— Nejvyšší správní soud

11 Kse 4/2009- 94 - text 11 Kse 4/2009 - 102 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Zemanové a jeho členů: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne 22. 2. 2012 kárnou žalobu ministra spravedlnosti ze dne 3. 11. 2008 proti Mgr. D. K., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem 26. dubna 10, Cheb, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., ve znění zákona č. 183/2009 Sb. (dále jen „exekuční řád“) kárně obviněný soudní exekutor Mgr. D. K. j e v i n e n tím, že jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 074 Ex 2356/05 byl v období od 4. 2. 2006, kdy požádal o součinnost jiný exekutorský úřad v souladu s ust. § 33 a § 34 exekučního řádu, nečinný, a to až do dne 5. 10. 2007, kdy vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 074 Ex 2356/05 - 25; t e d y z á v a ž n ě p o r u š i l ustanovení § 46 odst. 1 exekučního řádu, které mu ukládá provádět úkony směřující k provedení exekuce (dle znění uvedeného ustanovení platného do 31. 10. 2009), č í m ž s p á c h a l kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. II. Za to mu kárný senát uložil podle § 116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu pokutu ve výši 10 000 (deset tisíc) Kč. Tato pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 22022012. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah kárné žaloby Ministr spravedlnosti (dále též "kárný žalobce“) podal proti kárně obviněnému soudnímu exekutorovi kárnou žalobu pro kárné provinění podle § 116 odst. 2 exekučního řádu. Toho se měl dopustit tím, že byl jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 074 Ex 2356/05 nečinný v období od 23. 1. 2006 do 5. 10. 2007, čímž porušil povinnost postupovat v řízení bez zbytečných průtahů. V odůvodnění kárný žalobce odkázal na výsledky šetření, které provedl u kárně obviněného exekutora na základě stížnosti M. Š., jednatele povinné společnosti Trumf, s. r. o., ze dne 22. 5. 2008. Při tomto šetření bylo zjištěno, že Česká pojišťovna, a. s., jako oprávněná, podala Okresnímu soudu v Kolíně návrh na nařízení exekuce ze dne 29. 11. 2005 proti povinné společnosti Trumf, s. r. o., zároveň navrhla pověřit provedením exekuce soudního exekutora Mgr. K. Soudní exekutor měl veškeré podklady k exekučnímu řízení k dispozici ještě před nařízením exekuce a svým pověřením. Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 12. 2005, č. j. Nc 969/2005 - 3. Kárný žalobce spatřuje pochybení obviněného exekutora v jeho nečinnosti od 23. 1. 2006, kdy požádal o součinnost Exekutorský úřad v Nymburku podle § 33 a § 34 exekučního řádu, až do 5. 10. 2007, kdy vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce (č. l. 25 spisu). V mezidobí trvajícím cca 20 měsíců neprovedl žádné další úkony. Kárně obviněný svou nečinnost omlouval tím, že usnesení o nařízení exekuce nebylo v právní moci, proto nemohl v řízení provádět další úkony. O způsobu provedení exekuce bylo již rozhodnuto, další kroky směřující k vymožení dlužné částky nebyl oprávněn z důvodu nepravomocného usnesení o nařízení exekuce učinit. Kárný žalobce kárně obviněnému vytkl, že nejprve doručoval povinné společnosti neúspěšně na adresu dle usnesení o nařízení exekuce (únor 2006), dále již nevyužil možnosti doručit na její novou adresu, přestože v obchodním rejstříku je nová adresa zapsána od r. 2003. Navíc z exekučního spisu vyplývá, že mu tato adresa byla známa ještě dříve, než byla nařízena exekuce usnesením Okresního soudu v Kolíně dne 12. 2. 2005. Kárně obviněný exekutor neměl žádný důvod pro svoji nečinnost, neboť veškeré potřebné údaje se nacházely v exekučním spisu. Jeho jednání bylo v rozporu s právem účastníka řízení na to, aby věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Soudní exekutor musí svoji práci vykonávat v souladu se zákony, nezávisle, svědomitě a pečlivě. Kárný žalobce navrhl uložení kárného opatření dle § 116 odst. 2 exekučního řádu. II. Vyjádření kárně obviněného exekutora Kárně obviněný exekutor k tvrzenému pochybení uvedl, že šetřením o majetku povinné zjistil pouze nemovitý majetek, jiný postižitelný majetek nebyl zjištěn. Dle jeho názoru bylo tedy možno efektivně vymoci pohledávku pouze prodejem nemovitosti. Z výpisu z katastru nemovitostí však bylo zjištěno, že exekuční příkaz vydaný v projednávané věci je zapsaný na příslušném listu vlastnictví až jako třetí v pořadí, předcházejí mu dva exekuční příkazy vydané Exekutorským úřadem Nymburk. Soudní exekutor požádal tento úřad dne 23. 1. 2006 o součinnost. Ze sdělení tohoto úřadu ze dne 3. 2. 2006 vyplývalo, že předpokládají úhradu obou exekucí ze strany povinné do konce února 2006. Soudní exekutor považoval exekuci prodejem nemovitostí dle § 14 zákona č. 119/2001 Sb. za přerušenou s předpokladem, že v průběhu měsíce března 2006 v ní bude možno pokračovat. Kárně obviněný exekutor na základě uvedených skutečností dovozoval, že od ledna 2006 nemohl činit další úkony směřující k vymožení dluhu povinné. Jevilo se mu též jako nadbytečné opakovat pokusy o doručení povinné. Předpokládal, že v řízení bude pokračovat po pominutí důvodu pro přerušení řízení dle § 119/2001 Sb., k čemuž mělo dle jeho předpokladu dojít v březnu 2006. Kárně obviněný exekutor tento postup zvolil s vědomím, že žádnému z účastníků nemůže být způsobena škoda ani jiná újma v jejich procesních právech. Dále kárně obviněný exekutor uvedl, že od 23. 1. 2006 pravidelně ověřoval své pořadí na nemovitostech na LV č. 872, katastrální úřad Choťovice. Těmito dotazy zjistil, že jeden z exekučních příkazů Exekutorského úřadu Nymburk byl zrušen usnesením dne 28. 2. 2006, druhý byl vymazán až ke dni 11. 4. 2008 (vkladem č. j. V515/2008). Z poznámek na veřejné listině, tj. na LV č. 872, bylo možno dovodit, že exekuce prodejem těchto nemovitostí je dosud ze zákona přerušena, soudní exekutor nemůže v této situaci činit další úkony ve věci. Nesouhlasí proto s tvrzením, že byl v období od 23. 1. 2006 do 5. 10. 2007 nečinný, neboť v tomto období pravidelně ověřoval své pořadí na LV č. 872. Kárně obviněný exekutor závěrem shrnul svá tvrzení, z nichž dle jeho názoru vyplývá, že exekuci nebylo možno provést jinak než prodejem nemovitostí povinné, tento způsob exekuce však nebylo možno realizovat, protože řízení ohledně nemovitostí povinné bylo dle § 14 zákona č. 119/2001 Sb. přerušeno. Po dobu přerušení řízení exekutor pravidelně ověřoval své pořadí na příslušném listu vlastnictví, a nebyl tedy nečinný. Exekuční řízení bylo ukončeno vymožením pohledávky (dne 3. 10. 2007), a to ještě před výmazem poznámky o „předbíhajících exekucích“. Nikomu z účastníků ani třetí osobě nemohla být a nebyla postupem soudního exekutora způsobena újma. Obviněný exekutor navrhl zamítnutí kárné žaloby. III. Průběh ústního jednání, dokazování Při ústním jednání konaném dne 22. 2. 2012 kárný žalobce přednesl svůj návrh shodně s obsahem písemného podání ze dne 3. 11. 2008. Na výzvu předsedkyně senátu doplnil, že v důsledku nečinnosti kárně obviněného exekutora bylo na majetek povinné zbytečně uvaleno po dobu delší než nezbytnou generální inhibitorium, byla tedy omezena na svých právech, přestože jí nebylo ani oznámeno vedení exekuce. Soudní exekutor pochybil v tom, že povinné řádně nedoručil usnesení o nařízení exekuce, neboť ihned poté, kdy se o něm povinná dozvěděla, dlužnou částku uhradila. Kárně obviněný exekutor v rámci své výpovědi odkázal na skutečnosti uvedené v písemném vyjádření ze dne 28. 1. 2009 (obsah viz ad bod II.). Upřesnil, že nemovitý majetek povinné byl tvořen několika nemovitostmi, avšak jejich část (umístěná v Praze, kat. úz. Michle) byla zatížena zástavním právem v částce 16 a 18 milionů Kč. Bylo tedy zřejmé, že jejich prodejem nebude dosaženo uspokojení oprávněného. U zbývající nemovitosti bylo zjištěno, že předmětné exekuční řízení předbíhají další dvě jiná, bylo proto nutno čekat na jejich ukončení. Po celou dobu, po kterou kárný žalobce tvrdí, že byl exekutor nečinný, byla na příslušném listu vlastnictví zapsána poznámka o předbíhajících řízeních, což exekutor pravidelně ověřoval. Nesouhlasil také s tvrzením, že povinná nevěděla o probíhající exekuci, neboť v únoru 2006 uhradila exekuci u Exekutorského úřadu v Nymburku, přičemž v té době již na listu vlastnictví byla zapsána tato další exekuce. Za zásadní překážku pokračování v řízení považoval poznámku o předcházejících dvou exekucích, která bránila provádět exekuci dle zákona č. 119/2001 Sb. K dotazům předsedkyně senátu kárně obviněný exekutor uvedl, že účastníky o přerušení řízení dle § 14 zákona č. 119/2001 Sb. neinformoval. Tuto informaci sice nelze označit bez dalšího za nadbytečnou, ale dle jeho názoru nelze s jistotou tvrdit, že by vyvolala u účastníků řízení nějakou reakci. K dotazu, proč o ověřování pořadí na příslušném listu vlastnictví a o jiných úkonech v období od 23. 1.