4 Ads 160/2011 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 160/2011- 111 - text 4 Ads 160/2011 - 111 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. P., zast. Mgr. Alešem Hanákem, advokátem, se sídlem Hronova 1078, Pacov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2011, č. j. 2 Ad 81/2010 - 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Zástupci žalobkyně Mgr. Aleši Hanákovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1920 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 22. 9. 2010, č. j. X, žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 10. 8. 2010, č. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o obnovu vdovského důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 121/1975 Sb., § 46 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. a § 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách žalovaná citovala zmíněná ustanovení a uvedla, že manžel žalobkyně zemřel dne X; vdovský důchod náležel žalobkyni po dobu jednoho roku od smrti manžela. Žalovaná konstatovala, že manžel žalobkyně byl poživatelem plného invalidního důchodu z I. pracovní kategorie zvýšeného pro nemoc z povolání a zemřel na následky této nemoci, nikoli následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesplňuje žádnou z podmínek uvedených v § 37 odst. 2 zákona č. 121/1975 Sb., § 46 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. a § 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., nárok na vdovský důchod zanikl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, ve které zdůraznila, že žádá o přiznání vdovského důchodu od 50 let zpětně. Konstatovala, že pracovním úrazům se kladou naroveň nemoci z povolání. Podotkla, že manžel byl kameník a trpěl silikotbc. Žalobkyně dále poukázala na svůj zdravotní stav s tím, že od 23. 7. 1985 je plně invalidní. Rozsudkem ze dne 14. 4. 2011, č. j. 2 Ad 81/2010 - 51, Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že manžel žalobkyně zemřel na následky nemoci z povolání. Soud nepovažoval za správný názor žalobkyně, která klade nemoc z povolání naroveň pracovnímu úrazu utrpěnému při plnění úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie a z toho dovozuje svůj nárok na vdovský důchod. Manžel žalobkyně zemřel v roce X za účinnosti zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení. Podle § 37 odst. 1 tohoto zákona vznikl žalobkyni nárok na výplatu vdovského důchodu po dobu jednoho roku od úmrtí manžela. Po uplynutí této doby by nárok na požadovanou dávku vznikl při dodržení podmínek ustanovení § 37 odst. 2 téhož zákona. Se zřetelem k obsahu žádosti a žaloby se soud zabýval tím, zda jsou splněny požadavky ustanovení § 37 odst. 2 písm. f) zákona, podle něhož vdovský důchod náleží, jestliže vdova dosáhla věku alespoň 40 let ke dni smrti manžela, který zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. kategorie. Soud konstatoval, že manžel žalobkyně na následky takového pracovního úrazu nezemřel, proto žalobkyni nelze nárok na dávku přiznat. Soud doplnil, že označená norma neuvažuje s nárokem na vdovský důchod při úmrtí v důsledku nemoci z povolání. Také ustanovení § 46 odst. 2 písm. f) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení spojuje vznik nároku výlučně s úmrtím manžela následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání podřazeném do I. pracovní kategorie za okolností podle § 19 odst. 1 zákona, podle kterého se pracovním úrazem rozumí úraz utrpěný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Obsah této normy nelze podle soudu rozšiřovat na nemoci z povolání. Nezemřel-li manžel žalobkyně na následky pracovního úrazu při výkonu zaměstnání I. kategorie, nevznikl žalobkyni nárok na vdovský důchod. Ve stejném smyslu judikoval Vrchní soud v Praze v záležitosti žalobkyně rozsudkem ze dne 29. 9. 1997, sp. zn. 1 Cao 150/97. Soud doplnil, že zákon o důchodovém pojištění, účinný v době rozhodování, s možností trvání nároku na vdovský důchod pro pracovní úraz po uplynutí jednoho roku od smrti manžela vůbec neuvažuje. Zdravotní stav žalobkyně nelze podle soudu při posuzování podmínek nároku na vdovský důchod zohlednit. Soud uzavřel, že žalobkyni nárok na vdovský důchod po uplynutí jednoho roku od smrti manžela nevznikl, napadené rozhodnutí je tudíž věcně správné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Předmětný rozsudek napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podáním, které lze podle jeho obsahu považovat za včasnou kasační stížnost, obsahující žádost o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 19. 5. 2011, č. j. 2 Ad 81/2010 - 68, Krajský soud v Českých Budějovicích stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její žádost o ustanovení právního zástupce. Dne 18. 7. 2011 byl spis krajského soudu předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti proti naposledy zmíněnému usnesení. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 3. 8. 2011, č. j. 4 Ads 106/2011 - 88, vrátil spis krajskému soudu s tím, že spis takovou kasační stížnost neobsahuje. Nejvyšší správní soud shledal, že jsou splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka z řad advokátů, neboť stěžovatelka není s ohledem na svůj věk a zdravotní stav schopna se srozumitelně vyjadřovat a adekvátně reagovat na výzvy soudu. Krajský soud v Českých Budějovicích poté usnesením ze dne 9. 8. 2011, č. j. 2 Ad 81/2010 - 89, ustanovil zástupcem stěžovatelky Mgr. Aleše Hanáka, advokáta. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka označila důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Krajskému soudu vytkla, že se nevypořádal s její námitkou, že nemoc z povolání je třeba klást naroveň pracovnímu úrazu; soud se toliko formálně ztotožnil s názorem žalované. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu k povinnosti odůvodňovat rozhodnutí. Namítala, že její právní názor má oporu v § 27 odst. 2 zákona č. 121/1975 Sb. i v § 19 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb. Z rozsudku přitom není zřejmé, proč tento názor považuje za lichý, mylný či vyvrácený. Krajský soud se dále nevypořádal s možností přiznání důchodu za použití přechodných ustanovení části páté zákona č. 155/1995 Sb. Soud podle stěžovatelky jen mechanicky přebírá argumentaci ze svých předchozích rozhodnutí; opravné prostředky proti těmto rozhodnutím byly odmítány z důvodu procesních pochybení. Podotkla, že sama prostředky na právní zastoupení nemá a v předchozích řízeních jí zástupce ex offo ustanoven nebyl; v dřívějších řízeních tak byla krácena na právu na spravedlivý proces. Soud se měl podle stěžovatelky předně zabývat komplexním výkladem jednotlivých ustanovení o podmínkách pro vyplácení vdovských důchodů ve všech souvislostech včetně historického kontextu úpravy v zákoně č. 101/1964 Sb. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V doplnění kasační stížnosti se stěžovatelka dovolává důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Podle § 103 ods