Z rozhodnutí: Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: B. J., zastoupená JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem se sídlem Barcalova 2, Ústí nad Orlicí, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2010, č. X, o kasa…
3 Ads 23/2012- 25 - text
3 Ads 23/2012 - 25
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: B. J., zastoupená JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem se sídlem Barcalova 2, Ústí nad Orlicí, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2010, č. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 12. 12. 2011, č. j. 53 Ad 6/2011 - 63,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který jí bude vyplacen prostřednictvím jejího zástupce advokáta JUDr. Petra Nuckollse z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 12. 12. 2011, č. j. 53 Ad 6/2011 – 63 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2010, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2010, č. j. X, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o zvýšení starobního důchodu z důvodu zhodnocení doby studia ve školním roce 1961/2 s odůvodněním, že doba studia ve školním roce 1961/2 představuje plnění povinné školní docházky.
V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že pravidlo pro hodnocení doby studia získaného před 1. 1. 1996 obsahuje ustanovení § 13 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož se za dobu pojištění považují též doby zaměstnání získané před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem. Z ustanovení § 8 zákona č. 100/1988 Sb. ve znění k 31. 12. 1995 plyne, že za zaměstnání se mj. považuje studium po ukončení povinné školní docházky. Délka povinného základního vzdělání je určena školským zákonem. Dne 28. 12. 1960 nabyl účinnosti zákon č. 186/1960 Sb., který zavedl povinnou devítiletou školní docházku plně se vztahující na všechny žáky od školního roku 1961/1962. Vzhledem k tomu, že žalobkyně studovala devátou třídu ve školním roce 1961/2, jak vyplynulo z předložené kopie vysvědčení připojené k žádosti ze dne 5. 11. 2009, nelze toto studium považovat za studium po ukončení povinné školní docházky a nelze ho tedy ani zhodnotit pro důchodové účely, neboť se jedná stále o plnění povinné školní docházky. Co se týče námitky žalobkyně, že jejím spolužákům bylo přiznáno navýšení důchodu, žalovaná uvedla, že pro účely důchodového pojištění není v případě zápočtu doby studia relevantní rok narození, ale rok ukončení povinné školní docházky. Žalobkyně přitom povinnou školní docházku ukončila ve školním roce 1961/2, a proto jí s ohledem na tuto skutečnost a také s ohledem na výše uvedené nemohla být doba po dovršení 14tého roku věku do výše starobního důchodu zhodnocena, neboť v té době neměla ukončenou povinnou školní docházku.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatelka namítala, že započala studium povinné školní docházky ve školním roce 1951/1952 podle školského zákona č. 95/1948 Sb., a to konkrétně ustanovení § 13 odst. 1 tohoto zákona. Stěžovatelka v průběhu školní docházky na prvním stupni školy dle tehdy platného školského zákona těžce onemocněla, byla několikrát hospitalizována v léčebně v Košumberku, až z důvodu nepřítomnosti na školním vyučování opakovala 5. třídu. Zákon č. 95/1948 Sb. byl zrušen zákonem č. 31/1953 Sb. a od školního roku 1953/1954 byla zavedena školská soustava dle tohoto zákona č. 31/1953 Sb., podle jehož ustanovení § 3 odst. 3 byla zavedena povinnost osmileté školní docházky. Tuto stěžovatelka ukončila ve školním roce 1959/1960, když dokončila sedmou třídu. Vzhledem ke své nemoci pokračovala v docházce do osmé třídy ve školním roce 1960/1961. Pro školní rok 1961/62 nabyl platnosti a účinnosti školský zákon č. 186/1960 Sb. ze dne 15. 12. 1960, který v ustanovení § 5 odst. 2 upravil povinnou školní docházku v době trvání devíti let s tím, že dle ustanovení § 5 odst. 1 toto vzdělávání trvá od 6 let dítěte do jeho 15 let. Stěžovatelka zdůraznila, že ve školním roce 1961/1962 dobrovolně studovala 9. třídu, neboť po ukončení osmé třídy neúspěšně absolvovala přijímací řízení na střední školu a základní škola jí následně umožnila další studium v deváté třídě. Stěžovatelka tedy dovozuje, že dokončila povinnou školní docházku ve školním roce 1959/1960 za platnosti školského zákona č. 31/1953 Sb. Pokud žalovaná zamítla stěžovatelčiny námitky, v nichž stěžovatelka odkázala na shora uvedený právní názor, že další dva roky až do ukončení 9. třídy povinné školní docházky v roce 1961/1962 je nutno považovat za dobu studia po ukončení povinné školní docházky. Žalovaná tedy postupovala nezákonně, pokud nezohlednila stěžovatelce při výpočtu jejího starobního důchodu dobu studia osmé a deváté třídy základní školní docházky po ukončení povinné školní docházky. I pro případ, že by věc měla být posuzována podle zákona č. 186/1960 Sb., pak podle ustanovení § 5 odst. 3 tohoto zákona platí, že žákům, kteří splní povinnost školní docházky, avšak nedosáhnou vzdělání, které poskytuje základní devítiletá škola, může být povolena docházka do této školy, nejdéle však do konce školního roku, v němž dosáhnou věku 16 let. Tohoto věku stěžovatelka dosáhla dne 9. 4. 1961, tedy před účinností školského zákona č. 186/1960 Sb., který zavedl povinnou školní docházku v délce trvání 9 let od školního roku 1961/2. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že ze správního spisu žalované vzal za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně poukázala ve své žádosti adresované žalované na třídní výkaz vyhotovený Základní školou Dukelských bojovníků Česká Třebová pro 6.-9. ročník, třídu IX. A, školní rok 1961–1962, kde je v části týkající se žalobkyně uvedeno, že nastoupila do první třídy dne 1. 9. 1952, do šesté třídy dne 1. 9. 1958 a do deváté třídy dne 1. 9. 1961. Soud provedl při jednání důkaz listinou – prohlášením H. M., třídní učitelky žalobkyně, ze dne 2. 9. 2011. Z prohlášení vyplynulo, že žalobkyně jako žákyně osmé třídy Osmileté střední školy v České Třebové v roce 1960/1961 vykonala přijímací zkoušky na dvouleté Akademii v Chocni, kdy její přijetí bylo zamítnuto, a následně jí bylo umožněno ředitelstvím školy nastoupit do deváté třídy základní školy, kterou však stěžovatelka ukončila již v 17 letech. Prohlášení pouze potvrdilo skutečnosti doložené správním spisem, konkrétně třídním výkazem předloženým žalobkyní spolu se žádostí o úpravu výše starobního důchodu. Krajský soud vyhodnotil jako jedinou spornou otázku mezi účastníky to, zda studium osmé a deváté třídy je v případě žalobkyně plněním povinné školní docházky či studiem navazujícím na ukončenou povinnou školní docházku, tedy dobou, kterou je třeba zhodnotit pro účely výpočtu starobního důchodu, neboť podle § 13 zákona o důchodovém pojištění se za dobu pojištění považují též doby zaměstnání získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 100/1988 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995 se zaměstnáním rozumí též studium po ukončení povinné školní docházky. Mezi účastníky je nesporné, že stěžovatelka nastoupila povinnou školní docházku dne 1. 9. 1952, pátou třídu opakovala ze zdravotních důvodů ve školním roce 1957/1958, přičemž ve školním roce 1961/1962 pak absolvovala devátou třídu základní devítileté školy. Stěžovatelčino tvrzení o dřívějším nástupu povinné školní docházky již dne 1. 9. 1951 nekorespondovala s důkazním materiálem, a proto mu soud neuvěřil.
Krajský soud dále přistoupil k výkladu tehdy platné a účinné právní úpravy školní docházky na základních školách. Stěžovatelka nastoupila do školy za účinnosti zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství, který však byl nahrazen zákonem č. 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů. Krajský soud citoval ustanovení § 3, § 4 odst. 1, 2 zákona č. 31/1953 Sb. a dále popsal nový režim zavedený zákonem č. 186/1960 Sb. a vymezený v ustanovení § 6 tohoto zákona, podle něhož se mládeži od šesti do patnácti let povinného základního vzdělání v základních devítiletých školách, popř. jiných školách (příslušných ročnících škol pro mládež vyžadující zvláštní péče a na školách hudebních a tanečních). Samotné základní vzdělání bylo upraveno v § 5 tohoto zákona, kde bylo mj. stanoveno, že povinná školní docházka trvá devět let. V ustanovení § 5 odst. 3 tohoto zákona byla upravena možnost žáků, kteř
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.