7 Afs 30/2011 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 30/2011- 105 - text 7 Afs 30/2011 - 105 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: 4 VIP, s.r.o. se sídlem Velké Kunratické 1362/29, Praha - Kunratice, zastoupený Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Charvátova 11, Praha 1, proti žalovanému: Celní ředitelství Plzeň, se sídlem Antonína Uxy 11, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2010, č. j. 57 Ca 85/2009 - 59, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010, č. j. 57 Ca 85/2009 – 59, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 12. 2010, č. j. 57 Ca 85/2009 - 59, zrušil rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň (dále jen „stěžovatel“) ze dne 20. 8. 2009, č. j. 688902/091601-21, kterým bylo změněno rozhodnutí Celního úřadu Karlovy Vary (dále jen „celní úřad“) ze dne 27. 5. 2009, č. j. 4592-3/2009-086100-021, kterým byla žalobci (dále jen „účastník řízení“) uložena podle ust. § 135c odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném ke dni 27. 5. 2009, (dále jen „zákon o spotřebních daních“) pokuta za porušení ustanovení § 133 odst. 1 způsobem uvedeným v § 135c odst. 2 zákona o spotřebních daních a podle § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daních uloženo propadnutí 16 949 kusů lihovin ve spotřebitelském balení, 13 300 g tabáku ve spotřebitelském balení a 302 352 kusů cigaret zajištěných Celním úřadem Praha D1 rozhodnutími o předběžném opatření č. j. 4389-3/2009-176800-032 a č. j. 50043/2009-176800-032, a to tak, že uložená pokuta ve výši 200 000 Kč byla snížena na částku 100 000 Kč a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že znění ust. § 134 a § 135d zákona o spotřebních daních může navozovat nesprávnou představu o jakési automatičnosti rozhodnutí o propadnutí zboží zajištěného při kontrole podle ust. § 134 zákona o spotřebních daních, tj. že správní orgán při kontrole „zjistí“ lihoviny a tabákové výrobky, tyto zajistí a následně rozhodne o jejich propadnutí. Právní závěr, že lze zajistit i tabákové výrobky a lihoviny, u kterých byla splněna daňová povinnost, je však nesprávný. Ust. § 135d odst. 1 a § 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních totiž nelze vykládat odděleně od ostatních ustanovení citovaného zákona, zejména části prvé označené „obecná ustanovení“. V obecných ustanoveních zákona o spotřebních daních se nachází také ust. § 42 označený „zajištění, propadnutí a zabrání vybraných výrobků a dopravních prostředků“. Toto ustanovení stanoví obecný rámec určující okruh zboží, které podléhá zajištění. Hovoří-li tudíž zákon o spotřebních daních v některých ustanovení o zajištění, jak je tomu i v případě ust. § 134 odst. 2, nelze zajistit jiné výrobky než výrobky uvedené v ust. § 42 odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních. Stěžovatel, a ani celní úřad, netvrdil, že by se v případě zboží, o jehož propadnutí bylo rozhodnuto, jednalo o zboží vymezené v ust. § 42 odst. 1 či 2 zákona o spotřebních daních. Nerozporovali ani tvrzení účastníka řízení, že se jedná o zboží, u něhož byla splněna daňová povinnost. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než že správní orgány nebyly oprávněny toto zboží vůbec zajistit, natož následně rozhodnout o jeho propadnutí. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v níž namítal, že krajský soud pochybil při posouzení právní otázky týkající se možnosti uložení propadnutí zboží, konkrétně při vyslovení právního názoru, že ust. § 42 odst. 1, 2 zákona o spotřebních daních stanoví taxativní a nepřekročitelný výčet vybraných výrobků, které lze podle zákona o spotřebních daních zajistit. Citované ustanovení sice podává výčet skutkových podstat, při jejichž naplnění lze vybrané výrobky podle zákona o spotřebních daních zajistit, avšak tento výčet není uzavřený. Výslovně právě ust. § 134 odst. 2 ve spojení s § 134 odst. 1 a § 133 odst. 1 zákona o spotřebních daních obsahuje další skutkovou podstatu opravňující k zajištění vybraných výrobků. Lihoviny a tabákové výrobky mohou být zajištěny (podle ust. § 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních) proto, že při provádění kontroly (podle ust. § 134 odst. 1 zákona o spotřebních daních) zaměřené na dodržování zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků (daného ust. § 133 odst. 1 zákona o spotřebních daních) jsou lihoviny a tabákové výrobky prodávány na místech, kde je to zákonem zakázáno. Jestliže by bylo k zajištění třeba vždy splnit i hmotněprávní podmínku stanovenou v ust. § 42 odst. 2, ev. § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních, proběhlo by vždy v celém rozsahu zajištění podle těchto ustanovení. Pak by ovšem oprávnění k zajištění podle ust. § 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních a celé návazné ust. § 135d zákona o spotřebních daních upravující následný postup při nakládání se zajištěnými vybranými výrobky bylo po celou dobu jejich účinnosti obsoletní a racionalita takové úpravy by postrádala smysl. Racionální zákonodárce totožné či obdobné postupy nenormuje dvakrát (vedle sebe) pro jedinou situaci (skutkovou podstatu). Krajský soud opomněl posoudit rozdílný účel (teleologii) předmětných ustanovení. Totiž, že účelem zajištění podle ust. § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních je zajistit vybrané výrobky, u kterých je podezření na to, že nejsou zdaněné a že smyslem zajištění podle ust. § 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních je zajistit vybrané výrobky, konkrétně lihoviny a tabákové výrobky, u kterých byl porušen zákaz prodeje na vymezených místech. Krajský soud tak jinými slovy říká, že zajištění výslovně upravené podle ust. § 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních tento účel nemá a jeho jediným účelem je ve shodě s účelem ust. § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních zajistit vybrané výrobky, u kterých je podezření na to, že nejsou zdaněné. Podle stěžovatele lze i na rozhodovací praxi soudů dokumentovat, že předmětný právní názor krajského soudu je překvapivý a chybný a že smyslem zajištění podle ust. § 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních je skutečně zajistit vybrané výrobky (lihoviny a tabákové výrobky), u kterých byl porušen zákaz prodeje na vymezených místech, a nikoli jen zajistit vybrané výrobky nezdaněné. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, č. j. 2 Afs 183/2005 - 64. Z důvodu účinnější realizace kontrolních mechanizmů, ve smyslu části třetí zákona o spotřebních daních, je žádoucí, aby lihoviny a tabákové výrobky, jako rizikové komodity (z hlediska daňových úniků) byly prodávány mimo tržnice (tržiště) a pouze na místech, které splňují technické požadavky na územní, účelové a stavebnětechnické řešení staveb a které jsou zkolaudovány k prodeji zboží nebo poskytování hostinských služeb. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v jeho případě postrádá sankce atribut proporcionality vzhledem k provinění spočívajícímu v pouhém prodeji značených alkoholických a tabákových výrobků v prostorách nezkolaudovaných pro takový účel. Na jedné straně je jeho povinností prodávat výrobky v prostorách, které jsou k tomu stavebně technicky přizpůsobeny, tedy aby byla zabezpečena především jakási „kulturnost“ prodeje, a na druhé straně však jde o zboží nabyté legálním způsobem, u kterého byla prokazatelně splněna daňová povinnost. Kromě toho se jedná o zboží, které bylo zabaleno v neprodyšných obalech a nejedná se o žádný volně přístupný materiál, který by mohl jakkoliv ohrožovat věci či osoby. Hodnota zboží, které bylo celními úředníky zajištěno a u něhož bylo následně rozhodnuto o jeho propadnutí, je přibližně 3 000 000 Kč. Taková sankce je zcela nepřiměřená míře provinění a společenské nebezpečnosti jednání účastníka řízení, spočívajícího pouze v prodeji značených alkoholických a tabákových výrobků v prostoru, který nebyl stavebně technicky určen k takovému prodeji. Navíc je nutno zdůraznit, že sankce propadnutí zboží je další sankcí vedle pokuty za provinění, a to ve výši 100 000 Kč. Výše uvedeným způsobem bylo zasaženo jeho vlastnické právo zaručené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť nepřiměřený postih (uložení pokuty, propadnutí a zničení zboží) znamená podstatné zmenšení majetku účastníka řízení a zároveň součet všech těchto postihů (následků) je nepřiměřený povaze a závažnosti deliktu. V této souvislosti účastník řízení odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 416/04. Kromě zjevného excesu, kterého se dopustily celní orgány, pokud jde o míru proporcionality, tj. (ne)přiměřenosti následků vyvolaných ve sféře účastníka řízení, je zároveň zjevné, že