— Nejvyšší správní soud

Pst 10/2009- 60 - text Pst 10/2009 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření JUDr. Václav Henych, vrchní ředitel Sekce archivnictví a všeobecné správy Ministerstva vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti odpůrkyni: Romská demokratická sociální strana, se sídlem U Stavoservisu 1, Praha 10, v řízení o návrhu na rozpuštění politické strany, t a k t o : I. Politická strana „Romská demokratická sociální strana“ s e r o z p o u š t í . II. Navrhovatelce s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. III. Odpůrkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení. IV. Likvidátorem s e u r č u j e Mgr. Radslav Janeček, advokát se sídlem Bubeníčkova 44, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 18. 12. 2009 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh vlády České republiky („navrhovatelka“) na rozpuštění politické strany „Romská demokratická sociální strana“ („odpůrkyně") podle § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích („zákon o politických stranách“). Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že ani po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2008, č. j. Pst 40/2007 - 43, kterým byla odpůrkyni pozastavena činnost pro opakované nesplnění povinností vyplývajících z § 18 odst. 1 zákona o politických stranách, neučinila odpůrkyně kroky k odstranění závadného stavu a nepředložila Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ani výroční finanční zprávy za roky 2007 a 2008. Vláda proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud odpůrkyni rozpustil a jmenoval jejího likvidátora. II. Přerušení řízení [2] Soud o návrhu nemohl dosud rozhodnout. Z § 15 odst. 2 zákona o politických stranách totiž vyplývá, že pozastavit činnost strany a hnutí či je rozpustit, nelze v době ode dne vyhlášení celostátních voleb do Poslanecké sněmovny, Senátu, zastupitelstev měst a obcí a zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků do desátého dne po posledním dni těchto voleb. To neplatí, je-li činnost strany v rozporu s § 4. [3] V předchozí době nejprve prezident republiky rozhodnutím ze dne 5. 2. 2010 vyhlásil volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a stanovil jejich konání na dny 28. a 29. 5. 2010. Řízení o návrhu proto bylo přerušeno usnesením ze dne 12. 2. 2010, č. j. Pst 6/2009 – 17, dle § 48 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 94 odst. 2 s. ř. s. Důvod pro přerušení řízení odpadl uplynutím desátého dne po druhém dni voleb (§ 15 odst. 2 zákona o politických stranách), tj. 8. 6. 2010. [4] Nicméně dalším rozhodnutím ze dne 18. 6. 2010 vyhlásil prezident republiky volby do Senátu Parlamentu ČR a zastupitelstev obcí a stanovil jejich konání na dny 15. a 16. 10. 2010. Tím opět nastal důvod pro přerušení řízení. Druhé kolo voleb do Senátu Parlamentu ČR proběhlo v souladu s § 76 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve dnech 22. a 23. 10. 2010. Zákonný důvod pro přerušení řízení tak odpadl uplynutím desátého dne po posledním dni voleb. tj. 2. 11. 2010. Soud následně usnesením ze dne 24. 11. 2010, č. j. Pst 10/2009 – 35, rozhodl o pokračování v řízení. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [5] Pravomoc a příslušnost tohoto soudu rozhodovat o rozpuštění politických stran a hnutí je založena § 15 odst. 1 zákona o politických stranách a současně i § 4 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 95 s. ř. s. Návrh na rozpuštění politické strany nebo hnutí je oprávněna podat vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky (§ 15 odst. 1 zákona o politických stranách). [6] Soud rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu (§ 96 s. ř. s.). [7] Soud předesílá, že z § 18 odst. 1 zákona o politických stranách vyplývá povinnost politických stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení. Podle § 14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže je v rozporu s § 1 až 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19 nebo se stanovami. [8] Při pozastavení činnosti může politická strana či hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení její činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Pokud i po pozastavení činnosti politické straně nadále trvají skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají příslušné orgány žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany (§ 14 odst. 2 zákona o politických stranách). Podle § 13 odst. 6 zákona o politických stranách platí, že strana a hnutí mohou být zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu s § 1 až § 5 zákona o politických stranách nebo jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena. V rozhodnutí o rozpuštění strany a hnutí určí soud současně likvidátora, kterým nesmí být osoba, jež byla členem této strany či hnutí. [9] Soud se tedy zabýval činností strany v rozhodném období. Z obsahu spisu zjistil zejména následující skutečnosti. Z výše citovaného rozsudku, kterým byla činnost strany pozastavena, plyne, že odpůrkyně opakovaně nepředložila výroční finanční zprávy za roky 2005 a 2006. Proto soud pozastavil činnost odpůrkyně, přičemž výslovně uvedl, že pokud nedojde k nápravě vadného stavu ve stanovené lhůtě, bude následně podán návrh její rozpuštění. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 777 (30. schůze, 30. 4. 2008, 5. volební období) a usnesení č. 1221 (56. schůze, 15. 5. 2009, 5. volební období) však plyne, že odpůrkyně nepředložila výroční finanční zprávu ani za roky 2007 a 2008. V návaznosti na to požádala Poslanecká sněmovna vládu o podání návrhu na zrušení odpůrkyně. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1222 (56. schůze, 15. 5. 2009, 5. volební období) vyplývá, že odpůrkyně nedoplnila chybějící výroční finanční zprávy ani dodatečně. [10] Protože Nejvyšší správní soud rozhoduje podle skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí, vyžádal si vyjádření Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zda v mezidobí od podání návrhu splnila odpůrkyně svou povinnost a předložila alespoň dodatečně Poslanecké sněmovně výroční zprávy v podobě vyžadované zákonem o politických stranách. Podle vyjádření tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 30. 11. 2010 č. j. KV/19.11.10/10257/00313/127H předložila odpůrkyně souhrnnou finanční zprávu za roky 2005, 2006, 2007 a 2008, za rok 2009 však výroční finanční zprávu nepředložila ani do 25. 11. 2010. [11] Nejvyšší správní soud při hodnocení projednávané věci vycházel zejména z následujících úvah. Při rozhodování o rozpuštění politické strany je třeba respektovat ústavní dimenzi a dbát na garance demokratického právního státu. Rozpuštění politické strany je chápáno jako ultima ratio, poslední možný prostředek, pokud politická strana závažným a opakovaným způsobem poruší své povinnosti. Z ústavněprávního hlediska je především nutno konstatovat – a v tomto směru Nejvyšší správní soud navazuje na judikaturu Ústavního soudu (zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 26/94 ze dne 18. 10. 1995, 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.), že politické strany představují státem privilegované korporace soukromého práva, nezbytné v reprezentativní formě vlády, jejichž základní funkcí je být prostředníkem mezi státem a společností tím, že zapojují občany do správy veřejných záležitostí, vyjadřují jejich názory a uchází se o jejich podporu ve svobodných volbách v souladu s článkem 5 Ústavy a články 20 a 22 Listiny základních práv a svobod. [12] Stát přiznává politickým stranám a hnutím určité výsady, tato privilegia se konkrétně projevují např. v oblasti přímého státního financování. Proto je zcela legitimní vyžadovat po nich transparentnost hospodaření, aby měl každý občan a potenciální volič reálnou možnost získat informace, o jakou politickou stranu (resp. politické hnutí) se jedná, kdo ji „finančně drží“, jaké příjmy získává z členských příspěvků, jak nakládá se svým majetkem či zda jsou vykazované výdaje přiměřené atp. Toto informační právo občanů–voličů je nezbytným předpokladem férové politické soutěže. Nepředložení finančních zpráv splňujících kritéria zakotvená v § 18 zákona o politických stranách z tohoto důvodu nelze považovat za formální či formalistický důvod pro rozpuštění politické strany či hnutí, nýbrž důvod zaručující transparentnost politického boje, zabraňující manipulaci s voliči a deformaci politické soutěže Zároveň je nezbytné, aby výše zmíněné finanční úd