2 As 65/2014 — Nejvyšší správní soud

2 As 65/2014- 53 - text  2 As 65/2014 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Budějovický měšťanský pivovar, a. s., se sídlem Lidická 458/51, České Budějovice, zast. Mgr. Danielem Kuklou, advokátem se sídlem Husova 5, České Budějovice, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Budějovický Budvar, n. p., se sídlem K. Světlé 512/4, České Budějovice, zast. Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 7. 10. 2010, č. j. O-442448/65164/2008/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 8 A 280/2010 - 101, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl Městský soud v Praze žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 7. 10. 2010, č. j. O-442448/65164/2008/ÚPV, kterým byl zamítnut rozklad stěžovatele a bylo potvrzeno napadené rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 7. 10. 2008, č. j. 52567/2007. Tímto rozhodnutím bylo vysloveno, že se námitkám společnosti Budějovický Budvar, n. p. („osoba zúčastněná na řízení“), proti zápisu zveřejněného označení „Budweis Bohemia 1795 Original Czech Lager Budweiser Bier“ do rejstříku ochranných známek vyhovuje v celém rozsahu a přihláška ochranné známky zn. sp. O-442448, podaná stěžovatelem, se zamítá. Námitkám bylo vyhověno na základě § 7 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách). Žalovaný totiž shledal podobnost napadeného označení s ochrannou známkou osoby zúčastněné na řízení a poukázal na shodnost přihlašovaných výrobků a výrobků namítaných s tím, že byla konstatována pravděpodobnost záměny. Zároveň bylo napadené označení shledáno podobným s prioritně starší namítanou ochrannou známkou s dobrým jménem a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména této ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Předseda žalovaného ve svém obsáhlém rozhodnutí o rozkladu potvrdil závěry učiněné ve shora citovaném rozhodnutí. Uvedl, že výraz „Budweiser Bier“, který měl být součástí ochranné známky, je podobný s jinými dříve zapsanými ochrannými známkami zapsanými do stejné třídy výrobků (piva), z nichž některé známky byly prohlášeny dokonce za proslulé. Byla konstatována vysoká rozlišovací způsobilost výrazu „Budweiser“, který je slovní ochrannou známkou a součástí několika kombinovaných i slovních ochranných známek, které byly postupně zapsány v rozmezí let 1934-1994. Tyto ochranné známky jsou dlouhodobě užívány na výrobcích produkovaných osobou zúčastněnou na řízení. Předseda žalovaného dodal, že výraz „Budějovické pivo“ je zapsán jako chráněné zeměpisné označení; tato ochrana se ovšem vztahuje jen na zapsanou jazykovou verzi (tj. českou). Stěžovatel proto není oprávněným uživatelem výrazu „Budweiser Bier“, neboť ten není zapsaným zeměpisným označením. Městský soud se v odůvodnění rozsudku ztotožnil se shora shrnutými závěry správních rozhodnutí. Poukázal přitom též obsáhle na judikaturu unijní i vnitrostátní. Proti tomuto rozsudku brojí stěžovatel kasační stížností, která dle svého obsahu odkazuje na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem a brojí i proti nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského soudu. Stěžovatel prohlašuje, že je společností založenou v Českých Budějovicích, která je registrovaným uživatelem českého označení původu č. 53 „Budějovické pivo/Budweiser Bier“. Tato skutečnost opravňuje stěžovatele k tomu, aby toto označení bylo malým písmem obsaženo v předmětné ochranné známce. Pokud jde o chráněné zeměpisné označení, městský soud nesprávně cituje nařízení Komise č. 1250/2013, kterým byla schválena změna specifikace PGI „Českobudějovické pivo“. Není sporu, že jediným registrovaným uživatelem tohoto označení je osoba zúčastněná na řízení. Zde však jde o jiné označení, a sice „Budějovické pivo/Budweiser Bier“. Jeho registrovaným držitelem označení původu je vedle osoby zúčastněné na řízení i stěžovatel. Tyto skutečnosti vůbec městský soud nevzal v potaz, a tak zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Stěžovatel nesouhlasí ani s argumentací městského soudu prostřednictvím rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4661/2007, z něhož plyne, že uvedení údaje, který je zapsaným označením původu výrobku, na etiketě piva a dalších předmětech jako názvu či značky piva, je nekalosoutěžním jednáním. Městský soud zde nevzal v úvahu argumentaci stěžovatele, že označení původu není v napadeném označení užito jako označení výrobku, ale pouze jako identifikátor původu zboží. Zde je naopak třeba poukázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2002, č. j. 3 Cmo 21/2002-130, z něhož plyne, že označení „Budweiser Bürgerbräu“ smí stěžovatel užívat jako označení původu výrobku. To je třeba dle stěžovatele analogicky vztáhnout i na označení „Budweiser Bier“. Právě proto by měla být zapsána navrhovaná ochranná známka, kde je dominantní nápis „1795“ a jen malým písmem je uvedeno „Budweiser Bier“ – právě jen jako označení původu, nikoliv výrobku. Číslice 1795 je spojena se stěžovatelem a je součástí samostatné komunitární ochranné známky. Nelze souhlasit s městským soudem ani v tom, že průměrný spotřebitel si bude pivo označené navrhovanou ochrannou známkou objednávat jako „jeden Budvar“, nikoliv jako „jednou 1795“. Součástí navrhované ochranné známky totiž výraz „Budvar“ vůbec není. Historicky patřilo označení „Budweiser Bier“ stěžovateli, který byl založen již roku 1795. Druhý budějovický pivovar byl založen až o více než sto let později. Po znárodnění obou pivovarů byly ochranné známky s výrazem „Budweiser“ převedeny pouze na osobu zúčastněnou na řízení. Toto násilné přerušení tradice však nemůže stěžovateli upřít jeho historické právo na užívání označení původu „Budweiser“ v České republice. Stěžovatel poukazuje také na rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. C-100/02, ve věci KERRY SPRING. Soud uvedl, že v případech, kdy existuje pravděpodobnost záměny, z hlediska fonetického, mezi slovní ochrannou známkou zapsanou na území jednoho členského státu a v obchodě užívaným údajem o zeměpisném původu výrobku pocházejícím z jiného členského státu, může vlastník ochranné známky zakázat užívání údaje o zeměpisném původu pouze tehdy, pokud jeho užívání není v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě. Nelze naopak vyjít z městským soudem uvedeného rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. C-234/06, ve věci Il Ponte Fonaziaria Spa v. OHIM, které se vztahuje ke konceptu známkové řady. Soudní dvůr jasně určil, že pokud má argument o známkové řadě být úspěšně uplatněn, je požadován průkaz užívání známkové řady se společným jmenovatelem, a spolehnutí se pouze na existující registrace (a ne na jejich užívání) není dostatečné. Osoba zúčastněná na řízení nedokázala, že vlastní známkovou řadu, která by byla vnímána spotřebiteli prostřednictvím užívání různých ochranných známek, ani neprokázala, že by předmětná ochranná známka, která má jinou strukturu než namítané ochranné známky, patřila do struktury známkové řady, a byla by tak běžnými spotřebiteli asociována jako součást známkové řady. Je proto v rozporu s citovanou judikaturou, pokud městský soud uzavřel, že námitky byly nesporně „podány majitelem celé řady starších ochranných známek“. Stěžovatel závěrem upozorňuje, že průměrný spotřebitel piva v České republice je dobře informován a pečlivě rozlišuje mezi produkcí pivovarů, včetně stěžovatele a osoby zúčastněné na řízení. K informovanosti spotřebitelů ostatně přispívají i četné medializované právní spory. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odmítá názor stěžovatele, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Městský soud se vypořádal se všemi žalobními body. Tvrzení, že stěžovatel nepoužívá označení původu k označení výrobku, což je nadto pojmově nesprávné, neposoudil městský soud jenom proto, že to nebylo v žalobě namítáno. Dále žalovaný uvádí, že v minulosti byl výraz „Budějovické pivo/Budweiser Bier, Budweiser Beer, Biere de Budweis“ z