§ 19 zákon o řízení ve věcech soudců a státních zástupců – Jak kárný senát rozhodne o vině a trestu v kárném řízení…
Zákon o řízení ve věcech soudců a státních zástupců · 7/2002 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 19 zákona č. 7/2002 Sb. stanovuje, jak kárný senát rozhodne o vině a trestu v kárném řízení se soudcem nebo státním zástupcem, pokud shledá kárné provinění, nebo naopak, pokud kárně obviněného zprostí viny a jaké jsou jeho nároky v takovém případě. (§ 19 zákona č. 7/2002 Sb., zákon o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: obviněný, státní zástupce, žalobce
- Odkazuje na: § 14
- Judikatura: na § 19 odkazuje 452 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 7/2002 Sb.
(1) Dojde-li kárný senát k závěru, že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření nebo rozhodne o upuštění od uložení kárného opatření za podmínek stanovených jinými právními předpisy.7) Kárný senát neuloží kárné opatření, pokud nezastavil řízení proto, že kárně obviněný trval na projednání věci podle § 14 odst. 2; pokud se však kárně obviněný vzdal funkce soudce nebo státního zástupce, kárný senát vysloví, zda a případně jaké kárné opatření by uložil, pokud by ke vzdání se funkce nedošlo. Při uložení kárného opatření státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce pro kárné provinění související s jeho povinnostmi podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce10) postupuje kárný senát podle tohoto přímo použitelného předpisu.
(2) Kárný senát vynese zprošťující rozhodnutí, dojde-li k závěru, že se kárně obviněný kárného provinění nedopustil nebo mu je nelze prokázat nebo nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se řízení vede, anebo tento skutek není kárným proviněním.
(3) Jestliže kárný senát kárně obviněného zprostil podle odstavce 2, má kárně obviněný nárok vůči státu na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Kárný senát rozhodne o tomto nároku ve svém rozhodnutí podle odstavce 2 nebo, je-li třeba provést další šetření, předseda kárného senátu rozhodne o nároku kárně obviněného na náhradu nákladů samostatným rozhodnutím.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud kárný senát dojde k závěru, že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, rozhodne o jeho vině a uloží mu kárné opatření, nebo od něj za určitých podmínek upustí.
- Jestliže se kárně obviněný vzdal funkce soudce nebo státního zástupce, kárný senát sice kárné opatření neuloží, ale vysloví, jaké opatření by uložil, kdyby k vzdání se funkce nedošlo.
- Kárný senát zprostí kárně obviněného, pokud se kárného provinění nedopustil, nelze mu ho prokázat, skutek se nestal, nebo skutek není kárným proviněním.
- V případě zproštění viny má kárně obviněný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s kárným řízením, o čemž rozhodne kárný senát.
Na co si dát pozor
- U státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce se při ukládání kárného opatření za provinění související s jeho povinnostmi postupuje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
- I když se kárně obviněný vzdá funkce, kárný senát přesto posoudí, jaké kárné opatření by bylo uloženo, což může mít dopad na jeho profesní historii.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 19
Jak soudy aplikují § 19
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. března 2008, sp. zn. 1 Ds 24/2007, byla JUDr. I. B. podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zproštěna kárného obvinění pro skutek spočívající v jednání popsaném shora ve výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť tento skutek není kárným proviněním.
Stěžovatel byl podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, uznán vinným kárným proviněním podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelstvím (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), jehož se dopustil tak, že ve věci sp. zn. 7 VZV 35/2013, v níž vykonával dozor, žádným způsobem nereagoval na žádost švýcarského Spolkového …
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu, stěžovatelka byla kárným senátem Nejvyššího správního soudu uznána vinnou podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen "zákon č. 7/2002 Sb."), skutkem I, a to, že jako opatrovnice opatrovance (bratrance) v období od srpna 2020 do února 2023 vykonávala toto opatrovnictví v rozporu s § 457, § 465 odst. 1 a § 466 občanského zákoníku.