4 Ads 136/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 136/2012- 16 - text 4 Ads 136/2012 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. J. G., zast. JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Sadová 553/8, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2012, č. j. 18 Ad 33/2012 - 23. t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1.] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 29. 3. 2012, č. X byl žalobci přiznán od 1. 1. 2010 starobní důchod podle ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zdp“) v platném znění, ve výši 20.657 Kč měsíčně s tím, že dle nařízení vlády č. 281/2010 Sb. se od lednové splátky důchodu v roce 2011 zvyšuje procentní výměra starobního důchodu na 19.208 Kč a základní výměra starobního důchodu na 2.230 Kč, takže žalobci od tohoto data celkem náleží 21.438 Kč měsíčně. Dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 286/2011 Sb., se od lednové splátky důchodu v roce 2012 zvyšuje procentní výměra na 19.516 Kč měsíčně a základní výměra na 2.270 Kč měsíčně, takže celkem náleží 21.786 Kč. V odůvodnění žalovaná uvedla, že výše důchodu se skládá ze základní a procentní výměry, přičemž základní výměra činila ku dni přiznání dávky 2.170 Kč měsíčně. Procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu (dále jen „VPZ“), který činí 18.673 Kč. Jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu ve výši 59.222 Kč za roky 1986 až 2009. Procentní výměra ku dni vzniku nároku na důchod za 39 roků pojištění pak 58,50 % VPZ, tj. 10.924 Kč. Zvýšení procentní výměry za 2460 dnů pojištění získaných po vzniku nároku na starobní důchod o 40,50% výpočtového základu činí 7.563 Kč; výše procentní výměry tak dosahuje částky 18.487 Kč měsíčně. Žalovaná provedla srovnání procentní výměry důchodu s její výší vypočtené podle zákona č. 100/1988 Sb. a jelikož ta by činila jen 5.100 Kč měsíčně, rozhodla, že žalobci náleží procentní výměra ve výši 18.487 Kč měsíčně. Uvedla dále, že vyměřovací základ za rok 2008 byl omezen na maximální vyměřovací základ pro pojistné stanovený pro tento rok. [2.] V námitkách proti tomuto rozhodnutí žalobce zdůraznil, že odpracoval více jak 15 let v preferované pracovní kategorii v hlubinných dolech s označením I.AA, dosáhl nejvyšší přípustné expozice a zaměstnání v hornictví ukončil dne 30. 9. 1992. Dovozoval, že splňoval podmínky nároku na starobní důchod podle nařízení vlády ČSFR č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, a to k datu dosažení věku 50 let, tedy k 5. 4. 1998. Tato skutečnost pak zásadním způsobem ovlivní výši procentní výměry za dobu pojištění po vzniku nároku na tento důchodu, která by měla činit nikoli 40,50% VPZ, ale 70% VPZ. Po vzniku nároku na dávku totiž pracoval a byl pojištěn po dobu nejméně 4288 dnů, a nikoli žalovanou uznaných 2463 dnů. [3.] Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2012, č. X, zamítla žalovaná žalobcovy námitky a napadené rozhodnutí o přiznání starobního důchodu potvrdila. Dospěla k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a bylo jím zcela vyhověno žádosti účastníka řízení podané dne 22. 2. 2012 na Okresní správě sociálního zabezpečení v Ostravě s požadovaným datem přiznání dávky 1. 1. 2010. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nepodal žádost o starobní důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb., ale požádal o starobní důchod podle ustanovení § 29 odst. 1 zdp, lze jím podané námitky chápat jen jako úpravu starobního důchodu podle ustanovení § 76a zdp, který stanoví, že procentní výměra starobního důchodu přiznávaného po 30. 6. 2006 pojištěncům, jejichž důchodový věk byl stanoven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1 zdp, a pojištěncům, kteří vykonávali před 1. 1. 1993 alespoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorii zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. 1. 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod. Zvýšení podle věty první však spolu s procentní výměrou důchodu nesmí přesáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. 1. 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává starobní důchod. Zvýšení podle věty první a věty druhé se pak stanoví tak, jako kdyby starobní důchod byl přiznán ke dni 31. 12. 1995. Z dikce tohoto ustanovení je podle žalované zřejmé, že ke zvýšení starobního důchodu nemůže dojít před dosažením 55. roku věku, tj. v případě žalobce v období od dosažení 50 let věku (5. 4. 1998). Ze spisového materiálu je tak zřejmé, že nárok na starobní důchod mu vznikl dosažením věku 55 let, tj. ku dni 5. 4. 2003 a nikoli ku dni 5. 4. 1998. Z osobního listu důchodového pojištění ze dne 20. 3. 2012 vyplývá, že po vzniku nároku na starobní důchod, tj. po dni 5. 4. 2003 získal celkem 2463 dnů pojištění, které mu byly řádně při výpočtu starobního důchodu zhodnoceny; proto nelze jeho námitkám vyhovět. [4.] Ve včas podané žalobě opakoval žalobce argumentaci uplatněnou již v námitkovém řízení a navíc zdůraznil, že žalovaná si nemůže a ani nesmí k jeho tíži interpretovat skutečnost, že žádost o starobní důchod s ním byla sepsána podle § 29 odst. 1 zdp a nikoliv podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům; žalobce totiž požádal o přiznání starobního důchodu bez odkazu na jakýkoli předpis či jeho ustanovení a doložil žalované soubor dokladů svědčících o splnění podmínek pro nárok na důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb. Vyslovil přesvědčení, že měl být odbornými pracovníky místně příslušného pracoviště okresní správy sociálního zabezpečení poučen o „rozdílech v žádosti o přiznání starobního důchodu“. Současně poukázal na to, že § 4 zákona č 76/1995 Sb. (o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995 – pozn. NSS) nelze interpretovat způsobem uplatněným žalovanou, a to nejen proto, že dikce dotčeného ustanovení k tomu nedává prostor, ale také proto, že by tím byla porušena zásada, že pojištěnec má právo vždy na dávku pro něho nejvýhodnější. Navíc žalovaná nemůže svými rozhodnutími omezovat výši nároku účastníka uplatněním retroaktivního ustanovení. Vyslovil přesvědčení, že mu nárok na starobní důchod vznikl dovršením věku 50 let, a pokud od uvedeného data dále pracoval až do podání žádosti o přiznání dávky, činil tak se záměrem zvýšit si výši procentní výměry za dobu dalšího pojištění. Navrhoval, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a současně mu přiznal náhradu nákladů řízení. [5.] Ve vyjádření k žalobě setrvala žalovaná na svém stanovisku, že žalobcem prokázaná odpracovaná doba pojištění (dříve zaměstnání) nebyla vykonávána v rozsahu I.AA pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod již 50 letech věku, nýbrž až dosažením věku 55 let podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Citovala podmínky nároku na starobní důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb., uvedené v § 1 a § 2 tohoto předpisu. Konstatovala, že podle potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku vydaného organizací OKD, a. s. Ostrava – Mariánské hory, odpracoval žalobce v době od 15. 8. 1972 do 31. 12. 1978 a od 1. 1. 1981 do 30. 9. 1992 celkem 6621 dnů v profesi revírník, zařazené pod č. resortního seznamu 01 07 01 do I.AA pracovní kategorie, nejvyšší přípustnou expozici 100% dosáhl ve 12. měsíci roku 1991 (překročil na 105 %) a výkon vybraného zaměstnání v hornictví skončil 30. 9. 1992. Nařízení vlády č. 557/1990 Sb. přitom v § 1 odst. 1 požaduje skončení výkonu vybraného zaměstnání v hornictví do 31. 3. 1991. Žalobci tudíž nárok na starobní důchod podle uvedeného předpisu nevznikl. [6.] Krajský soud v Ostravě po provedení důkazu dávkovým spisem žalované a v něm založených dokladů přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Citoval obsah výše uvedeného potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na starobní důchod poskytovaný podle nařízení vlády ČSFR ze dne