1 Afs 67/2012 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 67/2012- 48 - text 1 Afs 67/2012 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: KEY INVESTMENTS a. s., se sídlem Václavské nám. 808/66, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 21, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 24. 4. 2008, čj. 2008/1243/110, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2012, čj. 8 Ca 263/2008 – 88, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2012, čj. 8 Ca 263/2008 – 88, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Nyní posuzovaná věc započala v řízení před správními orgány již před téměř deseti lety. Dne 4. 7. 2003 zahájila Komise pro cenné papíry z vlastního podnětu správní řízení se společností KEY INVESTMENTS a. s. (žalobkyně). Důvodem bylo podezření z porušení informačních povinností žalobkyně jako obchodníka s cennými papíry podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v tehdy platném znění. Rozhodnutím ze dne 26. 1. 2005 uložila Komise žalobkyni pokutu ve výši 200.000 Kč za správní delikty podle § 45 odst. 2 a § 47b odst. 1 písm. a), d), e) a g) zákona o cenných papírech. Prezidium Komise rozhodnutím ze dne 22. 6. 2005 změnilo rozhodnutí Komise a uložilo pokutu 200.000 Kč za správní delikty podle § 47b odst. 1 písm. a), d), e) zákona o cenných papírech. [2] Městský soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2007, čj. 8 Ca 269/2005-130 zrušil napadené rozhodnutí prezidia Komise a věc vrátil České národní bance (žalovaná) k dalšímu řízení. Nezákonnost rozhodnutí spatřoval městský soud v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí prezidia Komise. To nedefinovalo pojem investiční strategie, který je pojmem neurčitým a tudíž nejasným; přesně nedefinovalo, jakým jednáním se měla žalobkyně dopustit porušení povinnosti podle zákona o cenných papírech; nehodnotilo novou právní úpravu oproti právní úpravě účinné v době spáchání deliktu; nedostatečným způsobem se vypořádalo s námitkou marného uplynutí lhůty pro zahájení správního řízení. [3] Dne 18. 2. 2008 vydala žalovaná rozhodnutí čj. 2008/2134/570, kterým žalobkyni uložila pokutu ve výši 200.000 Kč, a to za porušení povinností podle § 47b odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech (vždy ve znění do 30. 4. 2004). To proto, že žalobkyně nejméně do 31. 12. 2002 při poskytování hlavní investiční služby podle § 8 odst. 2 písm. d) zákona o cenných papírech 1. nezjišťovala zkušenosti svých zákazníků, jejich finanční situaci a záměry řádným způsobem, tedy v průkazné, konkretizované a zákazníky odsouhlasené podobě, a 2. nesjednala písemné investiční strategie se zákazníky uvedenými ve výroku rozhodnutí. Dále za porušení povinnosti podle § 47b odst. 1 písm. a) a g) zákona o cenných papírech, neboť nejméně v období od 15. 5. 2002 do 8. 10. 2003 při poskytování hlavní investiční služby podle § 8 odst. 2 písm. d) zákona o cenných papírech prováděla tzv. buy-sell operace a kombinace spotových a termínových obchodů s neregistrovanými listinnými cennými papíry mezi svými zákazníky, v rámci kterých 1. nakupovala, a to bez písemného pokynu nebo písemného souhlasu zákazníků, do jejich portfolií též neregistrované listinné akcie a směnky a půjčovala z nich cenné papíry v rozporu se sjednanými písemnými investičními strategiemi, i jí obecně prezentovanou investiční strategií, 2. nezjišťovala kvalifikovaným a objektivním způsobem cenu neregistrovaných listinných akcií, které nakupovala do portfolií jednotlivých zákazníků a 3. rizika vyplývající z těchto operací přenášela neodůvodněně pouze na zákazníky, z jejichž portfolia poskytovala peněžní prostředky nebo půjčovala cenné papíry. Konečně za porušení povinností podle § 47b odst. 1 písm. e) zákona o cenných papírech, neboť nejméně do 8. 10. 2003 při poskytování hlavní investiční služby podle § 8 odst. 2 písm. d) zákona o cenných papírech neupozorňovala své zákazníky předem písemným způsobem v dostatečném rozsahu na důležité skutečnosti a konkrétní rizika související s jí prováděnými nákupy a buy-sell operacemi s neregistrovanými listinnými cennými papíry, zejména pak na rizika protistran operací, likvidity používaných cenných papírů, lhůtu prováděných buy-sell operací, jakož i skutečnost, že předmětem operací jsou cenné papíry emitované jinými zákazníky. [4] Bankovní rada žalované rozklad podaný žalobkyní zamítla a rozhodnutí potvrdila dne 24. 4. 2008 rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku. II. Stručné shrnutí rozsudku městského soudu [5] Městský soud rozhodnutí Bankovní rady žalované zrušil. Soud především dovodil, že podle § 47a odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech byl obchodník s cennými papíry povinen jednat při poskytování služby kvalifikovaně, čestně a spravedlivě, v nejlepším zájmu svých zákazníků. Zákon neukládal obchodníkovi s cennými papíry výslovně ani povinnost zjišťovat zkušenosti svých zákazníků, jejich finanční situaci a záměry řádným způsobem, tedy v průkazné, konkretizované a zákazníky odsouhlasené podobě, ani povinnost sjednat s nimi písemné investiční strategie. Výraz „investiční strategie“ ostatně zákon o cenných papírech vůbec neobsahuje. Výrok prvostupňového rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelný, neboť z něj není zřejmé, proč je jednání žalobkyně tam popsané podřazeno pod právní větu podle § 47b odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti je skutečnost, že z výroků nelze zjistit, zda popsané jednání žalobkyně nesplňovalo kritérium kvalifikovanosti nebo čestnosti anebo spravedlnosti či zda odporovalo hledisku nejlepšího zájmu zákazníků žalobkyně, případně zda toto jednání bylo podřazeno pod všechna tato kritéria. [6] Odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje jistou analýzu, jak a proč žalovaná dovodila, že jí koncipované povinnosti obchodníka s cennými papíry „zjišťovat zkušenosti svých zákazníků, jejich finanční situaci a záměry řádným způsobem, tedy v průkazné, konkretizované a zákazníky odsouhlasené podobě“ a „sjednat se zákazníky písemné investiční strategie“ vyplývají z toho, co ukládá zákon o cenných papírech v § 47a odst. 1 písm. a). Dle soudu se snad jedná o racionální, leč zcela mimoprávní úvahy žalované. Absenci konkrétních povinností v zákonné normě nelze nijak nahradit či suplovat úvahami a závěry orgánu veřejné moci, kterými jsou nejprve tyto povinnosti koncipovány. [7] Obdobný závěr učinil soud i ohledně tvrzení žalované o tom, že žalobkyně porušila § 47b odst. 1 písm. e) zákona o cenných papírech tím, že neupozorňovala své zákazníky předem písemným způsobem v dostatečném rozsahu na důležité skutečnosti a konkrétní rizika související s prováděnými nákupy a buy-sell operacemi s neregistrovanými listinnými cennými papíry. Zákon sice ukládá žalobkyni povinnost upozornit zákazníka na důležité skutečnosti související s obchodem, nestanoví však, že toto upozornění zákazníka musí být provedeno písemně. Rozhodnutí žalované tedy žalobkyni stanoví povinnost, kterou zákon neukládá. [8] Soud rovněž shledal nepřezkoumatelnost výroků napadeného rozhodnutí z důvodu nesrozumitelnosti vymezení doby, po kterou mělo k porušování povinností podle zákona o cenných papírech docházet. Prvostupňové rozhodnutí uvádí, že k porušování zákona docházelo nejméně do 31. 12. 2002, resp. nejméně do 8. 10. 2004. Takovéto vymezení doby páchání správního deliktu považuje soud za nepoužitelné, neboť z něj není nijak zřejmé ani odkdy mělo k porušování zákonných povinností docházet, ani zda uvedenými daty bylo toto porušování ukončeno. [9] Zbývající žalobní body soud neshledal důvodnými. III. Stručné shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [10] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatelce především není jasné, na základě jakého ustanovení zákona vlastně soud její rozhodnutí zrušil. Žalobkyně v žalobě nenamítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Soud podle stěžovatelky rozhodl v rozporu se zásadou dispozitivnosti, a to nad rámec žalobního návrhu. Stěžovatelka dále tvrdí, že požadavky městského soudu na výrok rozhodnutí jsou excesivní. Výrok obsahuje jak popis skutku, tak právní kvalifikaci. Důvod právní kvalifikace je obsažen v odůvodnění. Žalobkyně porušila všechna zákonná kritéria, což je patrné z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Rovněž vymezení doby, po kterou docházelo k porušování zákona, je srozumitelné. [11] Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, že stanovila žalobkyni povinnost bez opory v zákoně. Podle ní jde o interpretaci zákona. Stejně tak písemná forma a nezbytnost sjednání investiční strategie plyne přímo ze zákona o cenných papírech, a to z jeho § 37a odst. 1. Jakkoliv soud odmítá přijmout termín investiční strategie, stěžovatelka nevidí jediný důvod, p