6 Ads 109/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 109/2012- 28 - text pokračování 6 Ads 109/2012 - 31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: V. M., zastoupeného JUDr. Janem Juračkou, advokátem, se sídlem Tovární 7, Znojmo, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2010, č. j. 1OSP/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2012, č. j. 36 Ad 6/2010 - 34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2010, č. 1-OSP/2010, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje pro vnější službu ve věcech služebního poměru ze dne 1. 12. 2009, č. JMK-31215/2009, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce nemá ke dni 31. 12. 2009 nárok na ozdravný pobyt podle § 80 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“). [2] V odůvodnění žalovaný uvedl, že podle čl. VI zákona č. 113/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „zákon č. 113/1997 Sb.“) se pracovní poměr celníka považoval za poměr služební jen v případě, že trval ke dni 1. 7. 1997, kdy vstoupil zákon v účinnost. Žalobce je však od 1. 5. 1996 příslušníkem Policie České republiky ve služebním poměru. Jako celník pracoval od 15. 11. 1993 do 30. 4. 1996, nelze tedy tento jeho pracovní poměr celníka započítat do doby rozhodné pro vznik nároku na ozdravný pobyt podle § 80 a § 224 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Služební poměr žalobce podle žalovaného trval méně než 15 let, tudíž žalobce nesplnil podmínku vzniku nároku na ozdravný pobyt podle § 80 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a podané odvolání proto bylo jako nedůvodné zamítnuto. [3] Krajský soud v Brně se s argumentací žalovaného ztotožnil. Ze zákona podle něj vyplývá, že k tomu, aby pracovní poměr celníka před 1. 7. 1997 mohl být považován za služební poměr celníka, je třeba, aby pracovní poměr ke dni účinnosti zákona č. 113/1997 Sb., tedy k 1. 7. 1997, trval a dále aby celník do dvou měsíců od nabytí účinnosti zákona složil služební přísahu; v opačném případě by totiž jeho služební poměr zanikl. [4] Dále soud označil za nesporné, že pracovní poměr žalobce trval od 15. 11. 1993 do 30. 4. 1996, tudíž objektivně nemohlo dojít ke splnění podmínek stanovených v čl. VI bodech 1. a 2. zákona č. 113/1997 Sb. Žalovaný tak podle krajského soudu postupoval správně, když nezapočetl dobu trvání pracovního poměru celníka do doby rozhodné pro vznik nároku žalobce na ozdravný pobyt podle § 80 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. [5] V kasační stížnosti ze dne 5. 7. 2012 žalobce (dále jen „stěžovatel“) navrhuje, aby byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Podle jeho názoru mu měla být do doby rozhodné pro vznik nároku na ozdravný pobyt započítána doba trvání jeho pracovního poměru u Generálního ředitelství cel. Stěžovatel označuje jako diskriminační stav, kdy vedle sebe pracují dva policisté, z nichž jednomu jenom proto, že přešel z celní správy k Policii ČR o něco později, je započítána doba pracovního poměru celníka, zatímco druhému nikoliv, a to jen proto, že tento druhý policista přešel k Policii ČR o něco dříve než prvý. Stěžovatel přitom odkazuje na § 77 odst. 2 a 8 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a Listinu základních práv a svobod. Dále svůj právní názor opírá o judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudky č. j. 7 A 140/2002  46 ze dne 31. 5. 2004 a č. j. 4 Ads 24/2008  69 ze dne 20. 1. 2009 (všechna rozhodnutí zdejšího soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz). Podle stěžovatele z nich vyplývá, že je spravedlivé, aby se doba zaměstnání u Generálního ředitelství cel v plném rozsahu započítávala do doby rozhodné pro přiznání nároků podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť poměr celníka byl sice pracovním, a nikoliv služebním poměrem, ale obsahem a náplní práv a povinností z něho vyplývajících měl nepochybně blíže ke služebnímu poměru. Důvodem podání kasační stížnosti je tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 22. 8. 2012 uvedl, že se s obdobnými námitkami, jež jsou obsahem kasační stížnosti, řádně vypořádal již v odvolacím řízení, a odkázal na napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a podpůrně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 7 A 140/2002 - 46. [7] Poté, co Nejvyšší správní soud ověřil, že kasační stížnost splňuje všechny formální náležitosti, přistoupil k jejímu věcnému projednání a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [8] Ze soudního spisu vyplývá, že o skutkových otázkách není mezi stranami sporu. Stěžovatel byl v pracovním poměru celníka u Generálního ředitelství cel od 15. 11. 1993 do 30. 4. 1996, od 1. 5. 1996 je příslušníkem Policie České republiky ve služebním poměru. Ke dni 31. 12. 2009 byl stěžovatel příslušníkem Policie ČR ve služebním poměru po dobu 13 let a 8 měsíců. Pracovní poměr u Generálního ředitelství cel pak trval 2 roky a necelých 6 měsíců. Je tedy zřejmé, že stěžovatel by měl ke dni 31. 12. 2009 nárok na ozdravný pobyt podle § 80 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů pouze v případě, že by se jeho pracovní poměr celníka u Generálního ředitelství cel započetl do doby rozhodné pro vznik nároku na ozdravný pobyt. [9] Podle § 80 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů „[p]říslušník, jehož služební poměr trval alespoň 15 let, má nárok na ozdravný pobyt k upevnění tělesného a duševního zdraví v trvání 14 dnů nepřetržitě v kalendářním roce.“ V § 80 odst. 2 tohoto zákona je stanoveno: „Dobou rozhodnou pro vznik nároku na ozdravný pobyt je doba trvání služebního poměru a doba trvání služebního poměru vojáka z povolání. Do doby rozhodné se započítávají též doby započtené podle § 224 odst. 1 až 3 a odst. 5.“ [10] Ustanovení § 224 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů specifikuje: „Do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru“. Tímto zvláštním právním předpisem, na který odkazuje poznámka pod čarou, je čl. VI zákona č. 113/1997 Sb. [11] Body 1.–3. čl. VI zákona č. 113/1997 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 1997 do 31. 12. 2006 stanoví: „1. Celníci, kteří jsou ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru podle dosavadních předpisů, se považují za celníky ve služebním poměru. Jestliže celník do dvou měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona nesloží služební přísahu, služební poměr zaniká. 2. Za složení služební přísahy podle odstavce 1 se považuje složení přísahy podle dosavadních předpisů, jestliže do dvou měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona celník svým podpisem potvrdí text přísahy podle tohoto zákona. 3. Celníkovi se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru započítávají doby, pokud byly započteny podle dosavadních předpisů pro pracovní poměr.“ [12] Body 1.–3. čl. VI byly zrušeny zákonem č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který vstoupil v účinnost dne 1. 1. 2007. Nicméně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2009, č. j. 4 Ads 56/2009  64, konstatoval, že „formulaci ,podle zvláštních právních předpisů‘ [v ustanovení § 224 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů] je třeba vykládat tak, že zahrnuje též právní předpisy nebo ustanovení zákonem o služebním poměru, resp. změnovým zákonem č. 362/2003 Sb. zrušená, tj. dosavadní právní předpisy.“ [13] Z výše citované právní ú