6 As 8/2011 — Nejvyšší správní soud

6 As 8/2011- 145 - text 6 As 8/2011 - 156 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Pražské inforádio, s. r. o., se sídlem Na Žertvách 132/24, Praha 8, zastoupeného Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 2008/1061/zab, č. j. KOZ/262/2009, za účasti osoby zúčastněné na řízení: 1) Route Radio s. r. o., se sídlem Stavební 992/1, Ostrava, 2) PRORADIO s. r. o., se sídlem Koperníkova 794/6, Praha 2, 3) Rádio Samson spol. s r. o., se sídlem Smetanovy sady 10, Plzeň, zastoupené Mgr. Janou Zilvarovou, advokátkou, se sídlem Hradešínská 2362/29, Praha 10, 4) RADIO BONTON a. s., se sídlem Wenzigova 4/1872, Praha 2, 5) ESA - rádio, s. r. o., se sídlem Koperníkova 794/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované a osoby zúčastněné na řízení ad 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Ca 423/2009 - 77, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalovaná a stěžovatel Rádio Samson spol. s r. o. jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti každý částku 1440 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8. III. Osoby zúčastněné na řízení Route Radio s. r. o., PRORADIO s. r. o., RADIO BONTON a. s. a ESA - rádio, s. r. o., nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Žalovaná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též jen „první stěžovatelka“ nebo „Rada“) brojí včas podanou kasační stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Ca 423/2009 - 77, kterým tento soud zrušil rozhodnutí Rady ze dne 6. 10. 2009, č. j. KOZ/262/2009, sp. zn. 2008/1061/zab, kterým byla podle § 5 písm. b) a § 12 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o vysílání“) udělena společnosti Radio Samson spol. s r. o. licence k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio SAMSON s využitím kmitočtové sítě se soubory technických parametrů Karlovy Vary 105,0 Hz/200 W, Plzeň 103,0 MHz/200 W, Tachov 105,6 MHz/200 W a Železná Ruda 105,6 MHz/200 W na dobu 8 let od právní moci rozhodnutí a současně tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost o udělení licence podaná žalobcem a dalšími šesti žadateli. O nákladech řízení rozhodl městský soud tak, že první stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 640 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky, a že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozsudku městský soud nejprve hodnotil námitku žalobce, že pokud si Rada stanovila jako dílčí kritérium pro vyhodnocení žádostí o licenci mimo jiné též právní formu zakladatele žadatele či společníka s největším podílem, měla také toto kritérium řádně vyhodnotit a dospět k závěru, že základní kapitál jediného společníka úspěšného žadatele je tvořen akciemi na majitele, zatímco základní kapitál společníků žalobce je tvořen akciemi na jméno. Rada k této námitce žalobce uvedla, že podmínka mít základní kapitál tvořený akciemi na jméno stanovená ust. § 3a odst.1 zákona o vysílání pro akciové společnosti se vztahuje pouze na žadatele o licenci, nikoliv na jeho společníky či zakladatele, a Rada by tedy překročila svou kompetenci, pokud by tuto skutečnost zkoumala i u zakladatelů či společníků právnické osoby, která je žadatelem o licenci. Městský soud k této námitce zhodnotil právní úpravu zákona o vysílání (zejména ust. § 3a, § 12 odst. 7, § 21 odst. 1 písm. e), § 21 odst. 2, § 21 odst. 6) a konstatoval, že záměrem zákonodárce bylo nastavit podmínky pro získání licence tak, aby nejen při udělování licence, ale i následně po celou dobu její platnosti bylo možno zjistit kdo skutečně vykonává vliv na subjekt, který je držitelem licence. Tomu dle názoru městského soudu odpovídá také dikce ust. § 17 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání, které jako zákonné hodnotící kritérium pro udělení licence stanoví transparentnost vlastnických vztahů ve společnosti žadatele. Také nastavení dílčích kritérií, která si sama Rada stanovila pro posouzení žádostí jednotlivých žadatelů o licenci odpovídá tomuto záměru zákonodárce, neboť Rada stanovila, že jako dílčí kritérium má být mimo jiné hodnocena právní forma zakladatele či společníka žadatele s největším podílem. Podle názoru městského soudu lze postup, kdy akciová společnost s akciemi na majitele založí společnost s ručením omezeným jako jediný společník a tato společnost s ručením omezeným pak žádá o licenci, považovat za obcházení zákona. Městský soud tedy konstatuje, že Rada postupovala v rozporu se zákonem o vysílání pokud udělila licenci žadateli, jehož jediným společníkem je akciová společnost s akciemi na majitele. Dále městský soud konstatoval, že v odůvodnění rozhodnutí Rady je ve vztahu ke všem žadatelům zcela opomenuto zhodnocení dílčího kritéria stabilita vlastnických vztahů žadatele, které si též Rada sama stanovila. Z tohoto důvodu je rozhodnutí Rady nepřezkoumatelné a neobstojí ani argumentace Rady obsažená v jejím vyjádření k žalobě, že tato kritéria splnili všichni uchazeči. Městský soud dále uvedl, že obdobně odůvodnění rozhodnutí Rady zcela opomíjí zhodnocení dílčího kritéria výše základního kapitálu. Toto pochybení Rady tedy též způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí Rady pro nedostatek důvodů. Při posouzení ostatních žalobních námitek se městský soud ztotožnil s rozhodnutím Rady. Závěrem městský soud shrnul, že v posuzovaném případě byla licence udělena žadateli, který pro její udělení vůbec nesplňoval zákonné předpoklady, přičemž jde o překážku absolutní, která nemůže být kompenzována tím, že tento žadatel ostatní žadatele výrazně převyšoval v ostatních kritériích, která Rada považovala za zásadní. Svou kasační stížnost první stěžovatelka podala z důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a dále z důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., konkrétně pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů rozhodnutí. Nezákonnost kasační stížností napadeného rozhodnutí městského soudu spatřuje první stěžovatelka především v chybném zhodnocení otázky předpokladu pro účast v řízení o udělení licence. Podle názoru první stěžovatelky se městský soud dopustil příliš extenzivní interpretace ust. § 17 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání, když dovodil, že v rámci hodnocení zákonného kritéria transparentnosti vlastnických vztahů by první stěžovatelka měla hodnotit i to, zda může být licence udělena obchodní společnosti, jejímž jediným společníkem je akciová společnost s akciemi na majitele. První stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že je-li jediným společníkem obchodní společnosti žádající o licenci akciová společnost s akciemi na majitele, nelze vůbec hovořit o transparentnosti vlastnických vztahů. První stěžovatelka namítá, že transparentnost vlastnických vztahů žadatele o licenci lze hodnotit pouze v době udělení licence a není tedy vyloučeno, že po udělení licence může dojít k majetkovým převodům, které způsobí, že transparentnost vlastnických vztahů žadatele o licenci nebude splněna v takové podobě jak by odpovídalo právnímu názoru městského soudu, přičemž proti takovým převodům není možné po udělení licence nijak zakročit. První stěžovatelka dále poukazuje na to, že např. u obchodní společnosti mající právní formu evropské společnosti (SE) by též transparentnost vlastnických vztahů v pojetí městského soudu nebyla dodržena, protože evropská společnost může být založena obdobně jako akciová společnost na majitele. První stěžovatelka dovozuje, že odůvodnění rozhodnutí městského soudu je vnitřně rozporné a ve skutečnosti neřeší oblast transparentnosti vlastnických vztahů žadatele o licenci a hrubě překračuje rámec zákona. Dalším důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí městského soudu spočívá podle názoru první stěžovatelky nesprávném hodnocení zákonného kriteria ekonomické připravenosti žadatele o licenci k zajištění vysílání ve smyslu ust. § 17 odst. 1 písm. a) zákona o vysílání. Podle první stěžovatelky městský soud nesprávně spojuje ekonomickou připravenost žadatele k zajištění vysílání s výší základního kapitálu žadatele. První stěžovatelka namítá, že základní kapitál nemá dostatečnou vypovídací hodnotu o finančním zajištění projektu žadatele o licenci, protože může být velmi vysoký třeba i ve společnosti stojící před krachem. Na