5 As 156/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 156/2012- 27 - text 5 As 156/2012 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ringier Axel Springer CZ a.s., se sídlem v Praze 7, Komunardů 1584/42, 170 00, práv. zastoupeného JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 1289/7, 120 00, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, 110 15, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012, č. j. 5 Ca 52/2009 - 60, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012, č. j. 5 Ca 52/2009 - 60, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) navrhuje zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2009, č. j. 8683/09/04420, PID MIPOX01FHJZ1, kterým žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí vydané Magistrátem hl. m. Prahy, odborem živnostenským a občanskoprávním ze dne 26. 1. 2009, č. j. MHMP-231208/08/B/Fl-770. Tímto rozhodnutím byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 40 000 Kč za porušení ustanovení § 5e odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) a pokuta ve výši 50 000 Kč za porušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona. Stěžovateli bylo vytýkáno, že text reklamní prezentace s nabídkou kojeneckého mléka Nutrilon 1 nebyl uveřejněn v publikaci zaměřené na péči o kojence ani ve vědecké publikaci, nýbrž v časopisu určeném široké veřejnosti („BLESK pro ženy“), přičemž se zároveň jednalo o skrytou reklamu. Stěžovatel podává kasační stížnost dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení; uplatňuje rovněž důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro vady řízení a podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá: 1) nenaplnění znaků skryté reklamy, 2) nenaplnění znaků reklamy, 3) nemožnost jednočinného souběhu. Stěžovatel uvádí, že městský soud dospěl k závěru, že předmětná prezentace výrobku Nutrilon 1 naplňuje znaky skryté reklamy. Tento závěr soud dovodil zejména ze skutečnosti, že se jedná o text zřetelně reklamní povahy prezentující kvality výrobku, jeho cenu, který je přitom označený jako tip či doporučení redakce a u kterého je pro běžného čtenáře obtížné rozlišit, zda se jedná o placenou reklamu či zda skutečně jde o redakční text, u kterého by bylo lze očekávat snahu o určitou míru objektivity informací. Rizikovost takové skryté reklamy spočívá dle soudu právě v tom, že běžný spotřebitel přisuzuje jinou věrohodnost reklamě a jinou zpravodajství a publicistice. Skutečnost, že nešlo o reklamu placenou, nepovažoval soud za rozhodnou. Soud se přitom dle stěžovatele při svém rozhodování nevypořádal s námitkou subjektivní stránky na straně stěžovatele v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel namítá, že reklama je „skrytá“ ve smyslu zákona o regulaci reklamy, jen jestliže je při jejím šíření naplněna i subjektivní stránka. Není-li subjektivní stránka prokázána, nepřichází odpovědnost za správní delikt v tomto případě v úvahu. Ústavně konformní interpretace ustanovení § 8a odst. 1 písm. e) zákona o regulaci reklamy dle stěžovatele vychází z následujících pravidel. Za prvé se musí jednat objektivně o sdělení, které může motivovat adresáta ke konzumaci. Dále se musí jednat o sdělení, které šiřitel subjektivně vnímá jako sdělení reklamní, a přitom skryté. Šiřitel tedy musí vědět, že sdělení má v podstatné míře skrytě reklamní povahu. Dle stěžovatele se Magistrát hl. města Prahy, odbor živnostenský a občanskoprávní ani odvolací orgán s námitkou, že šlo o ilustrační zobrazení k obohacení redakčního textu, za jehož použití nebyla přijata úplata ani jiná protihodnota a že zde byla absence záměru k publikaci reklamního sdělení, nevypořádal a pouze konstatoval, že šíření uvedeného tiskového média naplňuje zákonné vymezení také reklamy skryté. Nadto nezkoumal, za jakých okolností a jakým způsobem stěžovatel sdělení prezentoval a zda se jednalo o běžnou praxi. Soud, aniž by zkoumal výše uvedená pravidla, nepovažoval skutečnost, že nešlo o reklamu placenou, za rozhodnou. Dle názoru soudu se v daném případě jedná o reklamu, tedy prezentaci směřující k podpoře prodeje zboží, a to z důvodu, že je k textu, který obecně informoval o náhradách mateřského mléka, připojeno doporučení označené jako „Náš tip“, které prezentuje jeden konkrétní výrobek, vyzdvihuje jeho kvality textem zřetelně reklamní povahy a uvádí i jeho konkrétní cenu. Stěžovatel napadá tento závěr, neboť za reklamu nelze považovat oznámení, předvedení či jinou prezentaci výrobků nebo služeb, které nemají za cíl podporu podnikatelské činnosti. Tento znak v předmětném článku zcela chybí, prezentaci je nutno posuzovat v kontextu celého článku, osvěty do citlivé problematiky žen, které se potýkají s tímto problémem. Uvedení ceny výrobku je tak legitimní informace k ucelenému pojetí problematiky. V řízení nebylo prokázáno, že by publikace článku spolu s uvedením výrobku směřovala k podpoře podnikatelské činnosti. Stěžovatel, jak před správními orgány, tak městským soudem, uváděl, že nešlo o reklamní sdělení, ale informaci publikoval v rámci realizace svobody projevu a práva na informace. Je přitom nepochybné, že svoboda projevu zaručená čl. 17 Listiny základních práv a svobod neexistuje pouze ve prospěch jen některých kategorií informací, myšlenek nebo způsobů projevů, které jsou součástí debat obecného zájmu - politické, vědecké, umělecké nebo náboženské povahy, ale prospívají i sdělením mající informativní či jakkoli seznamující charakter. Stěží lze takové informace poskytnout, aniž by pro potřeby, ať nejširší veřejnosti nebo úzce zaměřené skupiny osob, byl zmíněn konkrétní výrobek či služba. Jednotlivé skupiny čtenářů (diváků) by k některým informacím neměly vůbec přístup a byly by odkázány jen na odbornou pomoc lékaře anebo reklamu realizovanou v rámci omezujících ustanovení příslušných zákonů. Odkazuje-li stěžovatel na tip, pak nepochybně musí vybrat „svého“ vítěze, dává tím jen doporučení (radu) pro jeho volbu. Stěžovatel je přesvědčen, že omezení svobody projevu je i v rovině informací komerčního charakteru možné jen a pouze tehdy, je-li to nezbytné, tj. zcela nutné, pro zajištění určitých ústavně chráněných hodnot taxativně vymezených v čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ústavně konformní výklad omezení svobody projevu tedy musí vycházet zejména z toho, že pro konkrétní omezení musí být ústavně legitimní důvod nacházející svůj odraz v čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a že dané omezení je zejména ve svém obsahu, rozsahu a intenzitě proporcionální hodnotě, která je jím chráněna. Soud se s námitkou stěžovatele, že vytýkané jednání nemůže naplňovat znaky obou správních deliktů, vypořádal tak, že jednočinný souběh obou správních deliktů je možný, jde o dva samostatné správní delikty a zákon jejich souběh nevylučuje. Stěžovatel má za to, že nemůže současně porušit ustanovení § 5e zákona o regulaci reklamy a ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona. Jestliže oba orgány státní správy dospěly k závěru, že jde o reklamu a že zveřejněná prezentace (doporučení časopisu) je zjevně reklamou, nemohou zároveň dospět k závěru, že jde o reklamu skrytou. Stěžovatel ve smyslu shora uvedeném navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení a stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se se způsobem odůvodnění stěžovatelem podané kasační stížnosti neztotožňuje, neboť má za to, že ani jeden ze tří stěžovatelem tvrzených důvodů není v uvedeném konkrétním případě dán. Ačkoliv se stěžovatel formálně dovolává uvedených ustanovení soudního řádu správního, podle názoru žalovaného žádné tvrzení stěžovatele uvedené v kasační stížnosti existenci některého ze stěžovatelem označených důvodů pro uplatnění kasační stížnosti nepodporuje; v tomto směru není podle názoru žalovaného kasační stížnost opodstatněná. Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že se městský soud při svém rozhodování nevypořádal s námitkou subjektivní stránky na straně stěžovatele v souladu s judikaturou Nejvyšší