— Nejvyšší správní soud

11 Kseo 5/2009- 99 - text  11 Kseo 5/2009 - 108 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a jeho členů JUDr. Danuše Novotné, JUDr. Daniela Prouzy, JUDr. Josefa Českého, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Tomáše Prokopce v právní věci kárného žalobce: předseda revizní komise Exekutorské komory, proti kárně obviněnému: JUDr. J. G., soudní exekutor, Exekutorský úřad pro Prahu 6 se sídlem Čistovická 11, Praha 6, zastoupený JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem Tychonova 3, Praha 6, v řízení o odvolání kárně obviněného proti rozhodnutí kárné komise Exekutorské komory ČR ze dne 7. 1. 2008, č. j. KŽ 13/07-43, při ústním jednání konaném dne 26. ledna 2012, t a k t o : Odvolání s e z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu na zahájení řízení [1.] Předseda revizní komise Exekutorské komory ČR (dále jen „kárný žalobce“, příp. „žalobce“) podal k Exekutorské komoře ČR dne 9. 7. 2007 proti soudnímu exekutorovi JUDr. J. G. (dále jen „soudní exekutor“, případně „exekutor“) návrh na zahájení kárného řízení pro kárné provinění podle ustanovení § 116 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“). [2.] Podle citovaného ustanovení v tehdy platném znění platilo, že „[j]estliže exekutor závažně nebo opětovně porušil povinnost stanovenou tímto zákonem nebo jestliže jeho chováním byla závažně nebo opětovně narušena důstojnost exekutorského povolání (dále jen "kárné provinění"), může mu být v kárném řízení uloženo některé z těchto opatření: a) napomenutí, b) písemné napomenutí, c) pokuta až do výše stonásobku minimální mzdy, d) odvolání z exekutorského úřadu.“ [3.] Porušení citovaného zákonného ustanovení spatřuje žalobce v tom, že soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. EX 6260/06 v rozporu s ustanovením § 325b odst. 2 a § 326 odst. 2 o. s. ř. násilně vniknul do bytu rodičů povinného. Dne 5. 4. 2007 byla totiž zaměstnancem JUDr. G. provedena exekuce movitého majetku v bytě rodičů povinného v rodinném domku, ačkoliv vykonavateli bylo předloženo rozhodnutí Magistrátu Liberec, z něhož plynulo, že povinnému M. Z. byl zrušen trvalý pobyt v tomto bytě. Na místo úkonu se poté dostavil i povinný, který rovněž prohlásil, že v bytě již nebydlí a že v jeho skutečném místě pobytu má věci označeny jiným exekutorem. Také přítomní sousedé na místě dosvědčovali, že povinný v bytě rodičů již delší dobu nežije. Přes tato zjištění byl v bytě rodičů proveden soupis movitých věcí a tyto věci byly bez souhlasu jejich majitelů odvezeny. [4.] Kárný žalobce navrhl provést důkaz obsahem exekučního spisu sp. zn. EX 6260/06 a vyslechnout stěžovatele M. Z. (otec povinného) a Z. Š. II. Vyjádření soudního exekutora [5.] Obviněný exekutor ve vyjádření ze dne 10. 8. 2007 (poznámka soudu: za žalobce chybně označuje ministra spravedlnosti, neboť má za to, že předseda kárné komise EK ho pouze vyzval k vyjádření ke kárné žalobě) uvádí, že usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 7. 2007, č. j. 62 Nc 6485/2006-3, byl pověřen provedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněného AT Computers, a. s. proti povinnému M. Z. Za tímto účelem byl proveden soupis a zajištění movitých věci na adrese Ch. 425/4 v L., neboť tato adresa byla uvedena v citovaném usnesení. Před uskutečněním předmětného úkonu sice exekutor požádal o výpis z centrální evidence obyvatel, nicméně kvůli administrativní chybě byla zaslána negativní odpověď, a proto bylo zažádáno o nový výpis. Navíc bylo výpisem z živnostenského rejstříku ověřeno, že povinný měl na dané adrese místo podnikání. [6.] Z dikce ustanovení § 326 a násl. o. s. ř. lze dovodit, že za adresu, kde se povinný zdržuje, případně kde má umístěny své věci, lze považovat adresu uvedenou v usnesení o nařízení exekuce. Tomu ostatně nasvědčuje skutečnost, že se povinný na místo prováděného výkonu dostavil a byl mu takto doručen exekuční příkaz. Pokud by povinný se svými rodiči několik let nebyl v žádném kontaktu, jak tvrdí, neměl by žádný motiv ke svému jednání. [7.] Proto exekutor tvrdí, že se žádného pochybení v této věci nedopustil. III. Průběh dalšího řízení [8.] Dne 5. 10. 2007 se konalo před kárným senátem EK jednání, k němuž se však bez omluvy kárně obviněný nedostavil. [9.] Při jednání byl vyslechnut svědek M. Z. (otec povinného), který vypověděl, že dne 5. 4. 2007 do jeho domu zhruba kolem 12.45 přišel neznámý člověk, který sdělil, že je z Exekučního úřadu Praha a že má exekuční příkaz vůči povinnému. Neznámý se odmítl legitimovat, a proto svědek odešel zavolat policii a ukázal neznámému rozhodnutí magistrátu, z něhož plyne, že povinný na dané adrese nebydlí. Zaměstnanec exekutora však řekl, že ho to nezajímá, že bude provádět soupis majetku a za tímto účelem si otevřel dveře. V průběhu provádění soupisu se však dostavili policisté. Svědek zaměstnance exekutora upozornil, že povinný bydlí na jiné adrese (N. 332, L.), nicméně to jej nezajímalo. V průběhu soupisu předal M. Z. telefonní číslo na povinného, který se následně dostavil. Svědek dále uvedl, že mu není známo, že by jeho syn někdy na adrese Ch. 425/4 v L. podnikal anebo zde měl sídlo firmy. Manželka M. Z. se vykonavatele zeptala, na čem bude prát, když jí bude zajištěna automatická pračka, na což prý vykonavatel odvětil, že na valše je také hezké praní. Rovněž soused M. Z. vykonavatele upozorňoval na to, že jsou sepisovány a zajišťovány věci, které povinnému určitě nepatří. Soupis a zajištění věcí skončilo cca v 15.00 hod. Před zajištěním věcí proběhlo jednání mezi vykonavatelem a povinným o tom, jaká částka má být zaplacena na místě, aby nedošlo k odvozu zajištěných a již naložených věcí. K dohodě však nedošlo a věci byly odvezeny. K dotazu žalobce svědek uvedl, že povinný při soupisu věcí prohlásil, že nejsou jeho, že patří jeho rodičům a že na dané adrese již delší dobu nebydlí. [10.] Předvolaná svědkyně Z. Š. se z jednání písemně omluvila a kárný žalobce uvedl, že na jejím výslechu netrvá. [11.] Kárně obviněný JUDr. G. byl vyslechnut při jednání před kárným senátem EK dne 7. 1. 2008. Zde vypověděl, že v usnesení o nařízení exekuce vůči povinnému byla uvedena adresa Ch. 425/4, která byla obsažena rovněž v návrhu oprávněného a byla jím označena také v telefonickém rozhovoru. Exekutor proto neměl pochybnosti o tom, že se na dané adrese povinný zdržuje a do vydání exekučního příkazu tento údaj neověřoval v Centrální evidenci obyvatel (CEO). Na stejnou adresu ostatně doručoval písemnosti i soud a z výpisu rejstříku ARES vyplynulo, že je zde uvedeno místo podnikání povinného. Před provedením soupisu byl proveden dotaz z CEO, nicméně v důsledku mylného zadání (záměna písmena ve jménu) exekutor obdržel negativní výpis. Poté konzultoval věc s oprávněným, a když byl omyl zjištěn a oprávněný na základě vlastního šetření potvrdil, že daná adresa je skutečně adresou povinného, měl exekutor za to, že není jeho povinností mít za všech okolností údaje z CEO, když jiné údaje pobyt povinného potvrzují. K samotnému průběhu exekuce, kterou prováděl jeho zaměstnanec P. V., exekutor uvedl, že na dané adrese se nacházela osoba, která odmítala jeho zaměstnance vpustit do objektu. Byl učiněn soupis s tím, že P. V. považoval přítomnou osobu za povinného a až při doručování písemností vyšlo najevo, že se jedná o jeho otce, který předložil listinu prokazující, že na uvedené adrese povinný není hlášen k trvalému pobytu. Tuto situaci však vyhodnotil vykonavatel tak, že údaj v CEO je pouze formální a stav fyzický je důležitější. Rovněž v průběhu soupisu věcí prý otec povinného jen některé z nich považoval za svoje a byl proto poučen o možnosti podat vylučovací žalobu. Povinný telefonicky slíbil, že se dostaví, nicméně přišla pouze jeho matka a sestra, které telefonicky povinného – schovaného někde blízko - hrubě vyzvaly, aby se dostavil, což tento také nakonec učinil. Prohlásil, že je hlášen na adrese Magistrátu města Liberec, ačkoliv jeho otec uváděl adresu jinou. Proto považoval vykonavatel sdělené údaje za zkreslené a účelové. Žádní další svědci úkonu přítomni nebyli (např. sousedi). K dotazu kárného žalobce JUDr. G. uvedl, že jeho zaměstnanci jsou poučeni o tom, že samotný údaj o zrušení trvalého pobytu není rozhodující pro posouzení toho, zda se na takovém místě mohou nacházet věci povinného. V daném případě byl rozhodující dojem vykonavatele, který nabyl při rozhovoru s otcem povinného. Sdělené informace totiž byly protichůdné. Vykonavatel P. V. je zkušeným pracovníkem a v té době u JUDr. G. pracoval již 5 let. Kárně obviněnému je známo, že otcem povinného byla podána vylučovací žaloba a bylo o ní rozhodnuto tak, že všechny sepsané věci byly vyloučeny. [12.] Rozhodnutím kárné komise EK ze dne 7. 1. 2008, č. j. KŽ 13/07 – 43, byl JUDr. G. shledán vinným tím, že dne 5. 4. 2007 prováděl exekuci movitého majetku v bytě rodičů povinného tak, že po zjednaném přístupu do bytu přesto, že mu byla v průběhu