— Nejvyšší správní soud

16 Kss 10/2013- 84 - text Pokračování 16 Kss 10/2013 - 91 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a členů JUDr. Milady Šámalové, JUDr. Ivany Doubkové, Mgr. Vladimíra Hackla, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Zdeňka Nováka v právní věci kárného navrhovatele: předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem, se sídlem Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, proti kárně obviněné: JUDr. I. Š., předsedkyně Okresního soudu v Liberci, v řízení o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 21. 10. 2013, při ústním jednání konaném dne 10. 1. 2014, t a k t o : Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, s e JUDr. I. Š. nar. X, předsedkyně Okresního soudu v Liberci, u z n á v á v i n n o u, ž e neoprávněně rozhodla o snížení platu za měsíc březen 2013 soudci Mgr. O. M. o částku 1.682 Kč a o snížení paušální náhrady za měsíc březen 2013 o 69 Kč, což odůvodnila tím, že tento soudce měl v březnu 2013 neomluvenou absenci na pracovišti v délce 3 hodiny 21 minut a nevyužil tak plně pracovní dobu a nedodržel základní pracovní povinnost, t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l a povinnosti spojené s funkcí předsedy soudu. T í m s p á c h a l a kárné provinění podle § 87 odst. 2 ve spojení s § 127 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž podle § 88 odst. 3 zákona č. 6/2002 s e u p o u š t í o d u l o ž e n í k á r n é h o o p a t ř e n í . O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu na zahájení řízení [1.] Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „kárný navrhovatel“, příp. „navrhovatel“) podal k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zahájení kárného řízení proti předsedkyni Okresního soudu v Liberci JUDr. I. Š. (dále též „kárně obviněná“). Tento návrh odůvodnil tím, že kárně obviněná neoprávněně rozhodla o snížení platu za měsíc březen 2013 soudci Mgr. O. M. o částku 1.682 Kč a o snížení paušální náhrady za měsíc březen 2013 o 69 Kč, což odůvodnila tím, že tento soudce měl v březnu 2013 neomluvenou absenci na pracovišti v délce 3 hodiny 21 minut a nevyužil tak plně pracovní dobu a nedodržel základní pracovní povinnost. Toto rozhodnutí pak bylo impulsem ke vzniku napětí mezi soudci Okresního soudu v Liberci a předsedkyní tohoto soudu, které přetrvává do současnosti. JUDr. Š. tak porušila povinnosti předsedy okresního soudu podle ustanovení § 127 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů („zákon o soudech“), čímž pochybila jako manažer a dopustila se tak kárného provinění podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o soudech. Za to jí kárný žalobce navrhuje uložení kárného opatření podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích – důtku. [2.] V odůvodnění návrhu kárný žalobce uvedl, že se na něj dne 22. 4. 2013 obrátil soudce Mgr. M. se stížností na postup kárně obviněné ve věci snížení platu za měsíc březen 2013, přičemž s tímto podnětem se ztotožnila rovněž soudcovská rada Okresního soudu v Liberci. Dne 24. 4. 2013 se uskutečnila schůzka kárného navrhovatele JUDr. Kohoutka s JUDr. Š., a to za účasti místopředsedů krajského soudu JUDr. H. a JUDr. Š. JUDr. Š. zde uvedla, že neprovedla „sražení z platu soudce“, nýbrž aplikovala ustanovení § 34 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platu“). Současně uvedla, že je připravena svůj názor obhájit v občanskoprávním sporu. Vedení krajského soudu jí sdělilo, že s jejím postupem nesouhlasí, upozornilo ji na odpovědnost za chod soudu a také na osobní zodpovědnost v případě neúspěšného soudního sporu s Mgr. M. Tento spor byl zahájen žalobou Mgr. M, podanou dne 29. 4. 2013. [3.] Dne 14. 5. 2013 jednal JUDr. Kohoutek s předsedou soudcovské rady okresního soudu Mgr. K., který uvedl, že roste napětí mezi částí soudců a předsedkyní JUDr. Š. Dne 16. 5. 2013 proběhlo jednání mezi JUDr. Kohoutkem a JUDr. Š., která nepřipouštěla vlastní pochybení. Proto jí JUDr. Kohoutek sdělil, že v případě úspěchu Mgr. M. v žalobním řízení na ni podá kárný návrh. Dále jí stanovil lhůtu dvou měsíců na vyřízení situace s tím, že pokud k tomu nedojde, bude to považovat za manažerské selhání a věc bude řešena podáním kárného návrhu. Dne 16. 10. 2013 vyhlásil Okresní soud v České lípě rozsudek sp. zn. 34 C 126/2013, kterým bylo Mgr. M. v plném rozsahu vyhověno. II. Vyjádření kárně obviněné [4.] Kárně obviněná ve vyjádření ze dne 27. 11. 2013 především uvádí, že s kárným návrhem nesouhlasí a domnívá se, že není důvodný. [5.] Podle ustanovení § 127 odst. 1 písm. a) zákona o soudech platí, že je povinna zajišťovat chod soudu po stránce personální a organizační, což v žádném případě neporušila. Do funkce předsedkyně soudu nastoupila dne 1. 10. 2012, „a to do poměrně bouřlivých poměrů“. Již v době, kdy se přihlásila do výběrového řízení, totiž proti ní byla organizována kampaň a docházelo k útokům na její čistě soukromé poměry. Napětí mezi kárně obviněnou a soudci tedy vzniklo ještě předtím, než se ujala funkce. Kárný návrh ji proto viní z něčeho, na co neměla žádný vliv a co vzniklo před jejím nástupem. Žádný manažer by ostatně neměl být postihován za to, jak jej hodnotí ti, nad nimiž vykonává určitou pravomoc. Celá situace by prý byla dávno vyřešena, pokud by předseda krajského soudu tyto tlaky proti její osobě nepodporoval. Jeho postup je zaujatý a osobní. [6.] JUDr. Š. tvrdí, že svoje povinnosti se snaží plnit na maximum a velmi ji proto mrzí, že je přehlíženo vše fungující. Podařilo se jí vymoci dluhy, začala s opravami budovy, vypořádala se s množstvím spisů po celé řadě soudců, kteří odešli do důchodu. Vedle funkce předsedy plní též funkci civilního místopředsedy. Její činnost je kladně hodnocena veřejným ochráncem práv i krajským soudem. Přesto je první a jediná věc, se kterou je předseda krajského soudu nespokojen, řešena hned podáním kárného návrhu a nikoliv projednáním či výtkou. [7.] Kárně obviněná tvrdí, že o snížení platu Mgr. M. nerozhodla, nýbrž pouze neproplatila tu část, která odpovídala hodinám jeho neomluvené absence na pracovišti. Konala plně v souladu s právním názorem a výkladem Ministerstva spravedlnosti a poté, co soudce nerespektoval svoji povinnost naplnit fond pracovní doby, věc se snažila řešit neformálně, nicméně pro naprostou nespolupráci ze strany Mgr. M. bezvýsledně. [8.] Pracovní režim je velmi benevolentní, je stanovena pružná pracovní doba a její základní úsek je určen od 9-11 hod. s tím, že měsíční fond pracovní doby lze čerpat dle individuálních preferencí soudců od 6-21 hod. Vyžadovanou podmínkou je však splnění pracovní doby v trvání 8 hodin denně. [9.] V případě Mgr. M. ale žádný důvod pro neodpracování necelého půldne v březnu 2013 dán nebyl a nepřijal ani nabídku napracovat si chybějící hodiny v dalším měsíci nebo dodatečně požádat o volno. JUDr. Š. byla povinna respektovat stanovisko ministerstva, že v tomto případě nelze vyplatit rozpočtové prostředky na výplaty, neboť by došlo k jejich neoprávněnému čerpání. Pokud by tak neučinila, vystavila by se riziku kárného návrhu podaného ministrem spravedlnosti, případně podání žaloby o náhradu škody. Vyřešení sporu v rámci civilního řízení proto považovala za šetrnější a vstřícnější postup než kárné řízení proti Mgr. M. Způsob jednání Mgr. M. vůči předsedkyni okresního soudu přitom kritizoval i kárný navrhovatel, který jej osobně nabádal, aby svoji nepřítomnost na pracovišti řešil. Jmenovaný však vedení soudu zcela ignoruje a tvrdí, že nevidí důvod, proč by se v pracovní době s předsedkyní soudu vůbec bavil. [10.] Otázka nezaplacení neomluvených hodin je právně sporná a není řešena judikaturou. Jediné rozhodnutí bylo vydáno právě v této věci, nicméně jedná se o tzv. bagatelní rozhodnutí. Zahájení kárného řízení by proto JUDr. Š. chápala teprve tehdy, když by neuposlechla povinnost uloženou v rozsudku; za dané situace se však jedná o návrh šikanózní a chápe jej jako zastrašovací opatření, které má varovat všechny soudní funkcionáře. Nevyplacení předmětné částky a řešení sporu o právní otázku proto nemůže naplňovat potřebnou míru společenské nebezpečnosti a závažnosti, jež musí být dána, aby se jednalo o kárné provinění. [11.] Za nereálný považuje kárně obviněná požadavek „vyřídit“ napětí u okresního soudu, a to též proto, že toto napětí je kárným navrhovatelem podporováno. Je sice pravda, že jí stanovil dva měsíce, nicméně bez bližší konkretizace, jaké nedostatky mají být odstraněny. Je rovněž nemyslitelné, aby byl předseda soudu v podstatě nucen poslouchat soudcovskou radu. To by totiž znamenalo, že by předseda soudu musel rezignovat na dohledovou činnost, neboť kárně obviněná je opakovaně kritizována i za sledování průtahů a vyvozování kárné odpovědnosti soudc