5 Ao 1/2011 — Nejvyšší správní soud

5 Ao 1/2011- 22 - text č. j. 5 Ao 1/2011 - 28 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci navrhovatele: JUDr. I. P., proti odpůrci: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní tř. 16, zast. JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem Národní tř. 43, Praha 1, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 8. 6. 2010, které bylo zveřejněno v částce 2 Věstníku ČAK pod č. 4/2010, t a k t o: I. Návrh s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu dne 4. 2. 2011 se navrhovatel domáhá zrušení usnesení České advokátní komory (dále „ČAK“) ze dne 8. 6. 2010, kterým se stanoví vzhled stavovského oděvu advokáta. Podle navrhovatele toto usnesení naplňuje znaky opatření obecné povahy ve smyslu ust. § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Odpůrce vydal předmětné usnesení jako právnická osoba, která vykonává působnost v oblasti státní správy na úseku advokacie ve vztahu k advokátům. Ačkoli usnesení není označeno jako opatření obecné povahy či rozhodnutí, ukládá povinnosti určité skupině osob a má tedy materiálně povahu opatření obecné povahy. Navrhovatel tvrdí, že napadeným usnesením byl zkrácen na svých právech svobodně podnikat a činit, co není zákonem zakázáno, když nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. V daném případě odpůrce brání navrhovateli a všem členům odpůrce, aby si mohli svobodně vybrat, u kterého subjektu si zakoupí stavovský oděv advokáta (talár), případně si tento nechají zhotovit. Toto právo navrhovatele by mohlo být omezeno pouze zákonem.Pokud odpůrce přikázal navrhovateli, u koho si talár musí objednat, omezil tím právo navrhovatele na volný výběr svého obchodního partnera. Navrhovatel stran rozhodných právních předpisů odkazuje na zákon č. 219/2009 Sb., kterým byla schválena novela zákona o advokacii, s tím, že od 1. 9. 2009 bylo doplněno ustanovení § 17a, které ukládá jednak, že v trestním řízení před soudem a v řízení před Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem je advokát povinen používat stavovský oděv advokáta, dále v odst. 2 cit ustanovení se uvádí, že Komora stavovským předpisem stanoví vzhled stavovského oděvu advokáta. V návaznosti na uvedené ustanovení přijal odpůrce usnesení č. 4/2010 Věstníku, kterým se stanoví vzhled stavovského oděvu advokáta, přitom však současně v čl.2 se konstatuje: „Zhotovení taláru si advokát zajišťuje na své náklady prostřednictvím objednávky u dodavatele stanoveného ČAK.“ Odpůrce se při vydání výše uvedeného usnesení dovolává zmocnění v § 17a zákona o advokacii a dále ust. § 53 odst. 1 písm. h) cit. zákona, podle kterého „ stavovské předpisy upravují otázky svěřené jim tímto zákonem, dále se jimi upravují........podrobnosti o právech a povinnostech advokátů, advokátních koncipientů a evropských advokátů, které jsou stanoveny tímto zákonem, vyjma práv a povinností v kárném řízení a v řízení podle § 55“ Navrhovatel konstatuje, že odpůrce vzhled taláru stanovil s odkazem na přílohu napadeného usnesení. V této jsou však uvedeny pouze dvě fotografie taláru z přední a zadní strany bez jakéhokoli slovního popisu. Z tohoto vyobrazení lze zjistit přibližnou barevnost látky, ze které je talár na obrázku vyhotoven, avšak nelze zjistit další podrobnosti zhotovení taláru, jako je přesný střih, zapínání, apod., aby na základě takto vyobrazeného taláru bylo možno zhotovit talár jinými výrobci, byť by se jednalo o mírně variabilní vyhotovení. Ještě před schválením napadeného usnesení na jaře 2010 odpůrce vybral z několika návrhů vzhled taláru a podle informací na internetových stránkách odpůrce „ se vítězem stal návrh společnosti Blažek Praha , a.s., jenž v sobě spojuje konzervativní hodnoty advokacie, moderní design a kvalitu použitých materiálů, lehkých, prodyšných a nemačkavých. S touto společností byla následně uzavřena licenční smlouva a vzor byl ČAK odkoupen. ČAK je v současné době výhradním vlastníkem vzoru advokátního taláru a podala přihlášku průmyslového vzoru se žádostí o jeho zápis do rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví.“ Odpůrce tak získal výlučné právo na výrobu a užití průmyslového vzoru, který současně označil jako vzhled taláru; bez souhlasu odpůrce tak nikdo není oprávněn tento talár vyrábět. Po schválení napadeného usnesení odpůrce zveřejnil v Bulletinu advokacie č. 9/2010 na str. 4 – 11 podrobné pokyny, jak talár zakoupit prostřednictvím objednávky u firmy Blažek. Součástí těchto pokynů je i detailní popis vzhledu taláru a jeho materiálové provedení, současně je zde uvedena cena 4 500,- Kč + DPH za běžné provedení a 7 400,- Kč + DPH za luxusnější verzi.Podmínkou těchto cen je objednání talárů do 31. 12. 2010, jinak bude cena zvýšena o příplatek ve výši 90% základní ceny. Navrhovatel požádal odpůrce o poskytnutí informací k výběrovému řízení a o poskytnutí textu smlouvy s firmou Blažek, a. s.; odpůrce odmítl poskytnout obsah smlouvy mezi ČAK a firmou Blažek, a.s. s tím, že obsah nabídek považují zúčastněné osoby za důvěrný, tvořící obsah obchodního tajemství; sdělil pouze, že výběrového řízení na zhotovitele talárů se účastnily: firma Blažek Praha, a. s., di Andrea Lupo, a. s., Odeva, spol. s r. o. Lipany. Navrhovatel rovněž namátkově zjišťoval v jakých cenových relacích a kde je obstaráván obdobný talár, např. pro soudce u Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Ostravě, resp. Krajského soudu v Praze; zjistil přitom ceny podstatně nižší (2 499  2 900 Kč), každý soud má přitom zcela jiného dodavatele. Navrhovatel tvrdí, že odpůrce nepochybně měl pravomoc vydat předmětné usnesení, neboť k tomu byl zmocněn zákonem o advokacii; překročil však meze zákonem vymezené působnosti, když krom vzhledu taláru v čl. 2 usnesení stanovil, že zhotovení taláru si advokát zajišťuje prostřednictvím objednávky u dodavatele stanoveného odpůrcem. Ustanovení § 17a zákona o advokacii nezmocňuje odpůrce, aby reguloval, u kterého dodavatele jsou advokáti povinni si zajistit talár. V důsledku překročení mezí zákonem vymezené působnosti je třeba, aby soud minimálně zrušil napadené usnesení alespoň v rozsahu čl. 2. Nicméně navrhovatel se domnívá, že usnesení je třeba zrušit v celém rozsahu, protože stanovení vzhledu taláru v čl. 1 odst. 1, je obsahově svázáno s následnou povinností advokátů zajistit si talár na své náklady prostřednictvím objednávky u dodavatele stanoveného odpůrcem. Dle navrhovatele měl odpůrce možnost při stanovení vzhledu taláru užít buď pouhé vyobrazení vzhledu, či vzhled výstižně popsat, anebo použít kombinaci obou možností. Úřední osoby v justici jsou povinny užívat taláry, jejichž vzhled je stanoven pouze slovním popisem a podle tohoto popisu taláry zhotovují různí výrobci podle výběru jednotlivých soudů či státních zastupitelství. Odpůrce přitom mohl při stanovení vzhledu taláru použít obdobný slovní popis taláru, který sám zveřejnil v časopise Bulletin advokacie (viz výše). Protože odpůrce vyobrazení taláru nechal zapsat jako chráněný průmyslový vzor, nemůže nikdo vyrobit talár předepsaného vzhledu, protože by tím porušil právo odpůrce na užití tohoto vzoru. Odpůrce si tak zajistil, že všichni advokáti budou respektovat povinnost zajistit si talár na své náklady prostřednictvím objednávky u odpůrcem stanoveného dodavatele. Odpůrce tak omezil práva advokátů na svobodný výběr dodavatelů talárů, když si vzhled talárů nechal zapsat jako průmyslový vzor. Pro případ, že soud neshledá překročení působnosti odpůrce při vydání napadeného usnesení, navrhovatel potom poukazuje na to,, že bylo vydáno v rozporu se zákonem. Odpůrce se formálně snažil dodržet zmocnění v zákoně ohledně stanovení vzhledu taláru, i když mohl použít kombinaci popisné části a obrazové části. Další ustanovení (čl.2), které ukládá povinnosti advokátů zajistit si taláry prostřednictvím dodavatele stanoveného odpůrcem je však již v rozporu s právem advokáta, které vyplývá z Listiny základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2 a 3, totiž, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem,, který zákon stanoví.“ a že „každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. Navrhovatel poukazuje rovněž na čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny, podle kterého „Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost“ a že pouze „zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“ Odpůrce dle navrhovatele zneužil zákonem stanovenou působnost, je-li tato dána pouze v tom, že má stanovit vzhled taláru, když sám rovněž určil dodavatele talárů, čímž znemožnil advokátům, aby si sami sjednali podmínky, za kterých budou taláry nakupovat. Ve srovnání s cenami talárů pro soudce