné žalobě. Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem soudu, že se mu nepodařilo prokázat doručení plné moci, udělené paní K. I. B., finančnímu úřadu. Tato plná moc byla součástí zásilky obsahující též přiznání k DPH za srpen 2007, jež byla správci daně doručena dne 25. 9. 2007. Na dodejce této zásilky bylo přitom výslovně uvedeno, že obsahuje daňové přiznání i plnou moc. Stěžovatel odmítá argumentaci soudu, že údaje na dodejce neprokazují skutečný obsah zásilky, neboť byly uvedeny odesílatelem, a podotýká, že tímto způsobem by mohl být zpochybněn též obsah zásilek doručovaných správcem daně daňovému subjektu. Podle stěžovatele městský soud postupoval nesprávně také v otázce posouzení hmotnosti předmětné zásilky a jejího srovnání s hmotností jiných zásilek, které stěžovatel doručoval finančnímu úřadu. Sporná zásilka i zásilky obsahující daňová přiznání za červen, červenec a říjen 2007 vážily shodně 0,018 kg (vzhledem k možné nepřesnosti poštovních vah nejsou případné drobné rozdíly v rozsahu +/- 1 g relevantní). Je-li obvyklá hmotnost listu papíru formátu A4 4 – 5 g, je zřejmé, že všechny tyto zásilky musely obsahovat tři listy papíru uvedeného formátu; v případě sporné zásilky se jednalo o daňové přiznání o dvou listech a plnou moc na jednom listu, zatímco ostatní uvedené zásilky obsahovaly vedle daňových přiznání též souhrnná hlášení k DPH. Stěžovatel nesouhlasí s městským soudem, jenž toto tvrzení zpochybnil, a připomíná, že podle § 102 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, se souhrnné hlášení předkládá pouze tehdy, dojde-li v příslušném zdaňovacím období k vývozu či dovozu z jiného členského státu Evropské unie. Z toho důvodu souhrnná hlášení nepředkládal vždy, nýbrž patrně jen v těch případech, pokud v příslušném měsíci uskutečnil přeshraniční obchod. Podle stěžovatele je tedy zřejmé, že zásilka doručená správci daně dne 25. 9. 2007 obsahovala kromě daňového přiznání též další listinu, kterou byla právě plná moc udělená paní K. B. Pokud by zásilka obsahovala pouze daňové přiznání, musela by vážit méně. Soud dále při porovnávání zásilek nezohlednil skutečnost, že v roce 2007 byl formulář pro přiznání DPH dvoustranný a teprve od 1. 1. 2009 pouze jednostranný. Podle názoru stěžovatele je prokázáno, že byl v daňovém řízení zastoupen na základě plných mocí, a že tuto skutečnost správci daně řádně oznámil. Správce daně měl proto doručovat nikoliv samotnému stěžovateli, nýbrž jeho zmocněncům. Jelikož tak neučinil, nebyly stěžovateli platební výměry řádně doručeny a stěžovatel proto nemohl být v prodlení s placením daní. Na základě shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasí s názorem stěžovatele, že předložení plné moci udělené L. P. bylo doplněním již uplatněné žalobní námitky, a v této souvislosti podotýká, že jmenovaný v odvolacím řízení i v žalobě zmínil pouze plnou moc udělenou K. B., zatímco plnou moc udělenou L. P. předložil teprve při ústním jednání. V odvolacím řízení navíc stěžovatel hovořil o plné moci v jednotném čísle a je proto zřejmé, že měl na mysli pouze jedinou plnou moc, tedy tu, kterou udělil výše jmenované K. B. Pokud při ústním jednání dokládal existenci plné moci udělené L. P. a její doručení správci daně, nepředložil soudu plnou moc opatřenou originálem razítka finančního úřadu, nýbrž pouze její kopii. Pokud jde o hmotnost předmětné zásilky, uvádí stěžovatel nesprávné údaje. Tvrzení stěžovatele navíc o skutečném obsahu zásilek nic nevypovídají. Zásilky, které stěžovatel zmiňuje, obsahovaly pouze daňová přiznání. Žalovaný rovněž podotýká, že stěžovatel nebyl povinen předkládat souhrnná hlášení, neboť z daňových přiznání k DPH za celý rok 2007 nevyplývá, že by došlo k dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie; stěžovatel tedy ani neměl pro takový postup důvod. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Ze spisu zdejší soud zjistil následující relevantní skutečnosti. Shora označenými platebními výměry ze dne 12. 12. 2008 byly stěžovateli předepsány úroky z prodlení na dani z přidané hodnoty a na dani z příjmu právnických osob za výše uvedená zdaňovací období. Stěžovatel napadl tato rozhodnutí odvoláním, v němž především namítl, že byl v průběhu celého řízení zastoupen zmocněncem, jenž byl mimo jiné oprávněn též k přebírání písemností od finančního úřadu. Veškeré písemnosti, jež byly doručovány přímo stěžovateli a nikoliv jeho zástupci, a které mu případně měly být doručeny fikcí, mu ve skutečnosti řádně doručeny nebyly. To se týká i platebních výměrů na daň z přidané hodnoty, respektive daň z příjmu právnických osob; stěžovatel proto nemohl být v prodlení s jejich placením. K odvolání přiložil kopii plné moci udělené K. I. B., kopii podacího lístku a dodejky k zásilce odeslané správci daně dne 24. 9. 2007, na které bylo uvedeno, že zásilka obsahuje přiznání k DPH za srpen 2007 a výše zmíněnou plnou moc. Rozhodnutími ze dne 23. a 26. 10. 2009 žalovaný jeho odvolání zamítl, neboť platební výměry na daň z přidané hodnoty a daň z příjmu právnických osob mu byly doručeny fikcí podle § 17 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. K otázce zastoupení stěžovatele žalovaný poznamenal, že v době doručování platebních výměrů neevidova