7 Afs 5/2013 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 5/2013- 50 - text 7 Afs 5/2013 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky právní věci žalobce: DŮMIX, a. s., se sídlem Hluboká 8, Milhostov, zastoupený JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem Jugoslávská 14, Karlovy Vary, proti žalovanému: Finanční úřad pro Karlovarský kraj - územní pracoviště v Chebu, se sídlem Hálkova 32, Cheb, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2012, č. j. 57 Af 6/2011 – 74, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2012, č. j. 57 Af 6/2011 – 74, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Finančního úřadu v Chebu (dále jen „finanční úřad“) ze dne 13. 12. 2010, č. j. 87216/10/123911402980, kterým nebylo podle ust. § 53 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků) vyhověno reklamaci stěžovatele proti postupu správce daně při placení a evidenci daní v souvislosti s převodem vratitelného přeplatku ve výši 8.703 Kč na dani z přidané hodnoty na úhradu nedoplatku vykázaného na dani z příjmů právnických osob ve výši 8.147 Kč. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že mezi účastníky je sporným, zda byl stěžovateli řádně doručen dodatečný platební výměr ze dne 10. 5. 2010, č. j. 43040/10/123911403029 na daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za rok 2007, od něhož se odvíjí nedoplatek vzniklý na dani z příjmů právnických osob z předepsaného penále ve výši 8.147 Kč. Zástupce stěžovatele využil možnosti a podle ust. v § 31 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“) si v lednu 2010 zřídil datovou schránku podnikající fyzické osoby. V souvislosti s daňovým řízením, jehož předmětem byla kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2007, zástupce stěžovatele finanční úřad neinformoval. Finanční úřad sám existenci datové schránky podnikající fyzické osoby u zástupce stěžovatele, daňového poradce, nezjišťoval, neboť do ledna 2010 probíhalo doručování poštou na adresu sídla zástupce bez problémů a povinnost zřídit si pro doručování datovou schránku byla pro daňové poradce stanovena až od 1. 1. 2012. Nebylo tedy povinností finančního úřadu zjišťovat v té době, zda má zástupce stěžovatele zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku. V daném případě stěžovatel, resp. jeho zástupce, porušil jednu ze základních zásad daňového řízení, a to zásadu součinnosti stanovenou v ust. § 2 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Předmětný dodatečný platební výměr finanční úřad doručoval zástupci stěžovatele podle ust. § 17 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků na sdělenou doručovací adresu poštou do vlastních rukou ve smyslu odst. 4 písm. c) citovaného zákona. Dodatečný platební výměr byl doručen zástupci stěžovatele postupem podle ust. § 17 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků. Byl uložen dne 27. 7. 2010 a doručen desátým dnem, tj. 6. 8. 2010. Vložen do schránky byl 9. 8. 2010 a lhůta pro plnění stanovená v tomto dodatečném platebním výměru byla a třicet dnů ode dne jeho doručení, tj. do 6. 9. 2010. Posouzení důvodnosti žaloby opřel krajský soud o rozsudek ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 - 95, ve kterém Nejvyšší správní soud posuzoval případ, kdy správní orgány nerespektovaly zákonem stanovená pravidla pro doručování, neboť doručovaly svá rozhodnutí zástupci stěžovatele prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, ačkoliv měl zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku. Podle názoru krajského soudu není pochyb o tom, že dodatečný platební výměr se do dispozice zástupce stěžovatele dostal, když byl dne 9. 8. 2010 vložen do jeho schránky. Tvrzení zástupce stěžovatele, že poštovní schránka v jeho sídle neexistuje od doby, kdy zpřístupnil datovou schránku, krajský soud hodnotil jako tvrzení, které není dostatečně věrohodné, aby jím mohl být zpochybněn obsah doručenky dodatečného platebního výměru, kde je uvedeno, že byl uložen 27. 7. 2010 a vložen do schránky 9. 8. 2010. Bylo a je povinností daňového poradce mít poštovní schránku, i když má zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku. Nelze přistoupit na argumentaci stěžovatelova zástupce a presumovat, že neměl schránku nebo že neměl jiným způsobem zajištěno přebírání písemností, které nelze doručovat datovou schránkou. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Krajský soud se podle stěžovatele obsáhle zaměřil na způsob doručení dodatečného platebního výměru a dovodil závěry, které jsou v rozporu s právním řádem. Stěžovatel si pro řízení před finančním úřadem zvolil zástupcem daňového poradce a svěřil mu na základě plné moci veškerou pravomoc pro přebírání listin a rozhodnutí. V souladu s platnou legislativou si zástupce stěžovatele dobrovolně zřídil datovou schránku pro doručování. Na základě této skutečnosti a toho, že při stavebních úpravách v jeho sídle došlo k demontáži užívané poštovní schránky, zástupce tuto schránku z důvodů nepotřebnosti neobnovil. Stěžovatel i jeho zástupce vycházeli z legitimního očekávání, že správnímu orgánu je uložena zákonem forma a způsob doručování. Finanční úřad v průběhu roku 2010 řádně do datové schránky zástupce stěžovatele doručoval. Ten na všechna podání řádně reagoval, a to včetně těch podání, která byla doručena e-mailem. Jak stěžovatel, tak jeho zástupce proto neměli nejmenší důvod pochybovat o tom, že všechn22 a závazná rozhodnutí se včas a řádně dozví tou správnou cestou. Krajský soud je však názoru, že výjimka z doručování elektronickou cestou je vztažitelná na jakékoliv rozhodnutí správního orgánu a správnímu orgánu je na libovůli, zda bude doručovat písemnou formou - poštovní zásilkou nebo elektronicky. Restriktivní výklad krajského soudu pak nad rámec zákona klade stěžovateli, resp. jeho zástupci, povinnost, aby si upravil své vztahy tím způsobem, aby vyšel vstříc správnímu orgánu v jeho libovůli a umožnil mu vždy a za všech okolností postup, který si zvolí. Právní řád pro období roku 2010 jednoznačně upřednostnil způsob doručení elektronickou cestou a neklade za povinnost, aby dotčená osoba umožňovala jakýkoliv správním orgánem zvolený postup. Ani daňový poradce při výkonu své profese nemůže být stižen povinnostmi nad rámec zákona. Podle zákona o správě daní a poplatků je jednoznačně na správním orgánu, aby dokázal, že doručení jeho rozhodnutí proběhlo zákonným způsobem. Za doručení fikcí je pak možné označit jen zcela formálně bezchybný způsob doručení. Krajským soudem citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu se vztahuje na případ, kdy příjemce namítá pouze nedostatek formálního způsobu doručení, ačkoliv se příjemce s doručovaným dokumentem seznámil a reagoval na něj. V tomto případě však takové skutečnosti nenastaly, protože stěžovatel se s předmětným dodatečným platebním výměrem neseznámil. Podle názoru stěžovatele bylo penále vyměřeno nezákonně, protože mu nepředcházelo řádné doručení platebního výměru, kterým byla dodatečně stanovena stěžovateli daňová povinnost. Na základě tohoto je pak nezákonně uvedeno v evidenci daní, že stěžovatel má neuhrazené dluhy, ze kterých je možné dovodit příslušné penále. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Finanční úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že dodatečný platební výměr byl zástupci stěžovatele doručován v červnu 2010, tj. v době, kdy již sice byl účinný zákon č. 300/2008 Sb., nicméně ve vztahu k daňovým poradcům se jednalo o tzv. přechodovou dobu, neboť datové schránky s příznakem daňový poradce ministerstvo vnitra zřizovalo až od 1. 1. 2012. Z uvedeného vyplývá, že do datové schránky daňového poradce nebylo možné v době, kdy byl dodatečný platební výměr vydán, zasílat jakékoliv písemnosti, neboť tato neexistovala. Zákon č. 300/2008 Sb. sice umožňoval daňovým poradcům požádat si o zřízení datové schránky s příznakem podnikající fyzická osoba, nicméně tyto datové schránky nebylo možné klást na roveň v té době neexistujícím datovým schránkám s příznakem daňový poradce, tzn. nebylo možné bez součinnosti daňového poradce, resp. bez projevení jeho vůle, doručovat do datové schránky podnikající fyzické osoby písemnosti týkající se klientů daňového poradce bez předchozího souhlasného prohlášení daňového poradce, že do datové schránky podnikající fyzické osoby je možné doručovat i písemnosti týkající se jeho klientů. Finančnímu úřadu bylo známo, že v době doručování předmětného dodatečného platebního výměru neměl, a nemohl mít, zástupce s