1 As 139/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 139/2012- 40 - text 1 As 139/2012 – 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. V. H., zastoupen Mgr. Janem Petrášem, advokátem se sídlem Na Květnici 7, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) P. V., II) J. H., III) F. K., IV) VČP Net, s. r. o., se sídlem Pražská třída 485, Hradec Králové, zastoupena Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Rubešova 8, Praha 2, V) město Náchod, se sídlem Masarykovo náměstí 40, Náchod, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2011, čj. 21487/UP/2009/Kd, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2012, čj. 30 A 39/2011 – 66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Pan P. V. [dále jen „žadatel“ nebo „osoba zúčastněná na řízení ad I)“] požádal o vydání územního rozhodnutí na přístavbu domu č. p. 165 na ulici R. v N. Městský úřad Náchod (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 8. 2009, čj. 6025/2005/VÝST/P, 839/2006/VÝST/9, povolil umístění přístavby. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání manželé H., tedy žalobce a osoba zúčastněná na řízení ad II), kteří jsou vlastníky sousední stavby plnící částečně funkci bytovou a částečně funkci občanské vybavenosti. Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u krajského soudu. Soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť se plně ztotožnil se zjištěními a právními závěry, které učinil žalovaný. Nejprve poukázal na to, že žalobce se může v řízení dle § 65 a násl. s. ř. s. domáhat pouze ochrany svých práv, nikoliv také práv jiných osob nebo veřejného zájmu. Právě vzhledem k tomu by se soud vůbec nemusel zabývat námitkami poukazujícími na nedodržení technické normy ČSN 736005 o prostorovém uspořádání sítí technického vybavení, předepsaného počtu parkovacích míst, na umístění zařízení staveniště ani tvrzením o zásahu do zeleně. Přesto se soud vyjádřil k těmto námitkám. Podotkl, že navržené technické sítě se práv žalobce nikterak nedotýkají, neboť nejsou umístěny na jeho pozemku p. č. 71/1, ani na něj nezasahují svými ochrannými pásmy. Územní rozhodnutí není dokumentem, na jehož základě by mohlo být přistoupeno k faktické realizaci stavby. Jde o závazný podklad pro zpracování projektové dokumentace stavby. Možnost provedení stavby v souladu s příslušnými předpisy, včetně technických norem, se teprve ověří ve stavebním řízení. [3] Rovněž pokud jde o žalobní bod namítající nedodržení právními předpisy požadovaného počtu parkovacích míst, má soud za to, že se žalobce situoval do role veřejného žalobce. Nedomnívá se, že by nedodržením požadavku na vymezení určitého počtu parkovacích míst mohl být žalobce přímo dotčen na svém vlastnickém právu. Soud poukázal na to, že žadatel má smluvně podchyceno zřízení parkovacích stání na pozemcích ve vlastnictví třetích osob. To je samo o sobě s ohledem na vyhlášku č. 137/2008 Sb. (správně vyhláška č. 137/1998 Sb. – pozn. NSS) dostačující. Vedení řízení o výjimce z obecně technických požadavků na výstavbu bylo nadbytečné (rozhodnutí o výjimce bylo lze samostatně napadnout žalobou, což však žalobce neučinil, není tak možné odstraňovat jeho případné nedostatky v řízení o žalobě proti jinému rozhodnutí). K námitce, že se na smluvně zajištěných pozemcích třetích osob dosud žádná parkovací místa nenachází, soud uvedl, že územním rozhodnutím se pouze vymezuje prostor pro zamýšlený záměr. Rozhodnutí směřuje do budoucna a vše, co s ním souvisí, se realizuje až poté. Ostatně parkování na neveřejné ploše je možné i na trávě. [4] Soud dále uvedl, že v situaci, kdy studie oslunění zpracovaná na přístavbu prokázala, že požadované hodnoty proslunění budou dodrženy i po realizaci přístavby, není třeba předkládat novou studii, jestliže došlo k přepracování návrhu přístavby tak, že výše střechy byla podstatně snížena. Není věcí územního rozhodnutí, aby určovalo, jakými vozidly bude možné stavbu zásobovat. Stejně tak otázka odvodu dešťové vody bude řešena až v navazujících řízeních, přičemž bude třeba dodržet podmínku uloženou územním rozhodnutím, že dešťová kanalizace musí být napojena na novou kanalizační přípojku. [5] V neposlední řadě soud poukázal na to, že stavba ve vlastnictví žalobce je nebytovým domem, v němž není prioritní funkcí funkce bydlení. Stavba se navíc nachází v centru města Náchod. Nelze tedy očekávat zajištění pohody bydlení ve stejné míře jako v okrajových částech města či při umístění bytových staveb v tzv. zeleni. Soud připomenul, že sám žalobce při umístění stavby na svůj pozemek příliš nedbal práv sousedů. Při vědomí zásady proporcionality nelze učinit závěr, že by byl žalobce nepřiměřeným způsobem dotčen na svých právech či rušen v pohodě bydlení. II. Argumenty obsažené v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel předně trvá na tom, že územní rozhodnutí, které je hned v několika bodech v rozporu s technickou normou ČSN 736005, tj. s tzv. prostorovou normou, zasahuje do jeho práv, byť pozemek v jeho vlastnictví není zasažen vedením technických sítí ani jejich ochrannými pásmy. Např. u nové teplovodní přípojky nebude dodržena vzdálenost při křížení s plynovodem a souběh se stávajícími kabely. Požadavky prostorové normy nejsou dodrženy ani u nové přeložky NTL plynovodu. Zařízení staveniště (skládka VHS) je situováno do místa, kam nezajede žádné vozidlo bez zásahu do pozemku p. č. 46/1, což je však územním rozhodnutím zakázáno. Rozhodnutí tak je v praxi neproveditelné. Souhlas vlastníků dotčených pozemků nemůže zhojit nesoulad územního rozhodnutí s technickou normou, ani jeho vnitřní rozpornost. Takové rozhodnutí nemůže sloužit jako podklad pro stavební řízení. [7] Krajský soud se dle stěžovatele nezabýval občanskoprávními námitkami, tedy tím, že povolená přístavba zastíněním omezí stěžovatelovo vlastnické právo k budově č. p. 51, a to nad míru přiměřenou poměrům. Dále dojde ke zhoršení pohody bydlení. Povolená přístavba se nachází pouhých 5 metrů od objektu stěžovatele, dochází k přílišnému zahuštění výstavby a přitom nejde o zástavbu proluky. Nesprávně se měl soud vypořádat i s vzájemnými odstupy mezi stavbou stěžovatele a stavbou osoby zúčastněné na řízení ad I). Na řešení této otázky totiž dopadá § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., dle něhož se rozestupy nebytových staveb určují obdobně jako v případě staveb bytových. [8] Zcela jednoznačně nebyla vyřešena právní otázka, zda při posuzování potřebného počtu parkovacích míst a případného udělení výjimky je třeba vycházet z vyhlášky č. 137/1998 Sb., nebo vyhlášky č. 501/2006 Sb. Soud sice konstatoval, že předchozí řízení trpělo vadami, avšak neodstranil je. Nevypořádal se ani s námitkou neplatnosti dohod o možnosti parkování uzavřených osobou zúčastněnou na řízení ad I) s manžely Š., B. a paní Šu. Dohody jsou neplatné z důvodu nemožnosti jejich plnění. Na předmětných pozemcích neexistuje žádné zkolaudované parkoviště ani nebylo vydáno stavební povolení pro jeho výstavbu. V rámci řízení o povolení přístavby bylo třeba řešit i parkovací místa pro stávající byty v domě. Stěžovatel dále poukazuje na neurčitě formulovaný výrok územního rozhodnutí, neboť v něm není vysvětleno, co se rozumí autem typu „pick-up“. V neposlední řadě pak zdůrazňuje, že do povoleného objektu zasahují koruny stromů. V důsledku toho nebude moci být postaveno lešení pro fasádu, aniž by došlo k zásahu do koruny stromů. [9] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [10] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 3. 10. 2012 plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a na své vyjádření k žalobě. S rozsudkem krajského soudu se ztotožňuje. [11] Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval komplexní námitkou týkající se oprávnění stěžovatele osobovat si námitky třetích osob, zahrnující několik dílčích věcných námitek [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., III.A.]. Poté se zabýval tím, zda se krajský soud dostatečně vypořádal s občanskoprávními námitkami stěžovatele [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., II